sukulenty

Barvy květů některých sukulentů bývají nestálé jako aprílové počasí. Podobně je tomu u mnohých druhů také s velikostí květů, zvětšujících se každým dnem kvetení, a často i dost výrazně! Ale vraťme se k barvám.
Už je tomu dost dávno, co jsem poprvé pozoroval jak mění své zbarvení drobné jarní květy Monanthes polyphylla. Většinou postupně tmavnou, a při jejich množsví tudíž není žádnou vzácností spatřit na jediné rostlině kvítky několika různých odstínů najednou (totéž je možné pozorovat v létě u adenií). U stejného druhu jsem také pozoroval, že jakmile se květy objeví příliš brzy, bývají obvykle nevýrazně a zcela jinak zbarveny. Běžně se s květy M. polyphylla setkáváme v dubnu či květnu, ale pár nedočkavců u nás každoročně vykvétá už kolem vánoc nebo hned na počátku nového roku. Jejich květy bývají zpravidla zelenkavé, mdlé a nenápadné, a svoje zbarvení během kvetení obvykle vůbec nemění (ale také to není pravidlem)! Jakoby rostliny necítily potřebu podbízet se hmyzu, když tou dobou beztak žádný kolem jejich květů nekrouží! 
Postupné tmavnutí a zvýrazňování květů v normálním období kvetení může být naopak pokusem o rozšíření okruhu potencionálních opylovačů. Totéž lze říci také o postupném zvětšování květů některých druhů sukulentů, nejčastěji zástupců čeledi Aizoaceae. U jedné rostliny rodu Pleiospilos jsem pozoroval zvětšení stejného květu z počátečních šesti na konečných deset centimetrů v poslední den kvetení! Spodní hranice je velice podobná údajům v literatuře (6,5cm), týkajícím se velikosti květu onoho druhu (Pleiospilos leipoldtii). Autor popisu tehdy zřejmě měřil hned v počáteční fázi kvetení, protože průměru osmi a více centimetrů dosahovaly v závěru kvetení ozdoby snad všech jedinců, kteří vykvetli loni i letos v naší sbírce!
Barvu květů může ovlivnit i mnoho jiných faktorů, ale nejvíce asi intenzita slunečních paprsků v době kvetení. Ve většině případů to bývá tak, že více sluníčka znamená intenzivnější zbarvení, ale někdy tomu může být přesně naopak! Příkladem budiž letošní kvetení notoricky známé rostliny Tacitus bellus (Graptopetalum bellum) v naší sbírce. Nejvíce květů se začalo otevírat zrovna v době nečekané červnové vlny veder, kdy nebe bylo po několik dnů bez jediného mráčku. Tacitus u nás v tuto dobu kvete pravidelně, ale jeho květy bývají pokaždé sytě růžové. Tentokrát nás ale čekalo překvapení v podobě květů takřka bílých nebo jen slabě narůžovělých! Nic kromě zmíněných veder se nelišilo od situace v předešlých letech, takže právě vysoké teploty a silné sluneční záření byly s největší pravděpodobností příčinou tohoto zvláštního jevu. Na konci veder se totiž začaly otevírat poslední ze záplavy květů Tacitus bellus, které již byly růžové, i když ani zdaleka ne v tak intenzivním odstínu jako jiné roky!
Občas se také setkáváme s tím, že naprosto stejné rostliny nám vykvetou v barvách zcela odlišných. O jedné takové jsme již v minulosti dvakrát psali v pěstitelské rubrice. Jmenuje se Pachyveria 'Blue Mist', a do určité doby jsme se na našich rostlinách setkávali pouze s květy tmavě červenými. Na podzim roku 2010 však některé rostliny vykvetly béžově, i když jejich kvítky byly tvarově i velikostí naprosto totožné s těmi červenými („Pachyveria 'Blue Mist' podruhé ...“ /Pěstitelská praxe 20.11. 2010) z předchozích let. Tehdy jsem výraznou barevnou odlišnost květů přisuzoval právě skutečnosti, že se jedná o křížence, v jejichž případě mohly zvítězit geny jednoho či druhého z rodičů, což mi připadalo docela logické. Jenomže co když se něco podobného stane u čistého přírodního druhu, jakým je třeba Cotyledon tomentosa?
V případě této nádherně kvetoucí rostliny z jihu Afriky bývá v literatuře uváděno, že její květy mohou být slabě růžové až takřka žluté. Pochopil jsem to samozřejmě tak, že v přírodě (a tudíž i ve sbírkách) se vyskytují buď jedinci s květy žlutými, nebo rostliny kvetoucí třeba jemně růžově. Vůbec mne nenapadlo, že obojí je možné na jediné rostlině během necelého roku!
Letošní rok byl v souvislosti s druhem Cotyledon tomentosa zvláštní už tím, že všechny naše rostliny začaly nakvétat již během českého léta, což v jejich případě nebývá zvykem. Cotyledon tomentosa pěstujeme už déle než dvacet let, a vždy se jeho nádherné zvonkovité kvítky v naší sbírce objevovaly až od října do prosince. Letos se v jejich růstových středech základy budoucích květenství začaly tvořit už někdy na přelomu července a srpna. Na jeho konci už část rostlin byla v plném květu, a zbylé začínaly nakvétat zrovna při zahájení naší podzimní výstavy (12.9. 2012). Právě nad touto rostlinou jsme stáli s třebíčským pěstitelem a pravidelným návštěvníkem našich výstav a akcí panem Řídkým. Podivoval jsem se nad letošním hodně předčasným termínem kvetení, a on mi potvrdil, že také jeho rostlina Cotyledon tomentosa si letos s kvetením podobně pospíšila! Navíc mne překvapil tvrzením, že měla červené květy, zatímco rok předtím (to ale kvetla v listopadu) žluté, nebo ještě přesněji béžové!

Slovo dalo slovo, a zanedlouho nám přišly fotografie od pana Řídkého. Je na nich letošní úroda červených květů i ta loňská žlutých (béžových) na stejné rostlině. Zatímco loni ji pěstoval celoročně doma na parapetu jižního okna svého bytu, letos ji převezl na zahradu své příbuzné. Zde dostávala sluneční paprsky ničím nefiltrované, a také mnohem více vody než kdy předtím. Přišla prý sice z nezjištěných důvodů o část větví, zato šokovala svojí barvou květů. Byly mnohem nápadnější, a troufám si říci, že i krásnější než všechny, které jsem až dosud viděl. Porovnával jsem je s množstvím fotografií na internetu, ale podobně intenzivní červeň jsem tam nacházel jen zcela výjimečně!
Už léta jsme svědky, jaké proměny prodělávají naše rostliny při letnění. Nikdy mne ale nenapadlo, jak výrazně mohou změny pěstebních podmínek (částečný návrat k přirozenosti) ovlivnit i zbarvení květů! Protože se jedná o přírodní druh, musíme to brát jako holý fakt, že je něco podobného prostě možné a stává se to, aniž by se jednalo o nějaký genetický tanec jako u zmiňovaných kříženců!
Říše sukulentů je plná tajemství, která nám po troškách poodhaluje. A když si už myslíme, že se nám podivné chování rostlin podařilo vcelku uspokojivě objasnit, příroda nám znovu dá najevo, jak málo toho o svých rostlinách víme, a že všechno je nakonec úplně jinak!
Na úvodním snímku jsou dva různě barevné kvítky Monanthes polyphylla, předčasně vykvetlé již v únoru letošního roku. Na obr.č.2 je velký květ Pleiospilos leipoldtii, dosahující průměru deseti centimetrů (srpen 2011). Na třetí fotografii pak nezvykle světlé květy Tacitus bellus (Graptopetalum bellum) z konce června letošního roku. Tmavší květy se začaly otevírat teprve po skončení krátké vlny veder. Obr.č.4 patří Pachyveria 'Blue Mist' v béžovém provedení, tak jak nás kříženec překvapil v polovině listopadu roku 2010! Následující dvojici snímků Cotyledon tomentosa nám poslal pan Michael Řídký. Je na nich stejná rostlina, nejprve rozkvetlá v listopadu 2011 (obr.č.5), kdy byla pěstována celoročně na parapetu jižního okna bytu, a pak na počátku září 2012 (obr.č.6), kdy celé předchozí léto prožila pod širákem na zahradě! Na předpodlení fotografii je jedna z našich rostlin Cotyledon tomentosa, letos neletněná a již od počátku září ozdobená kvítky s nádechem zlaté a béžové. A na závěr ještě dva letní květy Adenium obesum, vyrůstající z jediného místa!