sukulenty.estranky.cz

Stinné a vlhké vavřínové lesy pokrývají na Tenerife poměrně rozsáhlá území v pohořích Anaga a Teno. Jsou to území věčné mlhy, v nichž základ porostu tvoří Laurus azoricus a Erica arborea. Díky vlhkému klimatu bývají kmeny i větve těchto stromů hustě porostlé nejrůznějšími mechy a lišejníky, jejichž vlající cáry připomínají známé provázkovité tilandsie (Tillandsia usneoides). Světla v tomto prostředí příliš není, a tak cesty pěšinami zalitými mlhou nejsou pro sukulentáře zrovna to pravé ořechové. I zde se však sukulenty najít dají.
Vavřín azorský (Laurus azoricus) údajně může dorůst výšky až dvaceti metrů, ale většinou zůstává mnohem nižší. Jeho lesklé listy nejsou ani zdaleka tak aromatické jako u příbuzného, a mnohem známějšího druhu Laurus nobilis. Drobné žluté kvítky se objevují od konce zimy do jara, a modročerné plody nápadně  připomínají olivy.
Vřesovec stromový (Erica arborea) je strom nebo větší keř, dorůstající až pětimetrové výšky. Rostliny kvetou zjara, což  musí to být nádherná podívaná, protože droboučké bílé kvítky v latách jejich svěže zelené větve zcela obalí. Velice ceněné je pomalu rostoucí vřesovcové dřevo, a to především mezi řezbáři. Kořeny tohoto stromovitého všesovce jsou jedním z nejvhodnějších a nejžádanějších materiálů pro výrobu dýmek, zatímco košťaty z větví je možno zodpovědně zamést  třeba před vlastním prahem.
Oba stromy jsou v těchto rostlinných společenstvech, nazývaných často také jako mlžné lesy, samozřejmě ještě doplněny dalšími druhy rostlin, z nichž mnohé mají liánovitý charakter a koruny zmíněných stromů porůstají (např. Canarina canariensis). V takřka věčném stínu a vlhku se samozřejmě velice daří nejrůznějším kapradinám, z nichž mnohé jsou opravdu krásné a pro nás vskutku nevšední. 
Když vám nechybí pozorovací talent, čas od času objevíte v té rostlinné spleti i vcelku drobné sukulenty rodu Aichryson z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae). Pokud jsou ozdobeny žlutými květy, stávají se naprosto nepřehlédnutelnými, jenomže my jsme byli na ostrově v době, kdy byly rostlinky na kvetení ještě příliš malé a jarní období květů daleko.
Rostliny rodu Aichryson jsme kdysi hojně pěstovali, a proto víme, že se jedná o kytky nepříliš dlouhověké, které svůj život obvykle zakončí vysíleny záplavou zářivě žlutých kvítků. Pokud je ovšem větší části květů pěstitel včas zbaví, mohou z nich být rostliny dekorativní a vcelku dlouhověké. Jenomže v přírodě z nich květy nikdo neodstraňuje, takže se jedná o rostliny s krátkým životem. Jinak většinu aichrysonů doporučuji jako velice vhodnou sukulentní bonsaj pro nedočkavce, kteří chtějí dosáhnout krásného stromkovitého tvaru velice rychle.
Ve vlhkých lesích ostrova Tenerife jsme nacházeli rostlinky přízemní, které bez květů díky značné podobnosti asi desítky druhů nebylo možno určit. Na jejich chlupatých listech se pokaždé třpytily kapičky rosy, ačkoliv jen o kousek dál bylo již sucho jako v pekle. Chytání mlhy a ranní rosy v chladnějším prostředí vřesovcových a vavřínových lesů patří k hlavním zdrojům vláhy pro tyto nesmírně skromné rostlinky. Někde rostlo jen pár osamocených jedinců, ale tam kde se autovýsev podařil, nalézali jsme jich neuvěřitelně husté kolonie. Rostliny rodu Aichryson nerostou zdaleka jenom ve zmíněných mlžných lesích, ale často jsme je nacházeli i na kamenných zídkách, lemujících políčka domorodců. V těchto zídkách se nalézá množství nejrůznějších úkrytů před palčivými slunečními paprsky, které se stávají vhodným místem i pro klíčení a následný růst aichrysonů. Překvapením pro mne byl jejich výskyt na sluncem rozpálených skalních stěnách soutěsky Barranco del Ruiz.
Je s podivem, že se pěstováním těchto rostlin dosud nezabývají pěstírny, protože artikl k prodeji by z nich byl opravdu dobrý a docela určitě i žádaný, a to i  přes jejich krátkověkost. Kdysi se jejich množení a částečnému tvarování intenzivně věnoval pan Jaroslav Bittman v Dymokurech, kde bývaly k dostání stovky krásných rostlin, často již obalených zářivě žlutými kvítky.
Jakmile se na Tenerife vypravíme zjara, určitě právě tyto sukulentní rostliny výrazně prosvětlí pochmurnou atmosféru, panující v tamějších mlžných lesích. Na fotografiích v mlze vypadají tato rostlinná společenství docela exoticky, a v reálu je procházka jimi docela osvěžujícím odpočinkem od veder, panujících v okolí. Jenom nesmí trvat moc dlouho, protože jinak se stává pro milovníka sukulentů naprosto fádní záležitostí a pastí, z níž se snaží co nejdříve utéct.
Po úvodním pohledu na rosu chytající listy aichrysonu můžete vidět na druhé fotografii Laurus azoricus. Aichryson z třetího snímku vystačil s úzkou škvírou ve skále nad vesnicí Erjos. Na čtvrté fotografii vidíte typickou turistickou stezku, vedoucí mlžnými lesy z vrcholu Pico de Inglés v pohoří Anaga, lemovanou stromy Erica arborea. Rostlina rodu Aichryson na pátém snímku, rostoucí v blízkosti vesničky Teno Alto, je vybavena k chytání vláhy nejenom chloupky na povrchu listů, ale také jejich pokroucením, umožňujícím zadržování přebytečné vody alespoň na nějaký čas. Lišejníky a mechy na kmenech platanů i jiných stromů vytvářejí často nádherné obrázky. Takový jako na poslední fotografii se nám naskytl na cestě pohořím Teno z vesnice Erjos do Los Silos, ležícím na severozápadním pobřeží.