sukulenty.estranky.cz

V posledních letech se věnujeme čím dál více pěstování sukulentních rostlin z čeledi Crassulaceae. Pěstovali jsme je samozřejmě už v našich sukulentářských začátcích, kdy se právě ony staly prvními přírůstky do právě se rodící sbírky.
Největšího rozmachu u nás toto velice pestré společenství rostlin zaznamenalo ve chvíli, kdy jsme začali s jejich pravidelným letněním. Zástupci rodů Sedum, Pachyphytum, Echeveria, Crassula, Adromischus, Aeonium, Kalanchoe a mnoha dalších nám v té chvíli odhalili svoji skutečnou krásu. Říkáme tomu afro-mexická hra barev.
Abychom měli dostatek rostlinného materiálu k společnému sesazování pestrobarevných sukulentních zahrádek do společných nádob, začali jsme s jejich intenzivním množením. Je to proces jednoduchý, poměrně rychlý a vcelku efektivní. Většinu druhů je možné množit z jednotlivých listů, z vrcholových řízků pak úplně všechny.
Jako množárenský substrát používáme Agroperlit, který je dnes k dostání v každém obchodě se zahrádkářskými potřebami. Když je někdy nedostatek říčního písku, přimícháváme ho i do substrátu pro rostliny. Jakmile zvlhne, zvětší se jeho objem, poté rychle vyschne a získává původní velikost. Substrát tak zůstává neustále kyprý.
Perlit má ještě další přednosti, kvůli kterým ho používáme k množení sukulentů. Je teplý, takřka sterilní, vodu nasává bleskově a velice rychle vysychá. Kořínky řízkovaných rostlin v něm mají spoustu vzduchu. Protože je takřka sterilní, nesetkáváme se takřka nikdy s plísněmi, houbami ani škůdci.
Vliv na zdárné zakořeňování rostlin má samozřejmě teplota v místě, kde jsou misky s perlitem umístěny. Při vysokých teplotách všechny druhy koření o poznání rychleji než v chladu. Intenzita světla má na kořenění pouze minimální vliv. Řízky zakořeňujeme výhradně ve stínu nebo polostínu a z rostlin je odebírámě podle tloušťky stonku. U druhů se silnými stonky je řežeme ostrým nožem, tenké stonky stříháme nůžkami. Rány na řízcích ani na rostlinách v místě odběru nijak neošetřujeme.
Způsoby zakořeňování v perlitu jsou dva, ale konečný výsledek je u obou stejný. Buď můžeme nechat řízky nějaký čas zaschnout a poté je sázet do vlhkého perlitu, nebo postupovat přesně opačně. Čerstvě nastříhané nebo nařezané řízky klademe na suchý perlit, který po několika dnech zalijeme. Používáme druhý způsob, protože je časově výhodnější a času bývá od jara do podzimu opravdu málo. Tento způsob má ještě dvě drobné výhody. Zatímco u prvního způsobu se při vysychání často stonky řízků začínají kroutit a špatně s potom sází, u druhého tento problém většinou odpadá. Do suchého perlitu se navíc řízky mnohem lépe zaboří svými stonky.
Doba od založení do perlitu k vzniku prvních kořínků nezávisí pouze na teplotě, ale také na druhu rostliny. Zatímco některé druhy koření v letních měsících za 4-5 dnů (např. Sedum rubrotinctum nebo nádherná Crassula dejecta), většině to ale trvá podstatně déle (většinou 10-20 dnů). A zůstávají nám ještě potížisté! U nás se mezi ně řadí pravidelně Sedum burito a S. morganianum. Když zůstaneme u mexických rozchodníků, pak největším zatvrzelcem v zakořeňování je žlutorůžové Sedum nussbaumerianum.
Nové kořínky jsou nejenom různých barev a síly, ale také vyrůstají na nejrůznějších místech. U některých druhů se objevují po obvodu místa řezu, u jiných těsně nad ním a další koření až těsně pod spodním párem listů. Některé druhy vytvářejí kalus, což je jakési pletivo, napomáhající rostlinám k hojení řezných ran. Často bývá předzvěstí zdárného kořenění, ale jindy může být tak silný, že způsobuje pravý opak a kořenění zabraňuje. Jiné druhy kalus nevytvářejí vůbec, především ty s tenoučkými stonky.
Nejvhodnější dobou k sázení řízků do substrátu je stádium s krátkými kořínky nebo patrnými hrbolky na stěnách stonku. Řízky se dobře sázejí a v mírně vlhkém substrátu vytvářejí brzy bohatý kořenový systém. Pokud tuto šanci propásneme, musíme už sázet do prohlubní vytvořených v substrátu, nebo řízkovance obsypávat zeminou jako při přesazování rostlin. Někdy se stane, že na sázení není dostatek času v pravou chvíli. Výsledkem jsou husté a dlouhé spleti kořenů, které prorostou za nějaký čas celý obsah nádoby s perlitem. Při troše nepozornosti pak s jediným řízkem vytáhneme nejen všechny ostatní, ale také veškerý obsah nádoby.
Perlit je prostě čaroděj. Zakořeňujeme v něm i vrcholy starších rostlin, které jsme se rozhodli zmladit. Bez problémů v něm koření např. echeverie s průměrem růžic 10cm a více, stejně jako značně tlusté části větví, vyřezané z korun větších druhů tlustic.
Konečně přichází kýžený okamžik sázení do květináčů nebo misek. Namícháme tu správnou směsici barev a tvarů do společné nádoby s mírně vlhkým substrátem. Dáme zelenou různých odstínů a modrou, přidáme červenou a špetku fialové. Také trošička bílé nebo šedivé neuškodí, a nakonec ještě růžovou a žlutou. Potom nádobu ponecháme na pár dnů ve stínu pod parapetem a opatrně zalijeme. A pak už hurá na plné slunce a čerstvý vzduch ještě trochu doladit barvy.