CRASSULA DEJECTA na mnoho způsobů
Crassula dejecta je překrásně barevná rostlina, ale jen pokud dostane hodně sluníčka a vody, obojího pokud možno najednou a ve správnou dobu! O jejím pěstování jsme krátký článek psali už před třemi lety (27.12. 2007), tedy v úplných začátcích existence našich stránek. Od té doby jsme s touto neskutečně barevnou rostlinou vyzkoušeli kdeco, a také nám na sklonku letošního léta po pětiletém čekání konečně poprvé ukázala své drobné bílé kvítky.
Nebyl to sice žádný zázrak, ale spíše malá výhra v boji o přízeň kytky, která je opravdu parádní, ale jen za určitých okolností. A není toho moc, co od pěstitele žádá! Je to rostlina jako stvořená k letnění. České sluníčko s ní dokáže hotové divy, a to v neskutečně krátkém čase. Zařadila se mezi naše oblíbence ve chvíli, kdy jsme poprvé spatřili její neobvykle rychlou reakci na přímé sluneční paprsky a vodu z nebe.
Od té doby se stala Crassula dejecta stálicí naší sbírky, a zalíbení v ní nalezlo i mnoho dalších pěstitelů. Ačkoliv je její množení mimořádně snadné, nikdy se nám ještě nepodařilo vypěstovat tolik rostlin, aby uspokojily všechny zájemce. Možná to bude tím, že Crassula dejecta nachází v našem pěstitelském počínání vícero uplatnění, takže spoustu jedinců uplatníme sami v našich letních výsadbách.
Protože se jedná o keříčkovitý druh, svádí samozřejmě Crassula dejecta k tvarování, což je v jejím případě značně ulehčeno častým samovolným dělením vrcholů. Vždy po určitém čase vznikají dělením z jednoho růstového středu dva, a to bez zásahu pěstitele. Pokud ještě k tomu rostlině napomůžeme občasným řezem větví, dosáhneme koruny vcelku rychle. Protože listy C. dejecta nejsou ani zdaleka tak sukulentní jako třeba u jejích robustnějších příbuzných C. ovata nebo C. arborescens, rostliny odspodu rychleji prosychají a jejich kmínky se vyholují. Protože brzy dřevnatějí, a různě se kroutí, vzniká z nich nádherný základ budoucích stromečků i bez větších zásahů. Díky výše uvedeným skutečnostem tak mohou vznikat docela hezké keříky zcela samovolně, a veškerá péče se omezuje na občasné odstranění některé z větví, která nezapadá do pěstitelových představ o budoucím tvaru rostliny.
Pokud ale chceme korunu pravidelného tvaru, je občasné systematičtější krácení větví nutností. Nejefektivnější je řez do polovyzrálého dřeva. V mladých, a ještě zelených částech se ještě nevytváří příliš nových výhonů, a staré dřevo naopak mnohdy neobrazí vůbec, nebo až po velice dlouhé době a často na velice nezvyklých místech. Protože je Crassula dejecta kytkou sezónní, jejíž letní krása na podzim velice rychle vyprchá, jejím systematickým tvarováním jsme se zatím z časových důvodů příliš nezybývali. Díky zmiňovanému větvení z ní ale lze vytvořit v podstatě jakýkoliv tvar, jaký nás jen napadne.
Tvar ale vezme za své ve chvíli, kdy se rostlina rozhodne kvést, jako se nám to stalo v několika případech uprostřed letošního srpna. Kvetoucí větve se nejprve neuvěřitelně protáhly, a další centimetry nastavila hustá květenství mírně zapáchajících kvítků bílé barvy. Kvítky jsou velice trvanlivé, a rostlinu zdobí dokonce ještě i nyní (začátek prosince!). Po zkrácení zasychajících stvolů se tedy budeme rostlinám pokoušet vrátit původní tvar, což by po zkušenostech s mnoha podobnými typy kytek neměl být až tak velký problém!
Dalším hojným využitím této pěstitelsky nenáročné tlustice je její vysazování ve společnosti dalších zástupců čeledi Crassulaceae. Společné mísy vysazujeme vždy zjara, a stavíme na plné slunce a déšť. Také Crassula dejecta zůstává při letnění menší než bývá při pěstování za okny nebo ve skleníku, zato vytváří neuvěřitelně husté keříky s množstvím bočních odnoží. Především jí však při hojnosti vody mnohem méně opadávají starší listy, takže letnění jedinci jsou často olistění i u země. Ani v barevně hodně pestrém společenství se Crassula dejecta rozhodně neztratí, protože červeň na koncích jejích listů je zářivá a naprosto nepřehlédnutelná.
Na konci jara, a pak znovu na přelomu léta a podzimu, je zbarvení listů nejintenzivnější, k čemuž přispívají chladnější rána, a tudíž velké výkyvy mezi denními a nočními teplotami. Uprostřed léta je zbarvení listů méně výrazné, což způsobuje absence vosku na jejich povrchu. Vůbec nejkrásnější jsou červenozelené keříky C. dejecta po vydatných deštích, kdy bývají jejich listy napité vodou k prasknutí a rostliny doslova překypují zdravím!
Červená barva na listech v určitém období letnění zcela vítězí nad původní zelenou. Vše je v případě C. dejecta nezvykle rychlé, a stejně je tomu na podzim, kdy letní barvy vyprchají během několika týdnů. Kolem vánoc je z rostliny „šedá myš“, o níž by málem nikdo ani pohledem nezavadil, zvláště když stojí třeba poblíž nádherně zbarvených mexických echeverií, které bývají naopak uprostřed české zimy často krásnější než na plném slunci v letních vedrech. Zima je zároveň problematickým obdobím pro tvar rostlin. Pokud zaléváme málo, většina listů je schopna během zimy opadat. Pokud to naopak s vodou přeženeme, zimní přírůstky jsou vytáhlé a neduživé, přestože je rostlina umístěna třeba na jižním okně, protože světla je tak jako tak zoufale málo. V takovém případě je lepší zjara veškeré zimní přírůstky raději ostříhat a použít k množení, a zbytek rostliny nechat obrůst.
Crassula dejecta je jednou z nejvýraznějších rostlin, jaké jsme kdy pěstovali. Stačí jí dopřát maximum sluníčka, od jara do podzimu ji zbytečně nemořit suchem, a při první příležitosti ji vystěhovat pod širák, k čemuž docela dobře poslouží i balkón!
Crassula dejecta na úvodním snímku z počátku června, kdy červeň na listech začíná převládat. Rostlina na druhé fotografii je zatím stále ještě netvarovaná, prorůstající otvorem v plochém oblázku. Na dvojici následujících obrázků je stejná rostlina v polovině června a na počátku září, kdy je již výrazněji zbarvená a zbavena některých nepotřebných větví. Na pátém snímku je Crassula dejecta, vysazena do kruhu ve společnosti Sedum rubrotinctum 'Aurora'. Rostlina na šesté fotografii se nachází v letní společnosti příbuzenstva z čeledi Crassulaceae s lístky trošičku okousanými od slimáků. Nám se kytka ta líbí, a jim zase zřejmě chutná! A na závěr květenství C. dejecta, zdobící rostlinu nepřetržitě od konce srpna až do dnešních dnů!
