sukulenty

Červená barva nikdy nepatřila k mým oblíbeným, a rudá už vůbec ne. Když jsem se kdysi věnoval filatelii a vlastnil starý katalog Zumstein, naučila mne ta bichle v německém jazyce snad všechny existující odstíny červené (a samozřejmě i jiných barev). Pečlivě jsem si je tehdy uložil na dlouhá léta do paměti. Vytlačily je z ní až sukulenty, protože její kapacita je omezená, jak známo věkem se nezvětšuje a stovky latinských jmen by už prostě nebylo kde uskladnit. Sukulentní odstíny červené se ani pojmenovat nesnažím. Stačí mi rozeznávat jeden od druhého a s úžasem sledovat jejich proměny během jediné sezóny. A rád je mám úplně všechny bez rozdílu. 
Do červena se od jara do podzimu zbarvuje mnoho druhů sukulentů. Dalo by se dokonce říci, že mnohem více než těch, které zůstávají za všech okolností zelené. O červeném zbarvení listů především našich letněných sukulentů jsme už v nejrůznějších rubrikách psali mnohokrát, a nejčastěji se takové druhy objevují v článcích týkajících se aranžování a společného vysazování pestrobarevných sukulentních zahrádek. Také jsme za pomoci názorných fotografií zachytili stejné rostliny v různých fázích jejich zbarvování, jehož intenzitu má na svědomí nejenom slunce, ale také střídání vysokých denních a nízkých nočních teplot, ranní rosa a spousta dalších faktorů. 
Věnujme se tentokrát jenom těm z nich, které lze s úspěchem tvarovat. Existuje dlouhá řada takových sukulentních rostlin, povrch jejichž listů je červený jen z menší části, nebo pouze symbolicky. Mnohem méně už je těch, na jejichž listech červeň převažuje, nebo dokonce v určitém období roku pokrývá celý jejich povrch. O třech takových budou následující řádky. Z té první v naší sukulentářské sbírce kdysi vznikl premiérový stromeček vlastně z nouze a tak trochu i náhodou či nedopatřením. Tu druhou jsme se sice snažili tvarovat cíleně, ale ne vždy se nám to úplně dařilo, protože občas bývá trochu svéhlavá. Třetí se vlastně tvarovat teprve chystáme, a dost možná z toho nakonec nic nebude. To ukáže čas. Červeň na jejím polotovaru je ale natolik výrazná, že jsme se o ní v této souvislosti zmínit museli.
Crassula pubescens ssp. radicans je dnes již mnohými botaniky považována za samostatný druh (Crassula radicans) a psali jsme o ní, jejím pěstování, tvarování i aranžování na našem webu v minulosti již několikrát ještě pod původním jménem (viz rejstřík). Je to drobnolistá tlustice, tvořící do určité doby kompaktní bochánky. Jakmile však přeroste, její tenké stonky zdřevnatějí a listy zůstávají pouze na koncích větví. Právě tato skutečnost nás kdysi přivedla k prvním pokusům o tvarování. Z budoucího kmínku jsme odstranili veškerý zbytek větví či listů a vzniklou korunu na vrcholu upravili k obrazu svému. 
Zatímco z dřevnatých částí už rostlina obráží jen zcela výjimečně, na krácení mladých částí reaguje rychlým větvením a postupným zahušťováním vzniklé koruny. Bez nadsázky ji můžeme stříhat jako živý plot a všechny rány se v krátké době zacelí. Díky této schopnosti můžeme realizovat v podstatě libovolný tvar koruny. Vzhledem k menšímu vzrůstu ale nemůžeme počítat s velkými stromky. K zachování kompaktního tvaru je kromě občasných úprav koruny třeba i každoroční přesazení do čerstvého substrátu a zasazení do menší a zároveň raději i mělké nádoby. Zamezíme tím příliš bujnému růstu a podpoříme udržení přirozeného vzhledu rostlin. Přebytek živin a přemíra vody v kombinaci s nedostatekem slunečních paprsků má za následek tvorbu nepřirozeně velkých listů a také trvalejší ztrátu jejich výrazného zbarvení.
Nejzářivější červeň na listech můžeme spatřit na přelomu jara a léta, a potom zase až s příchodem podzimu. V době letních veder intenzita zbarvení klesá a její část se snažíme uchovat pravidelným večerním kropením rostlin. Nejbarevnější samozřejmě bývají stromečky pěstované venku pod širým nebem. V zimě se červená z listů postupně vytrácí, ale pokud od října do prosince rostliny udržujeme v chladném prostředí skleníku (5-10°C) zcela nasucho, listy si podzimní zbarvení udrží téměř až do vánoc. K zachycování vláhy si v tomto období vypomáhají tvorbou vzdušných kořínků, které s jarním obnovením pravidelné zálivky samy zmizí. Pokud se vzdušné kořínky objeví i během letní sezóny, pak rostliny zjevně trpí nedostatkem vláhy. Jakmile začnou kořínky narůstat i ve spodní části kmínku, je to pro pěstitele znamením, že něco není v pořádku pod zemí a nastal nejvyšší čas ke kontrole kořenů. Jinak je Crassula pubescens ssp. radicans jednou z nejodolnějších rostlin, vhodných k tvarování. Při silných přívalových deštích opadává z letněných rostlin spousta lístků, které následně za zemi pod stromkem zakoření, takže o potomstvo je dobře postaráno. Vzhledem k nepatrným rozměrům stromečků je tento druh velice vhodný také k vysazování více rostlin do společných nádob, doplněných ještě hezkými kameny nebo jinými, barevně kontrastními rostlinami. 
Crassula dejecta, uváděná někdy jako Crassula undulata, je také rostlinou velice vhodnou k tvarování. V jejím případě už můžeme počítat i se stromečky výšky do 15cm a podobně intenzivním zbarvením listů jako u předchozího druhu. Její listy ale červenají pouze ve své horní polovině, a nejintenzivnější zbarvení na nich lze opět spatřit na konci jara a potom znovu až na podzim. I její tvarování má svá specifika.
Kmínek a větve časem dřevnatějí a listy také zůstávají pouze na vrcholech. Větvení probíhá samovolně, a pěstiteli stačí pouze odstraňovat přebytečné větve, nehodící se do jeho tvarové koncepce. Ze stašího dřeva rostlina obráží jen velmi neochotně a rozhodně v jejím případě není vhodný tzv. radikální řez, kdy korunu zbavíme všeho zeleného. Při krácení vrcholů na nich vždy ponecháváme alespoň několik spodních listů, které poté předávají vodu (šťávu) ze svých útrob nově narůstajícím výhonkům. Také spotřeba vody je po takto provedeném řezu zhruba dvojnásobná než za normálních okolností.
V zimě se neubráníme prosychání spodních listů, které se snažíme průběžně odstraňovat, protože se v nich s oblibou usazuje vlnatka. Stejně vhodné je i odstranění letních květních stvolů bezprostředně po odkvětu, protože rostlinu zbytečně vysilují a dovedou zcela narušit tvar koruny. V zimním období Crassula dejecta zcela ztrácí veškerou červeň z listů, a to i když je umístěna na nejsvětlejším možném místě. Také v jejím případě je tvorba vzdušných kořínků ve spodní části kmene známkou pokusu o záchranu a upozorněním na zdravotní problémy v kořenovém systému pod zemí! 
V případě Kalanchoe sexangularis se dá říci, že jsme teprve ve fázi počátečních pokusů o tvarování. Ve srovnání s dvojicí tlustic je to rostlina poměrně robustní a nepříliš samovolně větvící. Rostliny pěstované od jara do podzimu pod širým nebem ale nerostou tolik do výšky a svoji energii více investují do tvorby bočních odnoží. Druh pochází z Mozambiku, Zimbabwe a Jihoafrické republiky (Transvaal) a v našich sbírkách zatím není příliš zastoupen. Pěstování se ale v ničem neliší od většiny ostatních druhů rodu Kalanchoe. Maximum slunečních paprsků po celý rok a od jara do podzimu i hojnost vody, to je základ pěstitelského úspěchu. Když na to přijde, Kalanchoe sexangularis přečká bez úhony i celé týdny bez vody během letních veder. Rostlinám k tomu napomáhají silné a navíc i prohnuté listy, z nichž ty nejstarší rostliny v boji se suchem obětují.
Na řez rostlina reaguje vcelku rychlým nárůstem nových výhonů v okolí řezné rány, ale i na jiných místech. Pokud se nové větvičky objeví na již vyholeném kmeni, zavčasu je odstraňujeme, protože ubírají sílu těm v koruně. Nebudou to asi nikdy tak hezké stromky jako u drobnolistých tlustic, ale nikdy neříkej nikdy. Jsme teprve na startu a je příliš brzy na ukvapené závěry. Každopádně je to rostlina mimořádně otužilá a velmi vhodná i pro začátečníky, protože veškeré jejich pěstitelské chyby je možné vcelku rychle napravit zmíněným radikálním řezem. 
V zimě bývají listy Kalanchoe sexangularis zelené, od jara pak začínají postupně tmavnout. Přes léto jsou tmavě vínové, a teprve s příchodem podzimu a chladných rán získávají zářivě červené zbarvení, které vidíte na dvojici fotografií. Do skleníku je stěhujeme až mezi posledními koncem října a nasucho je potom necháváme až do předvánočního času. Po celou tu dobu si ještě udržují výrazné podzimní zbarvení! 
Rostlin z nichž lze vypěstovat červenající stromky je samozřejmě v pestré říši sukulentů mnohem více. Trojice kterou jsme představili v tomto článku má společné to, že se jedná o rostliny mimořádně odolné a dnes již i vcelku běžně dostupné. Stačí jim dopřát maximum sluníčka, nebát se je koncem jara přenést na čerstvé povětří a pravidelně zalévat, protože i sukulenty vodu milují!
Obr.č.1 – červnové zbarvení Crassula pubescens ssp. radicans, č.2 – prosincový pohled do řídnoucí koruny se vzdušnými kořínky a zelenými zárodky budoucích květenství, č.3 – jeden z našich stromečků v keramické misce od Součků ze Šťáhlav, č.4 – dva rudé stromečky ve společnosti jednoho z Lampranthus aff. roseus v misce ze stejné dílny, č.5 – červnové zbarvení listů Crassula dejecta, č.6 – jeden z našich stromků opět v misce od Součků, č.7 – a další v keramické misce od Zatloukalů z Oprostovic, č.8 – podzimní červeň Kalanchoe sexangularis, č.9 – a jeden nesmělý pokus o základ budoucího stromku