Podmanivá krása AEONIUM TABULAEFORME (TENERIFE 9)
Když jsem se poprvé v životě setkal s Lotharem Bönischem, spatřil jsem před ním na pultě stát světle zelenou, neuvěřitelně tenkou placku z hustě poskládaných lístků, jíž o mnoho menší keramický květináč sloužil spíše jako zdánlivě nestabilní podstavec. Vytřeštil jsem oči na tu zelenou nádheru, o jejíž existenci jsem až dosud měl povědomost zprostředkovanou pouze z černobílé fotografie v nějakém časopise. Zaplatil jsem kytku, a mé nadšení neznalo mezí, protože se mi zase splnil jeden sukulentářský sen. To bylo moje první setkání s Aeonium tabulaeforme. Mohlo to být někdy v létě roku 1987, možná o rok později na zahradnické výstavě v obci Roztoky-Kruh u Jilemnice. A teď jsme se s Ivanou vydali na ostrov Tenerife, abychom na druhý pokus spatřili tuto nádhernou a naprosto nezaměnitelnou rostlinu v jejím přirozeném prostředí. 
Vlastně ani nevím, jak se tahle zvláštní kytka přesně jmenuje, protože v literatuře je uváděna jako Aeonium tabulaeforme i A. tabuliforme. Co se týče latiny, význam obou slov je v podstatě stejný, a zdroje mého sukulentářského poznání jsou v tomto ohledu také vzácně rozděleny tak půl na půl. Část používá jeden, zbytek druhý název, a všechno jsou to odborníci, kterým lze věřit. A někteří navíc ty názvy ve svých publikacích pravidelně či nepravidelně střídají. Důležitější ovšem bylo, že v pohoří Teno se nám podařilo tuto rostlinu bizarního vzhledu nalézt hned na několika místech, a často i ve značném množství.
Jednoho dne jsme naše putování neslavně zahájili v Masce, jak jste se mohli dočíst v jiném díle vyprávění. Po anabázi se spáleništěm už nás čekaly toho dne jen samé příjemné zážitky. Horské chodníky lemované stovkami aeonií na vysokých kmíncích, jejichž siluety připomínaly obří houby. Báječné pohledy do údolí, která nám při minulé výpravě do stejného pohoří zůstala do značné míry utajena v husté mlze. A báječná vesnická botanika. Že vám tento termín připadá nový a podivný? Nedivte se, vymysleli jsme ho až na toulkách po ostrově, a vysvětlení se dočkáte v některém z dalších pokračování. Hlavním sukulentářským chodem onoho pondělního odpoledne byl Ivanin nález prvního velkého hnízda Aeonium tabulaeforme kousek před průsmykem La Tabaiba.
Kdo by čekal, že zářivě zelené placky značné velikosti (až 30cm) musí být zákonitě vidět na sto metrů, zvláště když všude okolo panuje jasné počasí bez mráčku, ten se hluboce mýlí. O to větší radost jsme oba měli, když jsme to detašované semeniště zelených placek spatřili. Rostliny byly důkladně zamaskovány v křovinách, rostoucích slabé tři metry nad kaminem, vedoucím od rozcestníku La Cancela do zmíněného průsmyku La Tabaiba v pohoří Teno. Nepamatuji si samozřejmě názvy všech rozcestníků, ale tento mi utkvěl v paměti, a dokonce jsme si ho vyfotili, protože kousek pod jeho kamenným podstavcem jsme objevili tak velkou kolonii Greenovia dodrentalis, s jakou jsme se už potom za celou dobu nesetkali.
Kolem toho roští, ukrývajícího naše placaté oblíbence, jsme chvilku pobíhali jako zběsilí. Pokud jsme chtěli fotit rostliny i zblízka, museli jsme se podílet oba. Já jsem získal funkci odhrnovače překážek, zatímco Ivana pořizovala snímky. Později jsme na nejrůznějších místech v Tenu nalezli ještě spoustu placiček Aeonium tabulaeforme, a často na podstatně krásnějších místech, ale tenhle první nález nám zůstane v paměti hodně dlouho. Proto se ocitl hned na úvodním snímku tohoto článku.
Pokračovali jsme v cestě plni dojmů a přemýšleli, zda rostliny budou nějak měnit zbarvení či tvar růžic podle světelných podmínek na stanovištích. První nález nás jen ujistil, že se jedná o rostlinu spíše do polostínu, a tak jsme ji i kdysi opakovaně v kultuře pěstovali. Všechno ale bylo jinak.
Postupně jsme Aeonium tabulaeforme nacházeli v často nejneuvěřitelnějších místech. Skoro ve stínu pod převisem, kam sluníčko příliš často nezabloudilo, a pak zase na kolmé skále, kam pražilo celičké odpoledne. Všude tam byly placičky svěže zelené, vždy neuvěřitelně kompaktní a nádherné. Na jednom místě jsme našli i jakousi jejich přípravku či školku. Velikost většiny rostlinek se pohybovala mezi dvěma a pěti centimetry, a mezi tou drobotí stálo i několik dospělých jedinců o rpůměru mnohonásobně větším. Aeonium tabulaeforme totiž svůj život končí zároveň s odkvětem vysokého květenství. Vytvoří podle nálady více či méně odnoží, které lze jen těžko nazvat bočními, protože vyrůstají dlouhou dobu skryty pod mateční rostlinou jako pod zelenou dekou. 
A také se postará o dostatek semen, z nichž po nějakém čase a za příhodných podmínek na skalách či stráních ostrova Tenerife vznikají takové školky, o jakých jsem se zmiňoval. Nikde jinde na světě takové školky nemůžete spatřit, protože Aeonium tabulaeforme je endemitem ostrova Tenerife! Jednou se tam ještě určitě vydáme. Musí to ale být zjara, abychom zelené placičky Aeonium tabulaeforme uviděli kvést, což musí bý náramná podívaná.
Na úvodním snímku můžete vidět dokonalý úkryt první pořádné kolonie A. tabulaeforme, kterou jsme objevili poblíž průsmyku Tabaiba. I další fotografie jsou z pohoří Teno na severozápadě ostrova. Na první z nich je detail jedné z růžic, rostoucí na kolmé skále. Při pohledu na ni lze uvěřit informacím v literatuře, že může být poskládána až z dvou stovek chlupatých lístků! Následuje opožděně se probouzející rostlina, jejíž růžice se teprve klube ze sevření starých listů. Následuje dvojice fotografií mladých rostlin. Na první z nich je ukázková školka mladých aeonií, z nichž ty menší ještě nejsou úplně ploché jako dospělé rostliny. Ta úplně malá na předposledním snímku měla průměr necelé tři centimetry a trochu nám připomínala některé tlustice (Crassula tomentosa nebo C. barbata). Na poslední fotografii je skupinka rostlin, rostoucích na plném slunci ve skalních škvírách kousek nad městečkem Los Silos.
