sukulenty

Loni zjara jsem se rozhodl, že si po letech znovu pořídím rostlinu, s nímž jsem kdysi, ještě během svého tvarovacího období, měl velké plány. Začalo to tím, že se v naší sbírce v posledních letech začaly hromadit nejrůznější typy notoricky známé tlustice Crassula muscosa, dříve mezi pěstiteli známé spíše pod názvem C. lycopoides. O jejím pěstování (10.5. 2008), a také škále nejrůznějších typů a možnostech aranžování (30.5. 2010) této rostliny jsme už na našich stránkách v minulosti psali v příslušných rubrikách.
K rozšíření stávající sbírky jsem tedy na jedné z jarních cest doplnil ještě monstrózní růstovou formu této rostliny, odborně zvanou Crassula muscosa f. monstrosa. Od normálně rostoucích jedinců se liší ještě hustším nárůstem droboučkých lístků, a především různě pokroucenými stonky. Monstrózní rostliny jsou tvrdší, rostou o trochu pomaleji, a když je to jednoho dne přestane bavit, stávají se z nich v některých částech zase rostliny úplně normální. Než se tak nestane, vytvářejí neuvěřitelné propletence hojně větvících stonků, svádějící k tvarování. Kdyby mi někdo řekl, že tu rostlinu vylovil z korálových útesů, docela rád bych mu uvěřil.
Ještě k těm mým dřívějším plánům s touto podivnou rostlinou. Než jsem zjistil, jak se to má s její nestálostí monstrózního tvaru, měl jsem v plánu tvořit z ní nádherné stromečky. Jakmile jsem zjistil, že „všeho jenom do času“ v jejím případě platí beze zbytku, zanechal jsem svých snah, a rostlina postupem času tak nějak vymizela z naší sbírky, aniž bych to zaregistroval. A pak přišlo letošní jaro, a já ji někde spatřil, nakoupil a začal znovu množit. S úžasem jsem zjistil, co lidí ji dnes považuje za úplnou novinku!
Na podzim jsem v Chrudimi na zamykání sezóny potkal kamaráda Honzu Gratiase, známého propagátora sukulentů a autora mnoha knih o jejich pěstování. S Honzou jsme se skoro dva roky neviděli, a sotva jsme si podali ruku, už lovil v tašce a vytáhl z ní dva kelímky, na jejichž dně se nacházely rostliny, pečlivě ještě ze všech stran utěsněné papírovými ubrousky. Poděkoval jsem za ty dary, a letmo zahlédl v jednom z kelímků také trs monstrózní Crassula muscosa, kterou jsem si zrovna zjara pořídil. Chvilku jsme probírali co je nového, a pak se Honza chvatně rozloučil, neboť zase někam spěchal.
Protože se  v kaktusářských a zelinářských kuloárech nepohybuji zase tak často, vůbec jsem v té chvíli netušil, že má být už zanedlouho dekorován „Zlatým Albertem“, což je vůbec nejvyšší ocenění, jaké může člověk od kaktusů a jiných sukulentů u nás obdržet! Dozvěděl jsem se to samozřejmě zanedlouho doma, když jsme se vrátili z Madeiry, kam jsme odlétali hned druhý den po chrudimské kaktusářské a sukulentářské akci roku.
Do té doby oba Honzovy dárky stály na parapetu skleníku a čekaly, až jim najdu jejich definitivní stanoviště v tom stěhování plném období. Crassula volkensii, která byla v druhém kelímku, putovala do závěsného květináče, aby měla přístí rok kam přerůstat, a pak jsem se teprve začal věnovat té zmíněné monstróze.
S překvapením jsem zjistil, že v tom trsu se dá najít hned trojice různých růstových forem Crassula muscosa. Samozřejmě že tam byly nějaké výhonky úplně normální, vznikající právě z větví ještě docela nedávno monstrózních. Pak se tam nacházely i krásné partie ryze monstrózní, a nakonec jsem v tom hustém africkém křoví objevil i nádherně placaté, a zároveň trochu pokroucené kristáty stejné rostliny!
Zatímco kaktusářské tamtamy již hlasitě bubnovaly do světa zprávu o předání „Zlatého Alberta“ do rukou „bojovníka za práva ostatních sukulentů“, jak Honzu trefně označil v oslavném článku v kaktusářském časopise Libor Kunte, já jsem se na počátku zimy začal pitvat (doslova) v tom jeho daru. Rozebíral jsem jej kousek po kousku na součástky, které jsem pečlivě kladl na desku stolu hned vedle a třídil. Vzpomínal jsem při tom na Honzu, i na svoji někdejší návštěvu Roudnice nad Labem. V televizních novinách zrovna hlásili, že někde na trase do toho úrodného kraje popraskaly mrazem koleje! Zjara se do těch končin chystám, abych se podíval, co tam zdejší sukulentáři pěstují ve svých sklenících, pařeništích i pod širým nebem. Uvědomil jsem si, že jsem vlastně ještě ani neviděl Honzův nový skleník!
Vypitval jsem z toho chumlu sukulentních stonků hned několik zajímavých kousků. Některé z nich bylo třeba znovu zakořenit, protože jsem je ořezal z horních partií, ale dva z těch větších jsem zasadil do samostatných květináčků okamžitě. Prozatím, samozřejmě, protože později dostanou ty bizarní rostliny hezké keramické misky odpovídající velikosti, protože si je rozhodně zaslouží. Ale možná bude všechno jinak, protože se ty kytky od Zlatého Alberta zbrnčí a začnou růst zase úplně normálně, a brzy bude po jejich nevšední kráse a kouzlu. Uvidíme!
S těmi rostlinami není třeba nic zvláštního dělat. Mají svůj tvar, dostatečně hezký a zajímavý, než abych se přírodě pletl do řemesla. A bude záležet jen a jen na nich, jakým směrem se nakonec vydají v budoucnu. S tím my, pěstitelé, v případě kristát příliš nenaděláme, a zvláště ne v případě těchto. Kdyby se náhodou rozhodly, že kristátami zůstanou na věčné časy, nebo aspoň na nějakou delší dobu, vůbec bych se nezlobil! Pak bych se s nimi mohl pochlubit i jejich dárci, až se tu zase někdy zastaví. Snad už bude mít víc času, až vylezou z tiskárny dvě knihy, které v poslední době dokončoval, a neměl pak skoro na nic jiného čas.
Dovedu si živě představit, jak by si Honza ty rostliny pozorně prohlížel, a pak by se zeptat odkud je mám. Když bych mu po pravdě odpověděl, řekl by určitě: „Nekecej, vážně? Tohle že bych ti dal?“
Protože od samotného Honzy vím, že občas na naše stránky chodí, touto cestou ho zdravím, přeju mu pevné zdraví, radost s kytiček a hodně nápadů na další knížky a články, kterými celá léta prošlapával nám ostatním cestu za rostlinami, zvanými sukulenty. Dodatečně také blahopřeji k tomu Zlatému Albertovi a doufám, že se za pár týdnů potkáme na pražském sympoziu, protože se mi po lidech od kytiček po té dlouhé zimě už dost stýská.
Pokud se o Honzovi chcete dozvědět více informací, podívejte se do rubriky „Sbírky našich přátel“, kde je o něm a jeho práci článek. A pokud toho chcete vědět ještě více, koukněte na jeho sukulentářský web na adrese www.sukulenty.webnode.cz
Na úvodní dvojici snímků je stejná rostlina Crassula muscosa f. monstrosa ve své tradiční podobě, zachycená v rozmezí čtyř měsíců. Na obr.č.3 je ukázka návratu monstrózní rostliny k normálnímu růstu. A na závěr dvojice kristátních rostlin C. muscosa z daru od Zlatého Alberta Honzy Gratiase!