sukulenty

Ve věčném shonu, panujícím u nás každoročně v plné sukulentářské sezóně, potěší rostliny, s nimiž není takřka žádná práce, když pominu občasné zalití. Zvláště pak miluji rostliny, které se svým vzhledem tak trochu podobají stromečkům, aniž bych na tom měl nějakou zásluhu, kromě jejich zasazení do keramické misky a případně ještě odstranění nějakých suchých či nenadálým směrem rostoucích větviček.
Jako stvořené jsou pro tento účel sukulenty hojně větvící bez lidského přičinění, kterých je poměrně dost. Množství odnoží je jejich přirozeností, a k naší velké radosti tyto narůstají docela pravidelně a dohromady potom vytvářejí něco velice se podobajícího koruně.
Jednou takovou rostlinou je notoricky známá Euphorbia submammillaris, vyskytující se v sukulentářských sbírkách v mnoha podobách. Forma s nejdrobnějšími a hustě narůstajícími těly se nazývá f. pfersdorfii, a je rozšířena i za okny mnoha domácností. Při pohledu na internet je z fotografií patrné, že většina z těchto rostlin v domácnostech strádá nedostatkem slunečních paprsků, nebo dokonce jejich úplnou absencí. Rostlina tak ztrácí na své kráse, přirozeném vzhledu a přitažlivosti, ale trpně přežívá díky své neskutečné odolnosti.
Přiznám se, že jsem se ji dlouho obával vystavit plnému slunci v obavách ze spálenin. Bylo to ale způsobeno neblahými zkušenostmí s jejím pěstováním ještě v dobách, kdy jsem našim rostlinám dával pouze zlomek vody co dnes! Jakmile jsem E. submammillaris f. pfersdorfii začal pořádně zalévat a dopřál jí plné slunce bez jakéhokoliv stínění, je z ní docela hezká kytka, udržující si kompaktní tvar i svěží zbarvení. Právě občasné odstraňování vybočujících větviček je prakticky jedinou tvarovací činností na této rostlině. Existuje však i mnoho přízemně rostoucích typů této hojně odnožující rostliny, o nichž se zanedlouho objeví článek v pěstitelské rubrice našeho webu!
Druhou podobnou rostlinou je známá a mezi pěstiteli nesmírně populární tlustice Crassula pyramidalis. Zatímco některé její typy tvarovat nelze vůbec, jedna z rostlin vytváří hojně větvící stromečky i s minimální podporou pěstitele, jehož jediným úkolem je čas od času odstranit nějaký neposlušný výhonek. Jedinou její nevýhodou je pomalý růst. Pěstitel se musí v jejím případě obrnit trpělivostí, protože vše jí trvá neskutečně dlouho. Protože mám rád trichodiademy a hojně je také pěstuji a snažím se i tvarovat, jsem naočkován proti netrpělivosti naprosto dokonale!
Zpočátku roste tato C. pyramidalis vzpřímeně a soliterně. Jednoho dne ale nastane čas   zlomu, boky miniaturního stonku se začnou zpravidla hned na několika místech zároveň otevírat, když až dosud hustě poskládané listy uvolňují cestu novým větvičkám. Dále si nové výhony nějaký čas žijí vlastním životem, pomaličku narůstají, a poté jednoho dne opět přijde světlá chvíle té nádherné kytky. Neprostupná hradba miniaturních lístků na nových větvích se otevře zpravidla takřka současně, a rostlina začíná budovat další patro své provizorní koruny.
Nevýhodou je vyšší hmotnost korunky v porovnání s její velikostí, nebo korunami stejně velkých tlustic jiných druhů. Proto musíme při přesazování myslet na stabilitu rostliny v nové nádobě a její kmínek buď zapřít kamínkem, nebo jej zasadit o maličko hloubějí než byl předtím!
Pokud chceme mít hezký a kompaktní stromeček či keřík Crassula pyramidalis, kromě maxima slunce a přiměřeného množství vody musíme rostlině dopřát nádobu odpovídající velikosti. Zde platí pravidlo, že vždy raději o trochu menší, než by se zdálo třeba! Maličká rostlina utopená v nepřiměřeně velké nádobě obvykle nezdravě narůstá, protože příliš mnoho substrátu déle vysychá! Crassula pyramidalis bývá na přelití citlivější než většina jiných tlustic. Ne že by snad trpěla častými hnilobami kořenů, ale ztrácí svůj charakteristický tvar a mezi jejími droboučkými a hustě nahloučenými lístky se začnou objevovat povážlivé mezery! Rostlina tak ztrácí velice rychle svoji přirozenost a s ní i krásu, kvůli níž ji pěstujeme!
V obou případech se jedná o rostliny mězi pěstiteli známé, v případě Euphorbia submammillaris f. pfersdorfii dokonce o rostlinu notoricky známou! V obou případech se pěstitel za minimum péče může za splnění určitých podmínek stát majitelem docela hezkých stromečků takřka bez práce. V obou případech také nemusí počítat s příliš velkým prostorem! Vřele doporučuji všem, kteří mají v létě fofr a chtějí se přitom občas pokochat krásnými sukulentními miniaturami!
Na úvodním snímku je Euphorbia submammillaris f. pfersdorfii. Rostlina nebyla nikdy cíleně tvarovaná! Trojice dalších snímků patří Crasula pyramidalis. Na prvním je zachycen zrod budoucího stromečku, kdy se na až dosud soliterním stonku objevují zárodky budoucích větví. Následuje výsledek, jehož dosažení sice trvá dost dlouho, ale zase téměř bez pěstitelova  zásahu. A na závěr pohled do africké „koruny“, zbarvené českým sluncem!