Jdi na obsah Jdi na menu
 


PADÁČKY

19. 2. 2011

p1000005.jpgZnáme je z naší přírody, když poletují vzduchem a jejich úkolem je doplachtit co možná nejdále od mateční rostliny, z jejíchž semeníků byly vypuštěny. Semena rostlin, vybavená na dlouhou cestu k místu dopadu nadnášejícím chmýřím. Také v říši sukulentů jsou tyto miniaturní padáčky součástí výbavy  některých druhů rostlin, jimž vydatně a velice efektivně napomáhají v boji o zachování rostlinného druhu. Jsou to vlastně důležité letecké mosty v boji o přežití.
Na počátku všeho bývá pozorný pěstitel se štětečkem nebo jiným instrumentem v ruce, který v pravý čas provede opylení. Nebo jej zastoupí přičinlivý hmyz, jako tomu bylo letos v mnoha případech u nás. A pokud se vše zdaří, začne se vyvíjet v místě květu plod, v případě sukulentů často podobný lusku. Jeho vývoj bývá zdlouhavý, a zpočátku mu majitel rostliny nemusí věnovat přílišnou pozornost. Jeho chvíle přichází teprve ve chvíli, kdy zelený lusk začne měnit své zbarvení, což je znamením jeho dozrávání.p1020007.jpg Lusk je plný semen, opatřených zmíněnými padáčky. Jakmile praskne, je na místě přítomnost pěstitele, protože jinak se chmýřím opatřená semínka rozletí všude kolem. U některých rostlin je dokonce lepší nečekat na puknutí lusku, a odebrat z něj semena ještě o něco dříve. Prý potom mají vyšší klíčivost, protože ještě nejsou tolik proschlá!
Pokud se semena rozletí po bytě, dají se s trochou trpělivosti posbírat. Horší je to v otevřeném prostoru, zvláště když v něm panuje častý průvan. To se nám loni přihodilo v našem letním makrolonovém průchoďáku s několika lusky známé smrdutky Orbea (Stapelia) variegata. Dvoje proti sobě otevřené dveře v součinnosti s větracími střešními okny dokáží vytvořit průvan i ve chvílích takřka bezvětrných. Blížil jsem se ke skleníku, a z jeho dveří se valila záplava ochmýřených padáčků, rozlétajících se vzápětí do korun okolních stromů. Ve vzduchu se padáčky africké mísily s těmi českými od známých pampelišek. V případě semen známé smrdutky se však o velkou škodu nejednalo, protože jejich vysévání se určitě věnovat nehodláme, vzhledem k mnohem snazšímu množení vegetativnímu.p1010319.jpg Ačkoli byl loňský rok co se počasí týče hodně mizerný a plný extrémů, semen se nám díky přičinlivému hmyzu urodilo nevídané množství. O některá jsme se proto podělili s návštěvníky naší podzimní výstavy sukulentů v jihlavském muzeu. V tomto případě se jednalo o semena Hoodia gordonii, která zase příliš často nabízena nebývají. Navíc jejich výsev je stále ještě nejspolehlivějším způsobem množení této podivuhodné rostliny, jíž bývají v posledních letech přisuzovány takřka zázračné účinky v boji s nadváhou, a především s pocitem neustálého hladu při nejrůznějších dietách! Na výstavě jsme semen Hoodia gordonii zdarma rozdali velké množství porcí, aby si každý zájemce mohl z česrtvého osiva vypěstovat své vlastní rostliny, a pak zůstane na jeho uvážení, zda je zkonzumuje nebo si je za oknem ponechá spíše pro potěchu duše.pict0052.jpg  Distribuce semen za pomoci ochmýřených padáčků je velice efektivní, protože semena bývají často dopravena do velice odlehlých míst, a to zdaleka ne jenom vzdušnými cestami. Také zvěř pomáhá tyto ochmýřené zárodky budoucího života roznášet po kraji na své srsti. Především zvlhlé chmýří se přilepí na kdeco, a to nezvykle pevně a vytrvale! Proto se budoucí semenáčky mohou objevit třeba i ve skalních prasklinách vysoko nad zemí, kam semena jiných rostlin mají jen malou šanci proniknout!
Pokud chceme semena vyset my, je naopak vhodné zbavit je všeho chmýří, které bývá ve vlhkém prostředí výsevních prostor častou příčinou plísní. Semena je samozřejmě lépe ještě navíc ošetřit nějakým protiplísňovým (a protihoubovým) chemickým prostředkem, kterých je dnes nabízeno nepřeberné množství (třeba u Pavlíčků v Chrudimi).p1020137.jpg Nejštědřejší k nám letos byly naše rostliny Adenium obesum, v jejichž korunách se pracovitý hmyz tentokrát opravdu vyznamenal. Mnohdy přitom musel pracovat ve značně ztížených podmínkách, protože v době letních veder bylo i v našem makroloňáku nedýchatelno, ale nádherných květů tou dobou zrovna jako na potvoru nejvíce! Lusky na koncích větví se pozvolna vyvíjely až do vánoc, a teprve po novém roce začala sklizeň letního úsili těch činorodých potvůrek. Přestože Adenium obesum pěstujeme už řadu let, letošní zimní sklizeň byla naší úplně první! Uvidíme co je pravdy na tom, že v tuzemsku vyzrálá semena jsou zárukou odolnějších rostlin z nich vyklíčených? S těmi prvními importními semeny, tehdy nejrůznějšími způsoby pašovanými ještě skrze železnou oponu, jsme se před více než dvaceti lety hodně natrápili. Vzhledem k určité míře choulostivosti není divu, že z té doby se dnešních dnů žádná rostlina Adenium obesum v naší sbírce nedožila!  Ochmýřené padáčky jsou tedy u spousty sukulentů výrazným pomocníkem v jejich boji o přežití v mnohdy velice drsných přírodních podmínkách. p1010251.jpgPro pěstitele zase znamením, že jím pěstované rostliny bude z čeho množit, i když se o vznik semen zase až tak moc nezasloužil. Loňský rok byl díky nevyzpytatelnému počasí pro rostliny (i pro nás!) také hodně drsný. Možná proto vyprodukovaly tolik semen, jako žádný jiný rok předtím. Snad že se cítily ve větším ohrožení. Má to svou logiku!
Na úvodním obrázku se valí semena Senecio barbertonicus uprostřed loňské zimy, na druhém zase v podání známé smrdutky Orbea (Stapelia) variegata na počátku té letošní. Také lusk Hoodia gordonii se dokáže během chvíle otevřít jako tlama dravce a vzápětí už chrlí semena jako o závod (obr.č.3). Trojice fotografií na závěr patří adeniím. Nejprve rostlina plná lusků, vyfocená ve sbírce Luboše Hojného, a pak jeden čerstvý snímek z poloviny letošního ledna, pořízený na okně naší domácnosti. A na závěr ještě pohled na malá adenia!

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář