sukulenty

Úpatí stromů mne vždycky fascinovala. Krásným úpatím se ale nemohou pochlubit ani zdaleka všechny stromy. Zatímco některé ho mají krásné od přírody, jiným k jeho vystavení na odiv naopak příroda někdy výrazně pomůže. V létě chodívám každý den do jihlavské ZOO nádherným a starobylým parkem v prudké stráni, kterému se tady v Jihlavě říká Heulos (hajlos). Tam je takových úpatí k vidění mnoho. Značnou část z nich odhalily proudy vody, valící se po letních bouřkách tou prudkou strání dolů, kde je sebou vezme voda potoka Jihlávky a o několik stovek metrů dál předá řece Jihlavě.
Protože rád přetvářím některé naše sukulenty na stromečky, snažím se občas podobná, jen výrazně zmenšená úpatí ponechat odhalena také u nich. A protože se úplně nejvíce zabývám tvarováním rostlin rodu Trichodiadema, které jsou k takovému poodhalování navíc jako stvořené, není divu že sukulentní „úpatíčka“ u nás vznikají nejčastějí právě u nich. 
Trichodiadema calvatum sice nemá ani zdaleka tak ztloustlé kořeny, jako třeba známější a častěji pěstované T. densum nebo T. bulbosum. Zato vytváří přirozeně silný nadzemní kmen a úžasnou spleť silných kořenů, rozprostřených těsně pod povrchem země a po čase vlivem zálivky a vyplavování zeminy vystupující i nad něj. Když se tak nestane, samozřejmě kořenům na světlo můžeme trochu pomoci. A tak nějak vznikají ona sukulentní úpatí!
Netýká se to ani zdaleka jen rostlin rodu Trichodiadema. Nádherná úpatí spatří každý, kdo pěstuje známou a snadno tvarovatelnou rostlinu Portulacaria afra. Také její červenohněné kořeny vytvářejí hned pod povrchem úžasné propletence, a podobně tomu je u drátovitých kořenů Aeonium sedifolium a mnoha dalších sukulentních rostlin.
Naší snahou je vytvářet sukulentní úpatí, připomínající alespoň trochu ta přírodní u stromů. Povysazujeme tedy raději méně než více, protože ta úpatí potom vypadají mnohem věrohodněji! Tam kde povytažené kořeny mizí pod povrch země by mělo být patrné, že tím zdaleka všechno nekončí, a že ty propletence to nejlepší ze sebe skrývají až někde pod zemí (což mnohdy opravdu skrývají!).
Na počátku letošní zimy jsem při přesazování dal stranou dvě rostliny Trichodiadema calvatum, které by docela dobře mohly být adepty na podobné experimenty. Jedné z nich jsem dokonce hned nalezl příhodnou misku (obr. 1 a 2). Kořeny té rostliny svým ohybem a tvarem přímo vybízely k možnosti podsunout pod ně ještě nějaký tvarově zajímavý kamínek. Našel jsem jeden takový, vyplavený kdysi mořem v zátoce Laganas (Zakynthos), kde jsme tehdy po ránu pozorovali klidnou mořskou hladinu v očekávání, zda se z ní vynoří k nádechu obrovské želvy karety. Kamínků tam moře zrovna moc nevyplavovalo, takže ty tři odtud dovezené i po letech spolehlivě poznám díky jejich specifickému vvlněnému tvaru i zvláštnímu zbarvení.
Kořeny druhé rostliny jsou tvarově neméně zajímavé, ale zatím zůstává v obyčejném plastovém květináči, i když už přibližně v poloze, v níž by měla být v budoucnu zasazena v příhodné keramické misce. Zbývá ještě vybrat tu misku, a k tomu i nějaký příhodný kamínek, kolem něhož se ty kořeny budou směle točit! Možná se vyplatí ještě chvíli počkat, až se koruna té rostliny trochu vzpamatuje a obnoví po dosti radikálním řezu (obr.3).
V našem archivu fotografií jsem nalezl ještě snímek starý už téměř čtyři roky, na němž je také Trichodiadema calvatum, jejíž poodhalené kořeny se rozprostírají na povrchu substrátu a rozbíhají se po něm do všech stran (obr.4). Jeden z kořenů jsme už tehdy také nasměrovali přes kámen. Rostlina od té doby trochu změnila podobu, díky dalšímu tvarování její koruny, ale její úpatí zůstalo nezměněno, včetně onoho kamene. Kořeny kámen už kámen obrostly, takže rostlinu každoročně přesazujeme do čerstvého substrátu i s ním. Je to už jakási symbióza živého s neživým, která v naší sbírce spolehlivě funguje celé léta i v několika dalších případech.
Krásná sukulentní úpatíčka jsou jenom malým detailem, doplňujícím korunu a kmínek dotyčné rostliny. Celkový výsledek ale mnohdy závisí právě na zdánlivě nepatrných detailech. A my sukulentáři jsme známí hračičkové!