sukulenty

Ceropegia sandersonii je rostlina bizarní sama o sobě. Především jsou bizarní její nádherné květy neuvěřitelného tvaru, které jsou opravdovým uměleckým dílem, propracovaným do nejmenšího detailu! Nevšední jsou ale také hadovitě se ovíjelící stonky sytě zelené barvy, připomínající zelené provazy a vytvářející často neuvěřitelné propletence. O rostlině samotné a jejím pěstování jsme na našich stránkách už v minulosti psali v pěstitelské rubrice (26.6.2010).
Protože se naši rostlinu snažíme od jara do léta alespoň trochu chránit před přímými slunečními paprsky, své stálé místo nalezla v zadní části naší prosklené verandy, které říkáme zimní zahrada. Tím pádem nám není tolik na očích, jak jsme tomu zvyklí u rostlin v makrolonovém průchoďáku nebo starém skleníku, kudy denně procházíme. Jakmile k ní však přijdu, pokaždé se alespoň chvilku kochám, protože stále nacházím nová a nová zákoutí, která vytvořily zmíněné zelené provázky!
Co chvíli totiž dlouhatánské stonky pohrdnou nabídnutou oporou a často doslova zaškrtí i samy sebe. Nadělají na sobě uzle, za které by se nemuseli stydět ani hoši od Bobří řeky, a z těch přiškrcených zelených stonků nakonec ještě většinou stihnou vykvést! „Zauzlenci“ jim proto říkávám! Visí často až pod okraj květináče, a klimbají se ze strany n stranu ve věčném průvanu, panujícím ve verandě díky od jara do podzimu takřka neustále otevřeným oknům. 
Ceropegia sandersonii je v tomto ohledu rostlina absolutně neukázněná. Snad jen nějaký pořádný pedant by si s ní dal tu práci, a neustále hlídal její čerstvé přírůstky a naváděl je tím „správným“ směrem. Jenomže to by ta zvláštní rostlina z JAR a Mozambiku asi ztratila kouzlo své bizarnosti a nevšednosti. I kvůli ní ji ostatně pěstujeme!
A taky proto, že je skromná, a celý rok spokojeně přebývá na místě, kde by spousta jiných sukulentů živořila z nedostatku světla a vytvářela neduživé stonky, o květech ani nemluvě! Ceropegia sandersonii kvete i v polostínu jako o život. Dá se říci, že mezi našimi sukulenty patří v tomto ohledu dokonce k rekordmanům, protože nádherné a zcela nepřehlédnutelné květy  ji zdobí nepřetržitě od jara do pozdního podzimu, a v malém množství se objevují dokonce i během české zimy! 
A nesmím zapomenout ještě na jednu její přednost, která ji výrazně odlišuje od jiných plazivců a ovíjivců z říše sukulentů (např. Bowiea volubilis, Dioscorea elephantipes atp.) Ceropegia sandersonii neobtěžuje své sousedy, takže my zase následně nemusíme co chvíli její bludné výhony rozplétat z okolních rostlin. Vystačí si totiž bohatě sama. Sama do sebe se zaplétá, a někdy i zauzlovává! A právě tehdy vznikají zauzlenci!
Chystám se naší jedinou rostlinu trochu okrájet a namnožit, aby si radosti ze zajímavých pozorování i nádherných květů užili i další pěstitelé. Při pohledu na tu rostlinu ale dost dobře netuším, odkud vlastně začít. Uvidíme. Zima bude ještě dlouhá!
Na fotografiích jsou dva z mnoha „zauzlenců“, a na té poslední naše rostlina Ceropegia sandersonii na naší předloňské podzimní výstavě v jihlavském muzeu.