sukulenty

Tylecodon buchholzianus je rostlina, které musíte přijít na chuť. Mně to trvalo hodně dlouho, ale stalo se! Také je to kytka, s níž jsou občas potíže, což ale rozhodně neznamená že je choulostivá. Jen má svoje mouchy!
Celé léto prospí, a když má náladu, tak na jeho počátku ještě stihne vykvést. Zvonkovité kvítky jsou sice drobné, ale v kombinaci s jejími v té době bezlistými stonky zvláštního tvaru vypadají úžasně. Probouzet se obvykle začíná někdy na přelomu září a října, a když má náladu, tak při té příležitosti ozdobí své vrcholky nepříliš četnými listy. Když náladu nemá, zůstané bezlistá klidně i po celou svoji hlavní vegetační sezónu, končící příchodem českého léta. Někdy listy postrádá  třeba dva roky po sobě, a pak se náhle objeví, když už pěstitel skoro zapomněl jak vypadají. Tak tomu bylo letos i u nás. V době plné vegetace samozřejmě rostlina vyžaduje maximum světla, a toho je u nás tou dobou jako na potvoru zrovna nejméně z celého roku! Také manipulace s ní je těžká. Stačí jediný neopatrný dotek, a zůstane nám v ruce celá větev, kterých rostlina zase nemá na rozdávání!
Vše v životě Tylecodon buchholzianus se navíc odehrává neskutečně pomalu. Je to částečně i tím, že v době jejího zimního růstu ji nemůžeme příliš zalévat, protože k vodě nejsme schopni dodat adekvátní množství slunečních paprsků a její přírůstky by byly neduživé. Dočetl jsem se, že tato rostlina naplno vegetuje během zimy i doma na jihu Afriky! Možná i proto, že jindy v místech jejího přírodního výskytu nezaprší!Když jsem letos viděl, jak se koncem září začínají nenápadně otevírat růstové středy našich keříků Tylecodon buchholzianus, rozhodl jsem se ořezat z nich pár nepotřebných větviček. Očekával jsem od toho počinu, že se k těm zbylým dostane přece jenom více z toho mála světla, a také že uřízlé větvičky poté zakořením, a rány po nich za nějaký (dlouhý) čas zarostou množstvím (malým) nových výhonků.
Od té doby jsem z opatrnosti přestal rostliny zalévat shora na stonky a větve, jak to dělávám po zbytek roku, abych zbytečně neusnadňoval život plísním a houbám v hojících se řezných ranách. Na počátku října se objevily první listy, a takřa současně začaly obrůstat novými výhony i zkrácené větve. Začal jsem pátrat na internetu, a objevil několik fotografií tvarově nádherných rostlin Tylecodon buchholzianus, které se mi staly inspirací pro mé budoucí počínání. Při zmíněné pomalosti všeho v životě této rostliny se ale na výsledek zřejmě ještě načekám!
Na druhou stranu je pravda, že teprve sukulenty a jejich pěstování mne naučily alespoň částečné trpělivosti! Pravdou zároveň je, že ne zase tolik, abych se tuto rostlinu pokoušel vysévat, když zakořeňování uřízlých nebo neopatrnou manipulací odlomených větviček je tak snadné, a na poměry Tylecodon buchholzianus i nezvykle rychlé!
Za léta pěstitelkých pokusů (jinak se mé pěstování této rostliny nazvat nedá!) s touto mimořádně zajímavou rostlinou z čeledi Crassulaceae jsem zjistil, že opatrnost je v jejím případě základem úspěchu. Opatrně zalévám, v zimě mírně a v létě ještě mírněji. Opatrně s ní manipuluji v každém ročním období, a v létě obzvláště. Opatrně a s rozvahou krátím její větve, protože nové narostou kdoví kdy! Přesto všechno občas nějaká z rostlin uhyne, a nástup hniloby se v jejím případě rozpoznává ještě mnohem hůře než u kterékoliv jiné z tlusticovitých rostlin, mezi něž tato jakoby snad ani nepatřila!
Přišel jsem jí ale na chuť, jak již bylo uvedeno hned na počátku článku. A s jídlem roste chuť, takže  trpné tolerování přítomnosti skupinky rostlin v našem skleníku se najednou změnilo v tvarovací a aranžérské choutky, i když zatím pouze v rovině nesmělých plánů a dílčích pokusů. Čím dál častěji se teď v zimě na ty rostliny dívám zblízka. Předně stojí hned u vchodu do skleníku, takže je nemohu minout ani kdybych chtěl, a také jsou na nich při každé mé návštěvě patrné drobné či větší změny jejich vzhledu.
První z nich jsem už udělal alespoň hezký povrch v květináči ze štěrku a oblázků. Ta kamenitá vrstva umožní rychlejší vysychání v úpatí rostliny, což je samozřejmě ku prospěchu jejího zdraví. Totéž se mi v minulosti osvědčilo i u mnoha dalších rostlin, náchylnějších na trvalejší přemokření substrátu (Lithops, Titanopsis atp). Zároveň je to ryze praktické i při samotném zalévání, protože voda  nevyplavuje substrát a nešpiní se jím zbytečně květináč i kmínek rostliny. A také jsem si už zvykl přesazovat je na podzim, a ve stejné době i vegetativně množit, protože v tuto dobu jejich probouzení jde vše o mnoho snáze než kdy jindy!Čím déle se na ty podivné rostliny dívám, tím více mi připadá, že musely vyrůst spíše na korálovém útesu, než v kamenitých stráních někde na pomezí Jihoafrické republiky a Namibie. O svých případných tvarovacích úspěších budu samozřejmě výhledově informovat, ale vzhledem k zmiňované pomalosti Tylecodon buchholziana to vidím nejdříve tak na konci druhé pětiletky našeho webu, která začala teprve před dvěma týdny! O pěstování rostliny z dnešního článku se ale můžete dočíst již nyní v pěstitelské rubrice (19.8. 2009) a tamtéž spatřit i její letní květy Tylecodon buchholzianus!
Na první fotografii je probouzející se rostlina Tylecodon buchholzianus na počátku letošního října, a na druhé pak na jeho konci, aby bylo patrné, jaký „kus cesty“ je tato pomalá kytka schopna urazit za jeden měsíc života. Na třetím snímku je vánoční stav její koruny, a na poslední fotografii ještě pohled zblízka na obrůstající rány po odstraněných větvích stejné rostliny na její odvrácené straně.