sukulenty.estranky.cz

Drobné sukulentní radosti jsou příjemnou součástí pěstování. Jejich přípravou a následnou realizací se zabývám většinou v obdobích stereotypu, kdy přesazuji třeba stovky rostlin a napůl pracující mozek si už žádá změnu. Většinou ty sukulentní drobnůstky vznikají spontánně. Najdu misku a poté začnu přemýšlet, co do ní zasadím. Nebo úplně opačně. Držím v ruce rostlinu a bloumám skladištěm dole pod skleníkem tak dlouho, dokud v regálech neobjevím vhodnou nádobu a případně i nějaký hezký kamínek jako přízdobu. S bochánkem Monanthes polyphylla z dnešního článku to ale bylo úplně jinak.
Na začátku zimy jsme si přivezli z Oprostovic spoustu nádherné keramiky. Jejími tvůrci jsou manželé Zatloukalovi. O jejich miskách a našich rostlinách v nich zasazených jsme už v této rubrice také psali (Moravská motivace/16.11. 2013). Jednu malou nádobku si už tehdy Iva vyhlédla pro svůj tlusťoučký Plectranthus ernstii, který si už nějaký čas pěstuje a k obrazu svému tvaruje na kuchyňském okenním parapetu naší domácnosti. Jenomže i mně ta miska se zvláštně zelenou a rozpraskanou glazurou padla do oka. Při pohledu na ni jsem okamžitě věděl, co v ní jednou bude růst a jak krásně to živé i neživé části té dvojice bude barevně ladit. O svém záměru jsem ale z taktických důvodů raději pomlčel.
Když na mne někdy v půli letošního března přišla ze zmíněného sterotypu pramenící trudomyslnost, vyrazil jsem přesně pro tu čtvercovou nádobku s tlustými a záměrně trochu nerovnými stěnami. Její povrch vypadá jakoby vznikla už někdy před desítkami let a po celou tu dobu byla svým majitelem hojně používána. Pak už zbývalo jen nakouknout na horní parapet skleníku, hned kousek pod střechou, kde je moje „monantesárna“. Říkám tak místu, zabírajícímu většinou 4-5 zalévacích mís, plných mých oblíbených trpasdlíků rodu Monanthes. Trvalo chvilku, než jsem mezi tou spletí právě se probouzejících rostlin nalezl bochánek, který jsem měl vyhlédnutý už od chvíle, kdy jsme přivezli z Moravy ty keramické skvosty.Nic netušící Ivě jsem samozřejmě ukázal až výsledek. Zatajit to nešlo, když jsem po ní chtěl, aby misku s bochánkem miniaturních tělíček vyfotila. Dostal jsem sice trochu vynadáno, ale v té době byla už předjednána návštěva Andrey a Vladi Zatloukalových u nás v Pávově a tudíž i zcela nové misky.
Bochánek jsem tedy zasadil a umístil na takové místo, abych na něj zbytečně nezapomínal s vodou a zároveň měla rostlina i maximum z toho mála světla, které české předjaří sukulentům z dalekých krajin nabízí. Jakmile středy drobných tělíček zesvětlaly, bochánek díky malým, ale pravidelným dávkám vody zbytněl a jeho okraje se pomalu ale jistě přibližovaly k okrajům misky. Už někdy o vánocích jsem si naplánoval, že do násady poupat hustý shluk těl zaplní celou plochu misky a barevně s ní tak dokonale splyne. Se sukulenty se sice nic velkého plánovat nedá, ale trpaslíky rodu Monanthes znám opravdu jako své boty a jejich chování dovedu předvídat jako málo co v říši sukulentů.
V polovině května se objevily první náznaky budoucích květů a kolonie Monanthes polyphylla opravdu dosáhla k okrajům misky. Vše jakoby se odehrávalo podle mého scénáře, ale tak jednoduché to zase není. Stačí zbytečně ukvapená zálivka a hrozí dočasná nebo trvalejší ztráta tvaru rostliny. Přijde silnější slunce a špatně vyvětrám skleník, a namísto matně zeleného bochánku mám bílou nevzhlednou masu zapáchající tekutiny. V případě Monanthes polyphylla hrozí tato krizová varianta snad nejvíce ze všech sukulentů, které v našem skleníku pěstujeme. Ale vše nakonec probíhalo ideálně. Svojí sukulentní drobnůstkou jsem se neopomněl pochlubit tvůrcům té krásné keramiky, když jsme v poslední dubnovou sobotu společně procházeli sbírkovým skleníkem. Dole pod ním stála celá bedna nových misek, kterou nám Zatloukalovi společně se slivovicí pro zdravotní účely přivezli. Celý ten hektický začátek jara jsem kolem té bedny chodil a odolával pokušení ustat v práci a zase se věnovat vzniku nějaké té sukulentní drobnůstky. Nakonec zdravý rozum zvítězil, já si nechal zajít chuť a věnoval se důležitější činnosti. Bednu s keramikou jsem pro jistotu i klid duše odstěhoval nahoru do skleníku a ukryl ji pod parapet tak hluboko, jak jen to šlo. Teprve nyní s blížícím se koncem májových dnů jsem ji vyzvedl z přítmí a začal do té keramické nádhery sázet. Usmyslel jsem si, že je do léta našimi sukulentíky postupně osázím úplně všechny a budu je shromažďovat na jedno místo. A když se něco z toho všeho povede, určitě se nějaké fotografie zase objeví v této rubrice. Na trojici těch dnešních je zmiňovaný bochánek Monanthes polyphylla. Nejprve v polovině března, a potom dvakrát na sklonku května. Zelená miska od Zatloukalů má vnější rozměry 6x6 centimetrů!