sukulenty

Většina sukulentů upadá během naší zimy do jakéhosi spánku, jemuž se také říkává vegetační klid. Nejvýstižnějším označením pro toto období však je „spánek umělý“. Většina sukulentů by totiž tou dobou moc ráda rostla, protože se jedná v mnoha případech dokonce o jejich hlavní růstové období, ale pěstitelé jsou nuceni kvůli nedostatku světla udržovat je v jakémsi umělém (řízeném) vegetačním klidu. Snahou pěstitele během české zimy je udržet rostliny v co možná nejlepší kondici, což znamená především zabránit jejich růstu, a zároveň také zbytečně rozsáhlému prosychání.
V literatuře je vesměs doporučováno zimovat sukulenty v chladnějším prostředí, což je pro většinu druhů opravdu ideálním řešením. Také bývá doporučováno zimovat sukulenty zcela nasucho, a samotné sukulenty bývají mnohdy nazývány rostlinami suchomilnými. To první je velice sporné a u jednotlivých druhů velice specifické, to druhé je naprostý nesmysl. Sukulenty milují vodu úplně stejně jako ostatní rostliny, jen jsou jejímu nedostatku schopny déle odolávat, protože s jejími zásobami ve svých útrobách uměji hospodařit účelněji než většina ostatních rostlin. Jan Říha v jedné ze svých knih uvádí v tomto ohledu nejvýstižnější výraz „suchobytné“, tj. schopné plnohodnotně žít (a často alespoň přežít) v místech extrémně suchých. Toto mají „pravé“ sukulenty společné s roatlinami pachykaulními a kaudiciformními (kaudexy), ačkoliv v jejich případě se o sukulenty v pravém slova smyslu nejedná.My už dlouhá léta naše sukulenty v zimě suchem netrápíme. Zaléváme je samozřejmě mnohem méně než od jara do podzimu, ale zato vcelku pravidelně. Za tu dobu už dokonale známe potřeby jednotlivých druhů nebo skupin rostlin. Existují samozřejmě výjimky, v jejichž případě  je voda v době vegetačního klidu (byť částo umělého) zbytečným hazardem a rizikem pro zdraví i vzhled rostlin. Sem patří třeba „živé kamínky“ rodu Lithops, nebo některé kaudexy se sezónními nesukulentními výhony.
Když jsme ještě naše sukulenty v zimě „sušili“, ztráty při jejich jarním probouzení vodou bývaly značné. Rostliny zčásti nebo zcela postrádaly vlasové kořínky, a jejich těla potom nebyla schopna přijímat vodu tak rychle, jak jsme jim ji tehdy servírovali my. Především ale byly jejich skryté podzemní části mnohdy nahlodány savými škůdci, kterým se v dlouhém zimním suchu náramně dařilo. Jakmile se do takto napadených míst dostala voda, na průšvih bylo zaděláno a hnilobné procesy na sebe nenechaly dlouho čekat!
Na ideální přezimování nelze dát ideální recept, a to ani v teoreticky ideálních podmínkách! Každá rostlina je jiná, a to i když jejich druhové jméno je totožné. Každá má „svoji hlavu“, a nikdy nemáme jistotu, že za stejných podmínek přezimují stejně, a vůbec už to není jisté s jejich probouzením.
Jediné co lze poradit ohledně probouzení sukulentů je dávkovat vodu po malých množstvích a bedlivě sledovat reakci samotných rostlin. Riziko se tak minimalizuje, a rostliny nám při tomto procesu buzení nabízejí docela zajímavé divadlo. Co je jeden den ještě svraštělé až běda, druhý den se začne plnit vodou, a následujího dne už ta rostlina najednou zase vypadá jak vypadat má! Za jedinou noc se často udějí velké věci!Když rostlina na malé dávky vody nereaguje vůbec, je něco špatně! Nejlepším způsobem, jak předejít jejímu úhynu, je vyjmout ji z květináče, očistit její kořeny a pokusit se nalézt příčinu. Někdy k léčbě stačí jen čerstvý, mírně vlhký substrát a dvě nebo tři malé dávky vlažné vody z konvičky. Právě vlažná voda je při jarním probouzení našich sukulentů asi tím nejlepším a nejosvědčenějším životabudičem!
Na úvodním obrázku jsou svraštělé listy Corpuscularia taylorii (resp. Delosperma lehmannii). Druhý snímek je z probouzení stejných rostlin v předjaří. Ty vpředu ještě vodu nedostaly, zatímco zadní dvojice už ano. Rozdíl je více než patrný. Třetí fotografie patří trojici drobnolistých tlustic Crassula pubescens ssp. radicans. O všechny tři stromečky bylo po celou zimu pečováno úplně stejně, přesto se s tím každá vyrovnala po svém. A na závěr ještě Euphorbia bupleurifolia. Za celou zimu na ní při sporadické zálivce nejsou patrny sebemenší změny vzhledu. Zato první jarní dávka vlažné vody ji změní k nepoznání. Vše zelené narostlo během jediného březnového týdne!