ČTYŘI ROČNÍ OBDOBÍ letního spáče
Naše rodná Jihlava toho nenabízí mnoho, čím by se mohla chlubit. Jednou z mála výjimek je podzimní festival dokumentárních filmů, jehož nenápadné semínko kdysi zasel tehdy ještě student zdejšího gymnázia Marek Hovorka. Řekl jsem si tedy, že by nebylo špatné vytvořit taky jeden časosběrný dokument, i když jen fotografický. Je o rostlině, pocházející ze severu Afriky, která téměř celé české léto prospí. Domovem Sedum multiceps je sever Alžírska, a o pěstování tohoto drobného keříčku jsme v příslušné rubrice už v minulosti psali (Pěstitelská praxe/15.1. 2008). Rozhodl jsem se největší z našich rostlin sledovat během čtyř ročních období. V každém z nich ji Iva vyfotila, abyste společně s námi mohli sledovat výsledky toho pozorování. Jsou zajímavé hlavně tím, že Sedum multiceps má v českých podmínkách zcela opačný životní rytmus než většina ostatních sukulentů v naší sbírce. Nevíme vlastně skoro nic o tom, jak roste v přírodě na severu Afriky. Kdybychom ty přírodní podmínk
y znali, možná bychom její chování v kultuře snáze pochopili. Potencionálním zájemcům můžeme alespoň díky vlastním zkušenostem a zmíněným fotografiím nabídnout jakési vodítko k jejímu pěstování v srdci Evropy.
PODZIM je dobou probouzení. Rostlina vypadá po dlouhém letním odpočinku značně zdecimovaná. S blížícím se podzimem však obnovujeme zálivku v pravidelných týdenních intervalech od chvíle, kdy se středy drobných listových růžic začnou pozvolna otevírat.S postupujím časem a krátícími se dny ale samozřejmě zálivku zase pozvolna omezujeme. Buď ponecháme týdenní intervaly a zmenšíme dávky vody na minimum, nebo zaléváme stejně jako předtím, ale vždy pouze jednou za 2-3 týdny. Dokud se dá, ponecháváme rostlinu na plném slunci v letním makrolonovém průchoďáku. Jakmile hrozí trvalejší přízemní mrazíky, stěhujeme ji do skleníku, kde bude i zimovat. Na konci podzimu (říjen/listopad) už listové růžice bývají naplno otevřené. Po celý podzim se rostlině snažíme dopřát maximum světla.
ZIMA je opravdovou zkouškou pěstitelského citu, protože Sedum multiceps na vodu reaguje velice spontánně. Rostlina by 
měla chuť růst, ale my jsme tady od toho, abychom jí v tom zabránili, protože slunečních paprsků i světla všeobecně je už zoufalý nedostatek. Zimujeme v chladném prostředí skleníku, kde se teploty až na výjimky po celou zimu pohybují v rozmezí 5-12°Celsia. Listové růžice pořád pomalu přirůstají, ale přírůstky sotva stačí nahrazovat zasychající staré lístky.Vodu rostlině podáváme opravdu jen v symbolických dávkách jednou za dva týdny. Někdy interval prodloužíme do té doby, než se růžice navrátí do původního vzhledu před zálivkou. Rostlina si často pomáhá i tvorbou bílých vzdušných kořínků, které pomáhají sbírat vlhkost ze vzduchu. Jakmile jejich potřeba pomine, samy zaschnou. Po celou zimu se snažíme rostlině opět dopřát maximum světla.
JARO je obdobím vrcholného růstu, a také kvetení. Žluté kvítky jsou nenápadné, a vrcholy rostlin se kvůli nim protahují, deformují a často i zcela hynou. Proto už léta budoucí květní stvoly odstraňujeme hned v zárodku, čímž zachráníme kompaktní tvar rostliny a vytvoříme prostor pro její další větvení. Z prodlužujícími se dny přidáváme vody, a na konci jara už zaléváme opět každý týden. Jaro je také ideální dobou k množení. Vrcholové řízky stříháme asi 2-3c
m pod listovými růžicemi, ponecháváme 2-3 dny zaschnout a poté klademe na mírně vlhký perlit nebo říční písek. Řízkovance umístíme do polostínu, přesto vypadají mdle až chcíple. Při spodním teple koření zpravidla během dvou týdnů, což nám dají okamžitě vědět výrazným roztažením až dosud povadlých růžic. Jakmile řízkovance přesadíme do samostatných nádob, okamžitě je stěhujeme na plné slunce. Pahýly vzniklé po řezu v tuto dobu díky pravidelné zálivce rychle obrůstají množstvím nových výhonků. Rostlina bývá na konci jara nejkrásnější z celého roku, snáší hojně vody a plné slunce.LÉTO je obdobím odpočinku. Jakmile s příchodem veder pozoruje postupné uzavírání listových růžic, rostlinu přeneseme do polostínu a výrazně omezíme zálivku. Zaléváme sice pravidelně každý týden, ale vždy jen v menších dávkách, nebo namísto zálivky jen večer kropíme shora přímo na listy. Rostlina nám každým týdnem českého léta viditelně chřadne před očima, a člověk neznalý jejího nezvyklého životního rytmu by ji mohl snadno považovat za uhynulou. Mnohem lépe české léto snášejí malí řízkovanci z jarního množení, ale i je raději umístíme na polostinné stanoviště a často kropíme. Zásoby vody v jejich tělech jsou totiž minimální, protože ještě postrádají teprve stářím ztloustnoucí kmínek. Jakmile na konci léta začnou opět noční teploty výrazněji klesat, rostlina viditelně ožívá. V této době jí určitě prospěje přesazení do čerstvého substrátu. Protože naše rostliny vůbec nepřihnojujeme, přesazujeme je každoročně právě na sklonku léta. Jakmile se otevřou listové růžice a v jejich středech se to zazelená, ocitáme se znovu za počátku každoročního koloběhu.
Fotografie stejné rostliny Sedum multiceps v článku použité byly pořízeny v září a prosinci roku 2012 a v březnu a červenci 2013.
