Zákopová VÁLKA SE SLUNCEM
Frithia pulchra je kytička drobná, přízemní a někdy skoro až podzemní. Hlavně když se do ní v rodné Africe sluníčko opře naplno a z nebe zrovna jako na potvoru nespadne ani kapka vody. To u nás na Vysočině je čerstvější povětří, a často zima i když kalendář už skoro avizuje léto! V půli června to však u nás pár dnů vypadalo jako v Africe! Teploměr ukazoval 31°C, v makrolonovém průchoďáku vzadu na zahradě se nehnul vzduch, a rtuť teploměru na parapetu se nezastavila ani na padesátce. Prostě peklo! 
A přitom ten samý den v domovině těch malých kytek prokřehlí fotbaloví fanoušci foukali do vuvuzel, zachumláni ve svetrech, šálách a bundách s kapucí, protože pršelo a bylo sotva pár stupínků nad nulou! Svět se zbláznil!
Frithie zatím u nás vedly se sluníčkem hlubokou zákopovou válku. Protože v době podobných veder naše sukulenty nikdy nezalévám (letněné venku ale klidně obden!), zatáhly se ty africké rostlinky pod povrch zemský a semknuly k sobě svoje dužnaté lístky s okénky na koncích nejtěsněji jak jen to šlo! Dokonce v té nastalé tlačenici listů přechodně docela zmizely i růžové náznaky poupat. Frithie jakoby v ty dny vůbec neexistovaly!Tak hlubokému spánku se oddávaly skrze ta vedra a ke mně, svému majiteli a sluhovi v jedné osobě, jakoby neslyšně promlouvaly. „Tu konvičku ještě nech na pokoji a vodu dej potřebnějším!“
Jakmile vedra pominula, odvážil jsem se konečně vzít do ruky konvičku a zbědovaným frithiím podat pomocnou ruku v podobě životadárné tekutiny, o níž se v jejich domovině jednou povedou i války, které se zatím vedou spíše o diamanty a zlato. Na některé z těch chuděr jsem ale zapomněl, a ony zůstaly zataženy pod povrchem zemským, jakoby vedra ještě stále trvala. Zato ty zalité se zazelenaly, zmohutněly a své listy vysunuly nad povrch země jako periskopy, zatímco růžová poupata zůstávala pořád někde hluboko dole v prohlubních mezi nimi.
Nezalité chuděry to měly přesně opačně! Nad povrch substrátu vysunuly jen nádherně zářivá poupata, která se s prvním sluníčkem otevřela v nádherné květy tří barev, kvůli kterým my pěstitelé tuhle kytičku z jihu Afriky tolik milujeme, zatímco listy se ani nepohnuly!
Člověku neznalému přírodních zákonitostí a „myšlení“ rostlin může jejich chování připadat divné a nelogické, jenomže rostliny na jihu Afriky nekvetou pro potěchu a obveselení zdejších domorodců, které v tomto ohledu beztak více potěší do široka otevřené šrajtofle cizokrajných turistů, lačných spatřit na vlastní oči iluzi kterak zde ti lidé žijí jako za starých časů. Rostliny kvetou z pudu sebezáchovy, v zájmu zachování a udržení druhu, což činí ve zvýšené míře pokud se cítí ohroženy!
Podobně jsou zvyklé se chovat v „zajetí“, které my, pěstitelé, vzletně nazýváme „pěstováním v kultuře“ nebo jen zkráceně „kulturou“. Když do nich pravidelně lijeme vodu, rostliny se do kvetení nijak zvlášť nehrnou, protože se necítí dostatečně ohroženy. Pocit bezpečí a jistoty je nenutí bojovat s úklady podobnými těm v přírodě!
Nakonec ale vykvetly i ty co vodu dostaly, ale jenom proto, že poupata už byla plně vyvinutá. Kdyby tomu tak nebylo, rostliny by energii docela klidně investovaly do tvorby nových listů a zvětšování objemu těch starých.
Dalo by se říci, že jsou ty frithie potvory nevděčné, nemající na paměti blaho a potěšení svého pěstitele! Ale co jim je do něj, proboha? Vždyť se ho o nic neprosily! A co víc, díky jeho rozmarům přece nebudou měnit své přírodní zvyklosti, zděděné po dávných generacích svých předků! Stačí že musí být zavřeny pod nějakým poklopem z plastu, kde po nich sice nikdo nešlape ani je neokusuje, ale někdy tam bývá nesnesitelněji než doma v Africe! Rostliny zkrátka myslí jinak než my, tak se je alespoň snažme pochopit s vědomím, že v našich skleněných či makrolonových věznicích nepobývají dobrovolně. Proto si v rámci možností dělají co chtějí a uznají za vhodné, a že se nám to někdy zdá zvláštní je pouze a jen náš problém!
Na dvojici rostlin Frithia pulchra z úvodního obrázku je patrné, která již byla zalita a která naopak ještě stále drží vodní půst. Následuje obrázek totálně zatažené rostliny s prosvítajícími poupaty. Na třetím snímku už jedna z takových rostlin začíná kvést. Čtvrtá fotografie vystihuje pro pěstitele nejkrásnější období, kdy se poupata kolem poledně rozvíjejí v květy. A na závěr jeden pohled, kvůli němuž ty drobné rostliny z jihu Afriky máme tak rádi.
