sukulenty

Viviparie je živorodost, tedy jeden ze způsobů rozmnožování, který většinou zůstává  v povědomí spíše v souvislosti se zvířaty (např. akvarijními rybičkami). Touto vlastností však disponují i některé druhy sukulentů z ostrova Madagaskar, známé mezi pěstiteli pod starším, ale stále hojně užívaným názvem Bryophyllum. Dnes už jsou tyto rostliny přiřazeny k rodu Kalanchoe, což ale nic nemění na skutečnosti, že se i díky viviparii od zbytku svých příbuzných výrazně odlišují.
Živorodost (nepravá) je v jejich případě samozřejmě především způsobem rozmnožování, ale zároveň také důležitou zbraní v boji o zachování druhu, který rostliny ve své domovině vedou. Právě dlouhá období sucha stimulují rostliny rodu Bryophyllum k mnohem výraznější tvorbě adventivních pupenů, vyrůstajících na zubatých okrajích nebo koncích jejich listů. Jsou to miniaturní listové růžice, kterým někdy už na rostlině přirůstají kořínky. Tyto malé rostlinky se dávájí do pohybu často i při jemném dotyku, který v přírodě může způsobit třeba hmyz nebo kolem probíhající zvěř. Totéž ovšem dokáže i vítr nebo déšť, pokud jsou rozmnožovací pupeny již vyzrálé. Dokud jsou malé, drží na listech docela spolehlivě a bývá problém je oddělit. Jakmile potomstvo spadne na zem, snaží se v místě dopadu zakořenit a uchytit se v substrátu. Potom už rostlinky čekají na impuls k vlastnímu zahájení růstu, kterým bývá zpravidla první déšť.
V kultuře je tomu podobně. Je zajímavé, že pokud rostlinky opadají v zimě, mnohdy leží v místě dopadu celé týdny, aniž by se s nimi dělo cokoliv podstatného. Pouze zapustí kořínky a vyčkávají na ten správný okamžik, kterým nemusí nutně být zvlhčení substrátu po zálivce. Jakmile ten správný okamžik nastane, rostliny se dají do vcelku rychlého růstu. Vše zřejmě závisí především na intenzitě světla a jeho délce.
V létě je to jiné! Rostlinky začnou růst prakticky v okamžiku, kdy dopadnou na zem, a sotva stačí vytvořit několik pravých listů (třeba jen dva páry!), už se na jejich okrajích objevují opět maličké listové růžice. Koloběh se neustále opakuje, takže množení těchto rostlin je velice efektivní a neuvěřitelně živelné. Mladé rostliny spokojeně vegetují i na betonové podlaze skleníku, v létě pak ve spárách zámkové dlažby na chodnících, doma zase v kobercích!

Většina sukulentářů rostlinami rodu Bryophyllum opovrhuje a považuje je za obtížný plevel, zamořující jejich skleníky, takže je nekompromisně  hubí na potkání už v zárodcích. Další pěstitelé tyto slunce milující rostliny zase trápí ve stínu, kde z nich vyrůstají mohutné, sytě zelené obludy, jen zcela nepatrně se podobající rostlinám z přírody. Jedni i druzí se tím připravují o nádherné zimní květy výrazných barev. Ani k jedné z těchto skupin nepatřím. Rostliny rodu Bryophyllum se mi zdají zajímavé a mohou být i mimořádně hezké. Stačí jim dopřát maximum slunečních paprsků a skromně vody.
Pro přežití jsou rostliny rodu Bryophyllum kromě zmíněného rozmnožování vybaveny ještě jednou méně nápadnou zbraní, kterou jsou bryotoxiny, obsažené ve stoncích, listech a květech některých druhů (např. B. tubiflorum a další). Malgaši to dobře vědí, takže se snaží se svým dobytkem těmto rostlinám obloukem vyhýbat. Otravy bryotoxiny bývají provázeny anorexií, depresemi, průjmy, poruchami srdečního rytmu, zástavou dechu, a končívají často i smrtí! Nejjedovatější jsou právě nádherné květy této rostliny!
Bryophyllum daigremontianum je naopak často uváděno jako rostlina léčivá, česky nazývaná také jako naduť madagaskarská, a někdy jí bývají přisuzovány až zázračné účinky (?!). Prokázany jsou přitom spolehlivě pouze částečné účinky antiseptické. Propagátoři léčivých účinků této rostliny se často odvolávají na výzkumy sovětských vědců ze sedmdesátých let  minulého století, ale jejich výsledky nebyly nikdy publikovány jako celek. Soudruzi pouze vyslali do světa signál, aby bylo léčivých produktů z Bryophyllum daigremontianum užíváno s rozvahou, což je myslím varování dosti důrazné, a soudruhům se dá v tomto případě výjimečmě věřit!
O pěstování rostlin rodu Bryophyllum (Kalanchoe) naleznete na našich stránkách několik článků v rubrice „Pěstitelská praxe“, kde můžete vidět i jejich nádherné květy. Samotné pěstování  je neskutečně snadné, ale konečný vzhled rostlin hodně závisí na tom, do jaké míry jim vytvoříte podmínky podobné těm, na které jsou rostliny zvyklé ze své madagaskarské domoviny.
Tam se kromě vypouštění „zelených parašutistů“, jak s oblibou potomstvu na okrajích listů říkáme, brání nepřízni počasí v podobě dlouhého sucha i mnoha jinými způsoby. Především redukcí listů, které v případě potřeby odspodu prosychají a vodu ze svého nitra předávají i s živinami listům nejmladším. Samotné listy se navíc prohýbají (u některých druhů) a jsou schopny se v poměrně krátké době semknout ke stonkům a částečně nebo zcela zakrýt růstový střed rostliny, čímž výrazně zamezují zbytečnému odpařování vody ze svého nitra. A když je nejhůř, dlouhotrvající sucho obvykle rostliny donutí vykvést (platí to spolehlivě i v kultuře), čímž učiní další důležitý krok na cestě k záchraně druhu. Rostlinám s takovou obrannou výbavou snad vyhynutí nehrozí ani v zemi, kde mnoho rostlinných druhů mizí ze zemského povrchu dříve, než stačí člověk jejich existenci vůbec zaregistrovat!
Úvodní snímek zachycuje list B. laetivirens (B. x ceratodaigremontianum?) i s mladými nástupci po obvodu. Druhá a třetí fotografie patří nejznámějšímu zástupci rodu Bryophyllum (resp. Kalanchoe). Bryophyllum daigremontianum vidíte nejprve v mladším provedení, a následně ve větším. I tato rostlina s množstvím potomstva na okrajích listů se ale ještě stále vejde do květináčku o průměru 5,5 centimetru! Čtvrtý snímek patří B. tubiflorum, které patří k barevně nejatraktivnějším druhům. Na páté fotografii je mladá rostlinka B. laetivirens se dvěma páry listů, která již začíná produkovat první potomstvo! Předposlední snímek patří stejnému druhu, ale již v dospělém provedení. Ani tento jejich trs příliš místa nezabere, a spokojí se s miskou o průměru 12 centimetrů. A na závěr obrázek, který by se dal nazvat „pozdní sběr“. Maličké rostlinky před zimou většinou trháme, abychom si ušetřili práci s jejich jarním hledání v květináčích ostatních rostlin. Jako nádoba k jejich dočasnému uskladnění posloužil list  příbuzné Kalanchoe humilis.