sukulenty.estranky.cz

Abyste správně pochopili název dnešního článku, doporučuji přečíst si dva další, napsané v úplných začátcích těchto stránek v rubrice „Pěstitelská praxe“, ačkoliv s pěstitelstvím vlastně ani jeden z nich neměl příliš společného. Články nesly názvy „Pravda o Prckovi“ a „Prckovo poselství“. Pokud jste je nečetli, a budete tak chtít učinit, pak se musíte vrátit ve zmíněné rubrice proti proudu času až do 19.12. 2007, resp. 23.1. 2008! Prcek je psán s velkým „P“ proto, že se jedná o rostlinu s příběhem, k níž jsme si za sedm let vytvořili určitý vztah.
Letos zjara totiž Prckův příběh pokračoval novým dějstvím, protože jsme se rozhodli odměnit jej za sedm let, strávených ve svízelných životních podmínkách, tím nejlepším, co jsme mu coby jeho „trýznitelé“ mohli nabídnout! Dali jsme mu svobodu, i když trochu omezenou!
Právě kvůli oněm svízelným životním podmínkám se ta drobná rostlinka Monanthes muralis, zvaná Prcek, ocitla v této rubrice, věnující se životním projevům sukulentních rostlin.
Předloni jsme navštívili překrásný ostrov Tenerife, kde roste drtivá většina Prckova rodového příbuzenstva mnohdy ve stejně mizerných podmínkách, v jakých žil náš hrdina v uplynulých sedmi letech. Na začátku to byla jen pouhá shoda náhod („Pravda o Prckovi“) bez jakéhokoliv záměru zkoumat kolik „příkoří“ vlastně taková maličká sukulentní rostlinka snese. Sedm let je dlouhá doba, během níž jsme si ověřili, že sukulent vydrží opravdu hodně. To jsme samozřejmě po čtvrt století jejich pěstování dobře věděli, přesto nás odolnost toho malého stromečku z obrázků ohromila! A to Monanthes muralis nedisponuje žádnými typickými obrannými prostředky proti suchu, jakými jsou například dužnaté listy, tlustý kmen či kořeny, případně podzemní kaudex, který některé druhy stejného rodu pod zemí skrývají (M. brachycaulos)! Výjimkou jsou pouze bublinové (měchýřkové) buňky na části povrchu droboučkých lístků Monanthes muralis, které s usporným hospodařením vodou rostlině trochu napomáhají.
Na Tenerife jsme viděli růst i úplně nejbližší příbuznou Monanthes polyphylla (společně v sekci Monanthes) v nejrůznějších skalních štěrbinách i v místech porostlých mechy nebo lišejníky, schopnými zadržovat po určitou dobu alespoň část vláhy, které na přírodních stanovištích většinou bývá trvalý nedostatek. Pozorovali jsme, jak tloustnou jinak tenké kmínky jedincům Monanthes pallens, rostoucím ze skalních prasklin s nepatrnou špetkou prachového substrátu, zaneseného sem větrem, nebo připlaveného zimními dešti.
Stejnou reakci jsme pozorovali doma u našeho Prcka, jehož kmínek a větve začaly po letech pobytu v mělké prohlubni kamínku z ostrova Zakynthos viditelně sílit! Zároveň s tím se postupně zmenšovaly jeho listy, a také jich ubývalo, jak rostlina šetřila síly a připravovala se na permanentní boj o vodu. Prcek ale pokaždé ušetřil zbytek sil na kvetení, které nevynechal ani jediný rok svého pobytu v kamínku! Květů sice postupně ubývalo, ale rostlina si prostě nedokázala odepřít ani v té velké bídě nejjistější možnost boje o zachování druhu!
Protože v původních plánech nebylo dlouhodobější Prckovo pěstování, kamínek se záhy ukázal díky zaoblené spodní části jako trochu vratký. Vyžadoval tudíž oporu, takže se Prcek ve skleníku podle potřeby stěhoval z místa na místo, aby kamínek mohl stát opřený o jiný květináč nebo kmínek či kmen rostliny. Po celou dobu jsme se ho snažili pravidelně zalévat alespoň jednou týdně, v nejteplejších měsících i dvakrát za stejnou dobu. Vzhledem k malým rozměrům kamínku (i Prcka) jsme mnohdy Prcka nemohli najít i celé dva týdny, což se stávalo především při velkých jarních či podzimních stěhováních. Substrátu v kamínku měl možná půl centimetru krychlového, a toto množství stačilo vyschnout většinou už dvě či tři hodiny po zálivce!
Za celých sedm let nebyl Prcek přesazován, jen čas od času jsme k jeho kmínku doplnili špetku čerstvého substrátu náhradou za ten vyplavený při zalévání v předchozím období. Ani jednou také nedostal hnojivo! Zimovali jsme ho společně s jeho příbuzenstvem v chladnu (5-12°C) a občasné nárazové zálivce, časované v závislosti na vývoji počasí, většinou jednou za 2-3 týdny!
Ještě pro úplnost uvedu několik údajů o kamínku, který nám kdysi vyplavilo moře v zátoce Laganas na řeckém ostrově Zakynthos, a do něhož jsme čerstvě zakořeněný řízek Monanthes muralis zjara roku 2003 zasadili. V nejširším místě kamínku je vzdálenost jeho vnějších okrajů 26mm, výška ode dna k hornímu okraji max. 16mm, prohlubeň v níž byl Prcek zasazen má rozměry 13x10mm a v jejím nejhlubším místě naměříme pouhých 11 milimetrů! Kamínek nemá žádný patrný odtokový otvor, ale jeho povrch je pórovitý, takže voda je schopna do jeho nitra pronikat drobnými, takřka nepatrnými kanálky, které přispěly i k pevnému uchycení kořenů rostliny na stěnách kamínku. Kamínek je v současné době prázdný, a čeká už půl roku na nového nájemníka z říše sukulentů!
Co jsme tedy díky Prckovi a skromné péči o něj za oněch sedm let zjistili? Především že sukulenty jsou vůči suchu a nedostatku živin mnohem odolnější než jsme si vůbec dokázali představit. Že v nouzi vytvářejí silnější kmínek i větve, čímž si v rámci možností připravují provizorní zásobárny vody na horší časy. Že redukují listy ne nezbytné minimum, čímž zmenšují na minimum odpařovací plochu, kterou zbytečně odchází z nitra rostliny voda. Že kvetou po celou dobu nouze ve stejném období jako rostliny zasazené v normálních nádobách, a stejně se i v předjaří budí a na léto upadají do krátkého vegetačního klidu. Že se po určité době začínají nápadně podobat svým příbuzným na přírodních stanovištích. Že jsou po přesazení do nádoby přiměřené velikosti schopny pokračovat v normálním růstu.
Za normální a přiměřenou nádobu k dalšímu pěstování jsme v Prckově případě považovali malou keramickou krychličku o rozměrech 25x25 milimetrů. Po předchozích podmínkách v mělké prohlubni kamínku je to pro Prcka patřičný luxus, a přitom zde existuje určitá záruka postupného návratu k normálnímu růstu. Větší nádoba by pro něj po dlouhém půstu byla nepřirozená. Příliš substrátu znamená  jeho pomalejší vysychání po zálivce, což by mohlo způsobit Prckův nepřirozeně rychlý nárůst, a možná i hnilobu kořenů rostliny, která byla zvyklá v předchozích letech o vodu tvrdě bojovat.
Prcka jsme z kamínku vysadili koncem února letošního roku a okamžitě jej přesadili do keramické misky. Termín byl vybrán z části záměrně, protože tou dobou se rostliny rodu Monanthes v našich podmínkách obvykle probouzejí do nové sezóny. Prckovi to sice chvilku trvalo, ale nakonec se s malým zpožděním probudil také. Při mírné zálivce jsme mohli pozorovat pozvolné zarůstání již značně prořídlé korunky, a na konci dubna i první náznaky příprav ke kvetení. První kvítek se otevřel 28. května, a na počátku června k němu přibyly další. Prcek je zase fešák, a o jeho dalším vývoji vás určitě budeme po nějakém čase znovu informovat.
Na závěr chci jenom poznamenat, že v žádném případě nešlo o nějaké systematické pozorování, a vše co se Prcka týče vzniklo zmíněnými shodami náhod, popsaných v prvním článku. Každopádně se ta malá Monanthes muralis stala nejslavnější rostlinou z naší sbírky, protože Prckovy fotografie bylo a ještě dodnes je možno spatřit na mnoha nejrůznějších webech, většinou nemajících se sukulenty a jejich pěstováním vůbec nic společného. Jak jsem se dozvěděl od několika známých či kamarádů, jsem dokonce i s Prckem zvěčněn v pelhřimovském muzeu kuriozit, a na webu zdejší agentury „Dobrý den“ můžete vidět Prcka též v plné parádě i s patnácti květy, jimiž vykvetl přesně v době konání patnáctého ročníku akce rekordů v Pelhřimově (v r. 2005)! Díky Prckově nečekané popularitě jsme za ta léta už vypravili desítky podobných stromečků na cestu k přátelům i pěstitelům po celé republice.
Nyní už nás ohledně něj čeká pouze jeden restík, který bychom chtěli napravit, jakmile se jednou vrátíme (a máme to v úmyslu) na ostrov Tenerife. Jen kousek odtud totiž leží menší ostrovy La Palma a El Hierro, které jsou domovem Monanthes muralis. Známe tu rostlinku díky Prckovi téměř dokonale, a za více než dvacet let jejího pěstování jsme ji rozšířili do stovek domácností, protože masového množení ve velkopěstírnách se díky svým rozměrům nikdy nedočká. Proto bychom chtěli Monanthes muralis spatřit v přírodě, abychom ještě více pochopili životní projevy a zvyklosti rostliny, která nám přirostla k srdci.
Fotografie: 1. Prcek v listopadu 2007 2. V květnu 2008 3. Prcek ležící, spící 4. Prcek naposledy s kamínkem, který mu přinesl slávu 5. První květnový květ v novém bydlišti 6. Další květy červnové 7. Jeden z Prckových pokračovatelů 8. Květy Monanthes muralis, které bychom jednou chtěli spatřit v přírodě.