OŠKLIVÉ KÁČÁTKO podruhé
Zanedlouho tomu budou dva roky, co jsme vkládali na naše stránky první články o pěstování sukulentních rostlin. Hned ten druhý v pořadí byl jenom kratičký, a informoval o trochu nepovedeném živém kamínku rodu Lithops, který se nám předchozího jara vylíhl z litopsu úplně normálního. Článek se jmenoval „Ošklivé káčátko z jihu Afriky“, na náš web jsme ho dávali 19.12. 2007, a vy ho najdete na úplném počátku rubriky „Pěstitelská praxe“. Při nedávné archivaci fotografií jsem si uvědomil, že máme zdokumentován i další vývoj tohoto zvláštního sukulentního tvora, a tak mohu dodatečně splnit slib daný v závěru onoho článečku z prapočátku existence našich webových stránek.
Jeho životní dráhu jsme tedy přestali sledovat necelý týden při vánočními svátky roku 2007 (obr.č.1). Nejevil v té době ani náznak upadání do zimního vegetačního klidu, spojeného u rostlin rodu Lithops s tzv. převlékáním, kdy se voda s živinami pozvolna přečerpává ze starého páru listů do páru nového. Povrch rostlin bývá touto dobou matnější než předtím, a také čím dál více svraštělý. Naše „ošklivé káčátko“ jakoby se odpočívat a převlékat snad ani nechystalo!
Zima se vlekla, a my sledovali jak zvolna mizí stará „kůže“ z normálně rostoucích litopsů, a mezi jejími zbytky vyrůstají kamínky nové, krásnější a barevnější. Teprve když se zimu už téměř chystalo vystřídat jaro, a blížil se svátek všech Josefů, střed našeho oblíbence se začal zvolna otevírat (obr.č.2)! Snažili jsme se skulinkou nahlédnout dovnitř, abychom si udělali představu, co vzejde ze sedmihlavého draka pro další sezónu.
Museli jsme ovšem počkat ještě další dva týdny, než jsme byli chytřejší. V předvečer slavného aprílového svátku šprýmařů se mezírka uprostřed staré rostliny otevřela natolik, že pohled do ní nám dával už jen dvě možnosti budoucího vývoje. Buď to bude dvojice litopsů menších, nebo jeden větší! Vcelku rovná středové štěrbina nové rostliny dávala tušit, že žádné další anomálie se tentokrát s největší pravděpodobností už nedočkáme (obr.č.3).
Ale i tak jsme se na definitivu ještě načekali! Celé další dva měsíce ještě trvalo převlékání ošklivého káčátka v docela normální rostlinu, která svým průměrem jen trochu převyšovala ostatní, už dávno převlečené vrstevníky. 
To už kalendář ukazoval poslední májový den!
Příběh „ošklivého káčátka“ z jihu Afriky tedy nakonec skončil vcelku obyčejně. Geny se prostě kdesi v nitru jedné rostliny zbláznily, aby si vše rozmyslely a vrátily se vzápětí k normálu (obr.č.4). Několik podobných anomálií u rostlin rodu Lithops je k vidění také v závěru skvělé pulikace Stevena A. Hammera s překrásnými fotografiemi Christophera Barnhilla „LITHOPS - TREASURED OF THE VELD“. Kdo se hodlá hlouběji zabývat pěstováním a studiem živých kamínků rodu Lithops, nebo si jenom rád prohlíží vskutku úchvatnou barevnou podívanou z afrického jihu, tomu zakoupení této knihy vřele doporučuji.
