sukulenty

V pestré říši sukulentů existuje spousta rostlin, které lze s úspěchem tvarovat. A naopak i druhy podle mého soudu zcela netvarovatelné, kde může vypomoci snad jen pěstitelova abnormálně bujná fantazie, díky níž on ten tvar vidí, na rozdíl od nás ostatních! Pak jsou tu rostliny, které tvarovat lze, ale je to s nimi běh na hodně dlouhou trať. Vydávám se touto cestou třeba s rostlinami rodu Trichodiadema už čtvrt století! A samozřejmě sukulentářská tvarovací klasika v podobě Portulacaria afra, nebo stromkovitých druhů tlustic (např. Crassula ovata), kde se výsledek naopak dostaví velice brzy.
Existují však i sukulentní rostliny, u nichž vzniká oku lahodící tvar takřka bez pěstitelova přičinění, pokud samozřejmě rostlinám dopřeje optimální podmínky. Když třeba drobnolistou tlustici Crassula sarcocaulis neošidí o maximum sluníčka, a v létě ji vystrčí ven na čerstvé povětří, dočká se prakticky bez jediného zásahu nejenom nádherně kompaktního tvaru koruny, ale také záplavy drobných kvítků. Nebo když neváhá vzít občas do ruky nůžky a ostříhat kvetoucí vrcholy voňavých stromečků Plectranthus ernstii, které průřez koruny nutně potřebují třeba i několikrát během jediného roku (a navíc jim při tom tloustne kmínek!), pokud mají vypadat alespoň trochu k světu. Znovu vykvetou zpravidla už za měsíc po zmíněném průřezu koruny! Někdy předloni nám zpřízněný pěstitel pan Stehlík věnoval jednu rostlinu rodu Ruschia. Zdá se, že ten drobnolistý keříček z jihu Afriky co se tvarování týče předčí úplně vše, co mi až dosud přišlo pod ruku! „Nádherný tvar, snadné pěstování i množení, moc místa nezabere, ale kvést nechce, potvora,“ řekl když mi rostlinu dával. Nevykvetla sice ani u nás, ale rostla neustále do krásy, aniž bych jí nějak zvlášť zasahoval do života. Ostříhal jsem z ní hned na začátku vše co mi připadalo přebytečné, a odřezky poté zakořenil. Šlo to snadno a rychle. Mladí řízkovanci začali v samostatných květináčcích samovolně větvit, takže zanedlouho z nich budou docela hezké miniaturní keříky. Zvlášť když se jim odstraní hlavní vrchol, protože všude kolem čeká na svoji šanci množství dalších výhonů.
Rostlin rodu Ruschia roste v jihoafrické přírodě 200- 350 druhů. Záleží na úhlu pohledu toho kterého botanika. Mnohé z nich nejsou žádní drobečci. Jako vzpřímené keře mohou dorůst i výšky přesahující jeden metr (např. Ruschia maxima až 150cm!), a na mnoha místech se v pusté krajině jedná o naprosto dominantní rostliny. Jiné druhy mají poléhavý či plazivý růst, a zůstávají celý život přízemní. Další jsou zase opravdovými sukulentními trpaslíky! Mnohé z nich se podobají známějšímu příbuzenstvu z rodu Lampranthus, ale především jsou si hodně podobné navzájem. Proto je jejch přesnější druhové určování prací spíše pro botaniky či na slovo vzaté odborníky. Květy ruschií tvoří pestrou paletu od takřka bílé přes růžovou až po sytě červené tóny. Jemně voňavé kvítky nemívají o opylovače z řad afrického hmyzu nikdy nouzi.
Své rodové pojmenování rostliny získaly po namibijském farmáři Ernstu Juliu Ruschovi. Mnohé z nich mají prokazatelné léčivé účinky, využívané v lidové medicíně domorodých národů. Suché větve větších druhů zase místním slouží jako pokryv střech jejich obydlí! Rostliny rodu Ruschia rostou takřka na polovině území Namibie a v jihoafrickém Kapsku. V době kvetení jsou ve zdejších polopouštích naprosto nepřehlédnutelné!
Letos zjara jsme se po dvouleté přestávce vydali znovu na jih Moravy k panu Stehlíkovi. Řeč přišla i na stromky rodu Ruschia a jejich zmiňovanou neochotu kvést.Když jsem se zmínil, že mi rostlina připadá hezká i bez květů, nabídl mi pan zahradník několik zbylých keříčků k prodeji. Doma rostliny putovaly okamžitě na plné slunce do letního makrolonového tunelu. Ještě předtím jsem je přesadil do „našeho“, a přidal k nim i rostlinu kdysi darovanou. Netrvalo ani měsíc, a na větvičkách jedné z těch nových rostlin jsem objevil náznaky poupat. Byla jenom dvě, a proto jsem kolem nich chodil skoro po špičkách. Přesto se přihodilo, že jednoho dne jsem našel větvičku s jedním poupětem nalomenou. Přitom rostlina je tvrdá, a hned tak se z ní něco neulomí. Navíc byly všechny umístěny na stanovišti, kde bych je při zalévání nemohl poškodit ani teoreticky. A na nakvétající rostliny zásadně nesahám. Zvlášť ne na takové, na jejichž květy se čeká třeba celé roky! Ostatní rostliny hned vedle nevytvořily ani poupátko!
Kvítek nakonec naplno vykvetl jen ten jediný. I když napůl se asi po týdnu dokonce otevřel i ten na vadnoucí zlomené větvičce! Ten jediný drobný kvítek, jakých můžeme vidět na našich rostlinách čeledi Aizoaceae každoročně stovky a stovky, mi udělal nesmírnou radost. Kdyby byl výsledkem nějaké zázračné pěstitelské metody, byly by jemu podobnými obaleny koruny všech keříků ruschií, které od pana Stehlíka máme. Ale takhle je to jenom další výzva té svérázné rostliny. Jakoby říkala „kvést dovedu, když se mi chce, ale naplno ti tu krásu ukážu, až mi dáš přesně co potřebuji!“ 
Budu se samozřejmě snažit! Zatím rostliny dostávají maximum slunečních paprsků, aniž by se jejich listy jakkoliv zbarvovaly. A také hojně vody, protože jsou mimořádně žíznivé. I v zimě je zaléváme pravidelně, ale jen v malých dávkách. Přesto bylo zaschlých listů minimum a na vzhledu rostliny se delší období sucha takřka neprojevují! Brzy začnou pokusy s jejich letněním, s nímž jsme v případě většiny rostlin čeledi Aizoaceae trochu opatrnější. Tyto rostliny však byly zvyklé růst venku i u předchozího majitele, a to na velice exponovaném místě na střeše jeho domu!
Myslím si, že tato drobnolistá rostlina má velké předpoklady stát se ideálem okenních příznivců tvarování sukulentů. Přirůstá pomalu, a její velikost lze navíc velice účinně regulovat krácením větviček, kterých ale sama vytváří velké množství i bez radikálnějších zásahů. Navíc dobře snáší suchý a teplý vzduch, vydrží dlouho bez naší asistence s konvičkou a snadno se množí! Chystáme se fotku toho jediného kvítku poslat panu Stehlíkovi, i když větší radost by mu asi udělal londýnský Arsenal, kdyby zase po letech získal pohár pro vítěze anglické fotbalové Premier League! Čeká už na něj trpělivě o několik let déle, než na drobné květy toho kouzelného keříčku z afrického jihu, s kterým jsme se měli díky němu možnost seznámit!
Na úvodní fotografii je naše první rostlina po drobných úpravách koruny, a následuje dvojice letošních poupat na ní. Jediný kvítek je na obr.č. 4! Následuje jiná rostlina stejného druhu v „přírodním“ stavu, zatím ještě bez jakýchkoliv zásahů. A na závěr jeden z řízkovanců. Původně jen vrcholová větvička, dnes již obrostlá množstvím čerstvých výhonů!