sukulenty

Příroda je dokonalá. Tedy alespoň se to říká, a já jsem tomu za jistých okolností ochoten uvěřit. Ani ona však není naprosto neomylná a občas se trochu sekne. Jako třeba v případě dvojice našich rostlin Euphorbia obesa. Zná ji každý sukulentář. Téměř každý má nějakou ve své sbírce, a často i ve vícero exemplářích. Téměž každá se od těch ostatních v nějakém detailu liší, zvláště když se na ně podíváme zblízka. U některých je ale ten rozdíl patrný i z velké dálky!
Správná obesa má osm žeber. Ta žebra zozdělují její kulovité tělíčko na osm naprosto stejných políček. Je to krystalicky čistá symetrie, na kterou si říše sukulentů většinou zase až tak nepotrpí. Když se podívám na dvě z našich obes, zprvu mi připadá všechno v naprostém pořádku. Ale pak mi to nedá a začnu počítat. Jedna , dva ... osm. A ještě mi dvě žebra zbývají! Řečí bolševických pětiletek je to překročení plánu o celých 25%! A přitom není na první pohled vůbec znát, že by bylo něco jinak.  Rostliny vypadají úplně stejně jako ty „normální“ osmižeberné, a to i docela zblízka, právě proto, že byla zachována ona dokonalá symetrie. Jednomu z typů E. obesa se dokonce říká E. symetrica (ssp. symetrica), a někteří ty rostliny dokonce považují za samostatný druh. Všichni se pak určitě shodnou, že jsou mimořádně zdařilým dílem přírody!
Euphorbia obesa je pro mne rostlina s doslova magickým kouzlem, a to už od chvíle, kdy jsem ji kdysi dávno poprvé spatřil na černobílé fotografii v nějaké kaktusářské knize ze šedesátých let minulého století. Její jednoduchá krása se může velice snadno stát předmětem sukulentářské posedlosti. Kolikrát už jsem si říkal, že si žádnou novou nebudu pořizovat, ale nakonec stejně čas od času jejich vábení neodolám. Desetižeberné samozřejmě zůstaly v naší sbírce obě a semínka z nich určitě v koši neskončí. Kolik ale budou mít nakonec žeber, to uvidíme. Příroda totiž není stroj!
Na úvodním snímku je „letecký“ pohled na jednu z našich desetibokých rostlin Euphorbia obesa. Na druhém pak obě, v pozadí s jednou „normální“!