sukulenty

V souvislosti s živými kamínky rodu Lithops a jejich pěstováním už toho bylo na tomto webu napsáno mnoho. Protože už asi nevymyslíme nic převratného, co se samotného jejich pěstování týče, zbývá prostor už jen pro drobné radosti, které nám tyto jihoafrické miniaturky neustále přinášejí. Už dávno nejde jenom o jejich podzimní květy. Jsou rok co rok stejné. Žluté nebo bílé. Vždycky ale nakonec potěší, protože jsou pro nás od těch kouzelných kytiček sdělením, že jsme se o ně v uplynulé sezóně dobře postarali. Ale možná je všechno trochu jinak, protože zatímco většina kamínků ve společném květináči na podzim vykvete, vždycky se najde nějaký ten rebel, který kvést tvrdošíjně odmítá, ačkoliv péči jsme mu věnovali úplně stejnou jako všem ostatním.
Jak už bylo zmíněno několikrát předtím, mnohem důležitější jsou pro nás barevné vzory na listech těch drobných kytiček, patřících k početnému a barevně tak rozmanitému rodu Lithops. Barvy to bývají mnohdy výrazné, i když občas přechodně blednou. Především uprostřed českého léta, kdy jim chybí poklesy nočních teplot a ve skleníku panuje přes veškeré naše úsilí nehybné vedro. Snažíme se ze všech sil o ty barvy nepřijít, a dá se říci, že poslední dobou začínáme slavit i dílčí úspěchy. Pokud venku panuje klasické letní počasí, kropíme naše kamínky rodu Lithops večer co večer, a když ne večer, tak hned po ránu při první návštěvě letního makroloňáku. Protože kromě vody a slunečních paprsků je pro ně důležitý i čerstvý vzduch, jsou všechny naše litopsy už z pověrčivosti od jara do podzimu umístěny hned v blízkosti jedněch či druhých dveří, kde je pohyb vzduchu přece jenom větší než v ostatních částech makroloňáku.Letos jsme si udělali radost v podobě květináčku s pěticí strakatých a hodně výrazných kamínků. Ačkoliv u litopsů si raději netroufám o nějaké přesnější určení, tyto fešáky bych odhadoval na okruh okolo Lithops karasmontana. I když i oni během léta ztratili část intenzivního zbarvení, koncem srpna už na ně zase byla radost pohledět (obr.č.1). V říjnu to bylo ještě lepší, protože intenzivní zbarvení horních ploch listů doplnila bílá poupata, zdobící všechny kamínky s výjimkou jediného rebela (obr.č.2). Drtivou většinu našich sukulentů sázíme do kulatých květináčů, protože je to praktičtější a připadá nám, že většině kytek to v nich i více sluší. Litopsy jsou v tom ohledu v naší sbírce už dlouhá léta výjimkou, potvrzující zmíněné pravidlo. Hranaté květináče naopak zvýrazňují jejich oblé tvary, jsou praktické při obkládání rostlin oblázky, a především nám samotným se v nich kamínky líbí. Někdy už jim ale hranaté nádoby připadají těsné, s čímž se rozhodně nehodlají smířit. Je s podivem, kde na konci sezóny ještě berou tolik síly, jejíž pomocí deformují ty doposud geometricky dokonalé tvary k obrazu svému, jak můžete vidět na posledním podzimním obrázku.