sukulenty

Vosk na povrchu listů i stonků mnoha sukulentních rostlin dovede dělat náramná kouzla nejenom když svítí sluníčko, ale i během naší české zimy, která bývá na jeho paprsky po většinu svého trvání mimořádně skoupá. O letních kouzlech vosku jsme už v této rubrice psali (24.7.2010), takže je čas zmínit se o těch zimních. Také stojí za to!
Během české zimy rostliny vosk určitě nepotřebují v boji s přemírou slunečních paprsků. Proto plní svoji druhou funkci, kterou je zamezovat zbytečnému odpařování vody z nitra jejich listů. Naše sukulenty sice zaléváme i v zimě, ale o mnoho méně než od jara do podzimu, a pouze v takových dávkách, abychom jim částěčně vykompenzovali zmíněný úbytek vody v listech. Vody nebývá nikdy tolik, že by naše rostliny přinutila k růstu. Zůstávají v podstatě po celou zimu stejné, jen jim nesesychá tolik starších listů, protože občasnými dodávkami vody zpomalujeme její přečerpávání ze starých listů do nových.
Vrstva vosku tedy po celou zimu zůstává, a jen v dobách delšího sucha ještě sílí. U některých rostlin tou dobou právě vosk výrazně mění zbarvení listů. Nejmarkantnější to bývá každoročně u kristátní formy rostliny, šířené mezi pěstiteli pod názvem Echeveria sp. La Reforma. Už o jejím rodovém zařazení začínám poslední dobou pochybovat, a nejsem v tomto ohledu ani zdaleka sám, ale systematikou se zde zabývat nehodlám.
Od jara do léta bývají listy této rostliny modrozelené, někdy téměř bílé. To především uprostřed léta, kdy je vrstva vosku na povrchu nejsilnější díky letním vedrům. Uprostřed zimy se začínají objevovat první náznaky růžových odstínů, které postupem času získávají na intenzitě. Vše skončí zjara s pravidelnou zálivkou. Ta způsobí obnovení růstu, a nové výhony, klubající se mezi tou růžovou masou listů, už jsou zase jaké je běžně známe po zbytek roku!
Zprvu jsem se domníval, že nezvyklé zbarvení je dílem slunečních paprsků. Ale opakuje se to každým rokem v druhé polovině zimy, a často zrovna ve chvílích, kdy je slunka snad nejméně z celého roku. Takže spíše uvěřím změnám ve struktuře vosku, který je základem onoho ochranného povlaku na povrchu listů. Především jsou ale změny zbarvení dílem postupného úbytku vody ve stávajících listech na sklonku zimy.
Na každé rostlině je struktura vodku trochu odlišná, a tím pádem bývají různá i zimní zbarvení listů. Záleží samozřejmě také na podkladu, který se pod vrstvou vosku nachází. I tak jsou kombinace obojího nakonec mnohdy překvapivé. U kristátní formy Pachyphytum compactum je to třeba barva oranžová, která střídá na nějaký čas tmavě zelenou, aby jí byla s příchodem jara opět pohlcena, jakmile začnou přirůstat nové čerstvé listy.
Většina rostlin v podmínkách naší zimy strádá, a je to znát na jejich vzhledu, a často i tvaru. Proto je pro mne každoročně příjemným zjištěním, že existují i sukulenty, které jsou na konci české zimy ještě mnohem krásnější než kdy jindy.  Jenom je třeba pořídit si ty správné. Platí to pro většinu druhů z rodů Echeveria a jejich blízkých příbuzných, sdružených v rodu Pachyphytum.
Podmínkou hezkého vzhledu na sklonku zimy je ovšem maximum z toho mála světla, které česká obloha přes zimu nabízí, a také chladnější místo k zimování, aby rostliny zbytečně moc  nepřesychaly a neměly snahu příliš růst okamžitě, jakmile jim dáme trochu vody. Při zimování za okny bytu samozřejmě sesychá mnohem více starších listů, což v žádném případě není důvod k panice. Rostliny jenom živiny a zbylou vodu soustřeďují na menším prostoru v listech nejmladších!
V zimě se v suchém prostředí samozřejmě ve zvýšené míře objevují saví škůdci, především pak vlnatka, jejíž bílé vatovité výpotky můžeme spatřit na rostlinách dost často. Dobrou prevencí proti jejich výskytu je průběžné odstraňování všeho suchého z rostlin. Odstraňujeme však vždy jen ty listy, které lze od rostliny oddělit bez násilí. Právě v jejich spleti se nacházejí úkryty vlnatky nejčastěji. Pokud je její přemnožení kalamitní, musí samozřejmě nastoupit chemie, ale odstraňováním suchých listů a zbytků květních stvolů se chemickému zásahu dá docela spolehlivě předejít, nebo jej alespoň oddálit. U kristát je k tomuto účelu nejvhodnější obyčejná pizeta, protože jinak suché zbytky z hustě nahloučených lístků v hřebenech dostat neprakticky nelze!
Jakmile začnou mizet ta vosková kouzla české zimy, je tu jaro! Rostliny opět získají své tradiční zbarvení, které se samozřejmě od jara do podzimu také stále trochu mění. A tak nám jako vzpomínka na dlouhou zimu a její neodvratný konec zůstanou jen fotografie, jako tichý důkaz, že to tak opravdu bylo!
Trojice snímků v úvodu patří kristátní formě, mezi pěstiteli známé jako Echeveria sp. Le raeforma. Poslední dvě fotografie zase kristátní formě Pachyphytum compactum.