sukulenty

Odrostlý již pohádkám vůbec jsem netušil, že Tom Thumb je vlastně Paleček. Maličký kluk, k němuž jeho rodičové přišli ani pořádně nevěděli jak. Přitom se jménem Tom Thumb se ve své pěstitelské praxi setkávám pravidelně už dobrých dvacet let. Ještě předtím jsem znal tu samou rostlinu pod zcela jinými jmény, i když tak trochu souvisejícími s pojmenováním současným.
V anglické literatuře se prý Tom Thumb poprvé objevil již v roce 1621, tlustice (Crassula) s tímto jménem samozřejmě o mnoho později. Zatím se mi nikde nepodařilo zjistit, kdy to vlastně bylo. Jen že její původ musíme hledat v Holandsku a že tohoto velice zdařilého křížence má patrně na svědomí muž jménem W.J. Ruysch.
Crassula 'Tom Thumb' je údajně křížencem Crassula rupestris ssp. marnieriana a Crassulu rupestris ssp. rupestris. O obou jsme již na našem webu v minulosti psali. Je tu ale ještě další možnost, a to že druhým z rodičů je Crassulu brevifolia, tedy druh velice podobný, jehož jméno bylo původně přisuzováno právě kříženci z dnešního článku a bývalo dlouhá léta uvedeno i na jmenovkách u této rostliny. Jak tedy pojmenování naznačuje, 'Tom Thumb' by měla být rostlina maličká, ale není tomu tak docela. V říši sukulentů určitě existují rostlinky menší, ale mezi obry tato keříčkovitě rostoucí tlustice také rozhodně nepatří. Taková ta zlatá střední cesta, vedoucí z mnoha důvodů i k srdcím okenních pěstitelů. Crassula 'Tom Thumb' vytváří keříčky, které bez zásahu pěstitele obvykle narostou maximálně do výšky patnácti centimetrů. Dá se tedy říci, že se jedná o rostlinu střední velikosti, po velkou část roku se ztrácející v záplavě svých četných příbuzných. To se ovšem radikálně mění s každým slunečným dnem českého jara, zvláště pokud je rostlina pěstována venku pod širým nebem. Na přelomu května a června je z ní kytka naprosto nepřehlédnutelná díky výraznému zbarvení drobných listů, posetých zprvu množstvím červených bodů, slévajících se později ve větší souvislé plochy.
Při letnění odpadá u této rostliny alespoň na několik měsíců jeden dosti zásadní pěstitelský problém, kterým je značné prosychání listů ve starších partiích. V zimě při opatrné zálivce se mu samozřejmě nevyhneme. Než jsem se s tímto jevem smířil, býval jsem z prosychajících listů dost nešťastný. Nyní už vím, že i zcela holý základ rostliny má něco do sebe, nese-li hustou a bohatou korunu, protože rostlina jako celek potom díky tomu připomíná dokonalou zmenšeninu opravdového stromku.Kompaktní tvar koruny si rostlina udrží až do podzimního kvetení, které ji částečně naruší. V případě letněných jedinců ale takřka vůbec, protože květní stopky jsou krátké a květenství na vrcholech bývají do poslední chvíle takřka neviditelná. Bílé květy zapáchají stejně intenzivně jako u většiny ostatních tlustic, ale protože si rostliny obvykle kvetení odbydou ještě pod širákem, není vlastně cítit nic. Když kvetly kdysi dávno (tehdy ještě pěstované celoročně ve skleníku) až v listopadu, bývalo ve skleníku pokaždé pořádné dusno. Fotografie květenství tohoto nádherného a mezi pěstiteli hodně oblíbeného křížence naleznete v článku v rubrice „Pěstitelská praxe“ z 29.3. 2008, kde se zároveň dozvíte také informace o jeho pěstování.A jak v poměrně krátké době dosáhnout kompaktní husté koruny a stromkovitého tvaru? Pokud je rostlina letněna pod širákem, je to vcelku jednoduché. Sama se neustále větví. Stačí tedy aby pěstitel občas odstranil vše nehodící se do jeho tvarové koncepce a průběžně zbavoval rostlinu všeho suchého jako prevenci v boji proti škůdcům, kteří právě suchá místa na rostlinách nejčastěji vyhledávají coby své úkryty. Také po odkvětu pokaždé vyráží v okolí schnoucích květenství spousta nových výhonků. Vše lze samozřejmě ještě urychlit krácením větví, které je možno provádět prakticky kdykoliv, i když nejideálnějším obdobím je samozřejmě předjaří. Větve krátíme vždy v polodřevitých částech, porostlých ještě listy. Dřevitá bezlistá místa už totiž zpravidla vůbec neobrůstají! Při pěstování ve skleníku nebo za okny našich obydlí nám nic jiného než krácení větví většinou beztak nezbývá, protože rostliny se samy od sebe větví jen zcela výjimečně a neochotně.Na úvodní dvojici fotografií je náš 'Tom Thumb', zachycený na podzim roku 2012, tehdy ještě zasazený v mělké misce od Součků ze Šťáhlav a právě se chystající kvést. Stejná rostlina je i na čerstvých snímcích z letošního léta. Nejprve dvakrát na konci května, a potom ještě jednou na přelomu července a srpna. Kmínek má v úpatí silný jen 7mm, přesto unese hustou a docela těžkou korunu širokou 11cm, jejíž nejvyšší bod je od země vzdálen pouhých třináct centimetrů. Stromeček se nám tedy i s miskou od Zatloukalů z Oprostovic pořád ještě pohodlně vejde do dlaně, stejně jako malý Paleček alias Tom Thumb svým udiveným rodičům, nebo jako Klein Duimpje, jak se tomu malému čiperovi říká v zemí tulipánů, kde spatřila poprvé světlo světa i tato nádherná a barvami hýřící rostlina.