sukulenty.estranky.cz

O rostlinách rodu Echeveria a jednotlivých zástupcích tohoto pestrobarevného společenství netřeskům podobných rostlin z dalekého Mexika jsme toho už na našich stránkách napsali mnoho. Echeverie samozřejmě nerostou ani zdaleka jenom v Mexiku, ale právě druhy mexické patří k barevně i tvarově nejatraktivnějším. Nabízejí pestrou škálu barev a odstínů, které spoluvytváří vosk na povrchu jejich listů společně s deštěm, ranní rosou a českým sluníčkem. Český způsob léta echeveriím mimořádně svědčí, a sluneční paprsky dokonale barevně rozliší i druhy, považované třeba ještě krátce předtím za zcela totožné. Slunce umí s echeveriemi hotová kouzla, ale jedno pro jeho paprsky zůstává nedostižným! Žádná echeverie totiž není žlutá, nebo žlutému zbarvení alespoň podobná. Když skládáme barvičky mexického příbuzenstva rodu Sedum, není se žlutou či dokonce kanárkovou žádný problém. Proto jsme si jedním mexickým rozchodníkem (Sedum) vypomohli i letos zjara, když jsme dávali dohromady pestrou mísu, vysázenou jinak výhradně rostlinami rodu Echeveria.
Zvolili jsme záměrně druh Sedum adolphii, barva jehož listů je na slunci nejenom žlutá, ale listové růžice této rostliny jsou mnohem robustnější než u většiny jiných druhů, a navíc echeveriím tvarově nápadně podobné. Namíchali jsme tentokrát pestrou směsici z druhů s listy chlupatými i potaženými voskem v nejrůznější podobě. Na některých druzích echeverií (zde např. E. runyonii nebo E. elegans) vytváří vosk ojínění, zatímco třeba na tmavých druzích (zde E. affinis a kultivar 'Black Prince') pouze lesklý povrch. Obranná funkce vosku je však v obou případech stejná, protože podobně jako chlupy na povrchu listů další dvojice v míse (E. setosa var. ciliata a E. 'Doris Taylor') zabraňuje v teplých dnech našeho léta zbytečnému odpařování vody z jejich nitra a zároveň je chrání proti slunečním paprskům.
Právě obě chlupaté rostliny patří k těm kvetoucím na přelomu jara a léta, takže jejich květy mísu zdobily na konci května, kdy už má většina echeverií kvetení dávno za sebou. Existují ale opozdilci, které květy zářivých barev zdobí teprve uprostřed našeho léta, a mezi takové patří obě tmavé rostliny v této společné výsadbě. Záměrně jsme je zasadili hned vedle sebe, aby slunce svými paprsky ukázalo opravdové rozdíly mezi nimi, které jsou v méně slunečných obdobích roku takřka nepatrné! První z nich se chystá kvést Echeveria affinis, což je patrné z detailního snímku obou tmavých růžic.
Zmiňované Sedum adolphii do pestré mozaiky barev zapadlo i v tomto ohledu, protože se chystá kvést také, ale vývoj květenství u mexických rozchodníků je o poznání pomalejší než u jejich příbuzných z rodu Echeveria.
Menší místa při krajích mísy zbyla na drobnější E. setosa var. deminuta, kterou znají pěstitelé spíše pod zlidovělým názvem E. rondelli, a také menší rostlince kristátní, která ve sbírkách koluje pod názvem 'sp. La Reforma'. Vzhledem k nízké vrstvě chudého substrátu s vysokým obsahem říčního písku a absence hnojení nehrozí utlačovaní těchto trpaslíků robustnějšími rostlinami, protože jejich nárůst není ani zdaleka tak živelný jako v samostatých květináčích s hlubší vrstvou zeminy.
Dohromady by měla tato sestava vydržet do naší podzimní výstavy, kde ji budou moci návštěvnící spatřit ještě dříve, než bude znovu rozebrána a rostliny rozsázeny do vlastních nádob k zimování. Venku ale mísa zůstane samozřejmě ještě mnoho týdnů po výstavě, protože všechny druhy echeverií do mísy vysazené dobře snášejí poklesy teplot k bodu mrazu, a stačí jen několik slunečných, nebo alespoň větrných dnů před stěhováním pod střechu, aby byl substrát v míse naprosto suchý a jejich listy zároveň plné vody. Právě to je důležité pro začátek zimování, abychom pak echeverie na zimovišti v době nejkratších dnů nemuseli zalévat třeba dva i více měsíců!
Echeverie lze samozřejmě kombinovat s mnoha jiným rostlinami podobných nároků na pěstování, a především množství světla. Jen v takovém případě musíme pamatovat na možnost vytlačení drobnějších sukulentů vcelku mohutnými listovými růžicemi některých druhů echeverií, a raději volit pro takové kombinace přece jenom méně robustní druhy. Je jich dost, a kromě zmíněné žluté snad ve všech možných barvách, na které jsme u sukulentů čeledi Crassulaceae zvyklí. Vypomoci si samozřejmě pro větší barevnost můžeme ještě mezidruhovými kříženci echeverií, jakými jsou například Pachyveria, Graptoveria či Sedeveria, skýtajícími ještě o poznání pestřejší škálu letních barev!
Někdy ale stačí jen barvy dvě, a přece může vzniknout docela psobivý celek, zvláště když barevný kontrast  obou vysazených druhů je dostatečně výrazný. Jeden příklad podobného řešení vidíte na posledním snímku, kde jsou v poměrně velké a hluboké nádobě z pálené hlíny vysazeny po několika jedincích Echeveria pulidonis, kterou znáte z titulu našich stránek, a výrazně zbarvená Echeveria 'Perle von Nürnberg'. Obě rostliny jsou dostatečně robustní na to, aby se nenechaly tou druhou okrádat o prostor k životu. Oběma druhům nevadí, když v prohlubních ve středu jejich listových růžic stojí třeba i několik dnů voda. Právě díky ní bývá zbarvené nejmladších partií těchto rostlin uprostřed léta výraznější než kdy jindy!
Zkuste dát své echeverie ven na čerstvý vzduch, ale nedělejte to pokud jste je až dosud pěstovali na přistíněném místě, kde není povrch jejich listů příliš chráněn proti tomu, co je čeká uprostřed českého léta venku! Co se světla týče, je třeba rostliny „otužovat“, pokud samozřejmě nejsou na maximum slunečních paprsků navyklé už z předchozího stanoviště, jako je tomu  u nás! Pak je léto s echeveriemi příjemné, plné výrazných barev a když se zadaří, tak i nádherných květů!
Na dvojici úvodních snímků je keramická mísa se společně vysazenými echeveriami a jedním „vetřelcem“ z příbuzného rodu Sedum. Sedum adolphii je na snímcích v pozadí, obklopeno z obou stran rostlinami s chlupatými listy (vlevo E. cv. Doris Taylor, vpravo E. setosa var. ciliata). Vlevo je dvojice tmavých růžic, patřících E. affinis (v popředí), a za ní E. 'Black Prince'. Uprostřed mísy září E. 'Perle von Nürnberg' , před ní dvojice E. pulidonis a úplně v popředí dvojice E. setosa var. deminuta a jedna malá kristáta. Po pravé straně je silně ojíněná dvojice, v jejím popředí E. elegans a za ní E. runyonii. První snímek byl pořízen na konci letošního května, druhý pak o měsíc později. A pak už následují pohledy na jednotlivá místa tohoto společenství. Kvetoucí E. setosa var. ciliata (obr.č.3), obě hnědočerné echeverie, z nichž ta vpravo je E. affinis a chystá se kvést (obr.č.4) a Sedum adolphii, jemuž vlevo také narůstá základ budoucího květenství (obr.č.5). A na závěr velká mísa s dvoubarevným osazenstvem (E. 'Perle von Nürnberg' a E. pulidonis).