sukulenty

Květní stvoly nám většinou přinášejí radost, protože jakmile se na rostlině objeví jejich zárodky, můžeme v budoucnu počítat s květy. Květní stvol většiny rostlin pěstitelé odstraňují okamžitě, jakmile pomine jeho úloha v životě rostliny. Schnoucí květní stvoly jsou, stejně jako jiné suché části rostlin, vítaným útočištěm vlnatky, která si v nich buduje své úkryty. Existují však rostliny, jejichž květní stvoly mohou pěstiteli přinést ještě další užitek, a to třeba v podobě listenů, jimiž bývají porostlé. Listeny jsou vlastně zmenšeninami listů opravdových, a v jejich úžlabí vyrůstají větve květního stvolu, nebo už i samotné květy. Úplně na počátku ale mají ochrannou funkci čerstvě vyrůstajícího vrcholu stvolu, který je ještě snadno zranitelný. Bývá proto listeny zakryt a chráněn proti okolním vlivům, jakými mohou být například sluneční paprsky, mrazík nebo třeba i fyzické poškození zvěří.
Listenů se používá například k snadnému množení  mexických rostlin rodu Echeveria nebo Pachyphytum. Ty lze samozřejmě množit i z pravých listů, ale zbytečně tím ochuzujeme listovou růžici, a v horším případě může být místo jejich odlomení při nedostatečném zahojení příčinou následné hniloby. S listeny nic podobného neriskujeme, protože jinak bychom je po čase beztak vyhodili společně s již odslouživším stvolem.
Nádherně zbarvená Echeveria carnicolor je typickým příkladem rostliny, u níž je tento způsob množení velice efektivní, protože listenů bývá na květním stvolu postatně více než samotných listů v růžici! Listeny (i listy) navíc v jejím případě bývají dosti křehké a snadno se od stvolu odlamují, aniž bychom to zrovna chtěli. Často poté v místě dopadu i samy zakoření, takže o potomstvo je částečně postaráno!
Existují však rostliny, u nichž je květní stvol dokonce nejštědřejším zdrojem budoucího potomstva (pokud samozřejmě nebereme v úvahu semena). Trvalo mi, než jsem na to přišel, ale od té doby na tento způsob množení nedám dopustit. Zvláště když se týká rostlin, které mám rád kvůli jejich zářivým letním barvám. Jedná se o krátkověké druhy tlustic (Crassula), které se při správném pěstování chovají jako klasické dvouletky, samozřejmě za předpokladu, že vykvetou!
V našem případě jde především o rostliny z okruhu Crassula capitella, C. exilis nebo Crassula alba. Tyto druhy věsměs vykvétají na konci našeho léta, ale někdy se jejich kvetení opozdí až do podzimu. Rostliny při kvetení ztrácejí svůj až dosud kompaktní tvar právě díky nárůstu světního stvolu, více či méně hustě porostlého zmíněnými listeny. Květenství jsou značně vytrvalá, a rostlinu zdobí třeba dva i více měsíců. Jakmile splní svůj úkol, začnou postupně vadnout (to už je obvykle zima) a v úpatí starých rostlin se tou dobou objevují zárodky nových výhonů. Ty zase vykvetou na podzim, a tak se koloběh jejich života neustále opakuje. 
Pěstitel nad nimi v žádném případě uprostřed zimy nesmí zlomit hůl, i když vypadají děsivě a skoro až neživotaschopně. Dříve jsem květní stvoly nekompromisně stříhal v domnění, že rostlinám trochu ulehčím, a umožním tak snadnější a rychlejší nárůst novým rostlinám v jejich úpatí. To se mi sice podařilo, ale připravil jsem se tak o spoustu dalších, kterým jsem množením naporcovaného květního stvolu mohl pomoci na svět! Praktická rada od zkušenějších pěstitelů je mnohdy cennější než všechny sukulentářské knihy dohromady, zvláště když přijde ve správný čas. Nebo alespoň její náznak, jako tomu bylo kdysi v mém případě z úst jednoho zdatného pěstitele, který mne k tomuto způsobu nasměroval.
„Vemte si ty čtyři,“ ukázala na odkvetlé a pomalu už hynoucí rostliny, dokonale zdeformované a zdevastované předchozím vydatným kvetením, „z toho si jich namnožíte třeba celou bednu!“ Přivezl jsem ty nevzhledné kytky domů, postavil je na parapet a chvilku na ně koukal. Pak mi konečně docvaklo, vzal jsem nůžky a začal porcovat tu zásobárnu budoucích krasulek! Jak jednoduché a rychlé!
Stačí jen ustříhnout kousek květního stvolu s jedním párem listenů, nebo rovnou dvěma i více páry, pokud jsou narostlé hodně blízko sebe a hrozilo by tak poškození listenů neopatrnou manipulací s nůžkami. Je dobré vyčkat na vhodný okamžik, kterým je chvíle, kdy se v úžlabí listenů objevují zárodky mladých rostlin. Není to ale podmínkou, jen jejich lepší pozicí na startu do nového života. Mladé rostlinky vyrůstají takřka nad každým listenem, takže vždy po dvojicích proti sobě. Takto získané řízky obvykle kladu rovnou do suchého perlitu, který zavlhčím asi po týdnu, resp. po třech dnech, pokud je dostatečně teplo.
Tento typ rostlin koření ochotněji než kterékoliv jiné sukulenty, takže pokud je teplo, je zakořenění otázkou jediného týdne. Jakmile řízky zasadím do normálního substrátu, okamžitě se dají do pohybu mladé výhony nad listeny, z nichž berou ještě po nějaký čas živiny. V žádném případě řízky zbytečně nezbavuji listenů. Řízky sice vypadají podivně, ale věřte, že se vám vše zanedlouho vrátí v rychlém nárůstu nových rostlinek, které zbytky řízku záhy zcela zarostou.
Získáme tedy dostatek potomstva, a ještě nám navíc zůstávají základy odkvetlé rostliny, které zbaveny stvolu naberou novou sílu a začnou vytvářet boční výhony. Ty až dosud čekaly napůl spící, a dokonale je probudíme, pokud rostlinu po zimě přesadíme do čerstvého substrátu. Jakmile nastanou slunečné jarní dny, můžeme zakořeněné řízkovance už směle postavit na plné slunce. Až dosud zelené listy se nám začnou měnit doslova před očima v záplavu zářivě rudé. Funguje to dokonale, jen celou akci s množením nesmíme provádět v chladu a vlhku. V takovém případě se objevují nejrůznější plísně a houbová onemocnění, která měkké rostliny podobného typu zničí během několika dnů! Tak to někdy zkuste!
Trojice úvodních snímků patří mexické rostlině Echeveria carnicolor. Na obr.č.1 je narůstající květní stvol, porostlý listeny, chránícími i jeho vrchol. Na snímku č. 2 vidíme na již kvetoucích rostlinách, že listenů je mnohem více než samotných listů v růžicích. Dole na substrátu jsou vidět i některé upadlé! Obr.č. 3 je pohledem zblízka právě do těch míst, kde už opadlé listeny zakořeňují! Na čtvrté fotografii je nakvétající Crassula capitella, jejíž listeny jsou hustě narostlé, a je lépe je k množení odřezávat po dvou i více párech najednou. Dokvétající C. capitella 'Campfire' na páté fotografii má listeny na květním stvolu narostlé řídce, a můžeme je tedy pohodlně odebírat jednotlivě. Výsledek vidíte na posledním snímku, kde v úžlabí listenů již vyrůstají mladé rostlinky!