sukulenty

Mezi pěstiteli převažuje, nebo se alespoň často vyskytuje názor, že řízkované trichodiademy nedosahují ani zdaleka tak hezkých, a především tlustých kořenů jako ty z výsevů. Je tomu tak ostatně i u spousty jiných sukulentů, tak proč by tomu mělo být u rostlin rodu Trichodiadema jinak? Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, a spokojil se s tím, že těm našim zatím kořínky docela pěkně tloustnou. Neměl jsem tušení, zda jsou ty rostliny z výsevů nebo řízkované, ale krk bych dal za to, že ty nejstarší určitě patří do té druhé kategorie.
Před dvaceti lety to u nás mezi sukulentáři fungovalo asi tak, že když někdo získal nový druh rostliny, a ta nadělala alespoň pár větviček, okamžitě je ostříhal a rozdal kamarádům, kteří zanedlouho učinili totéž. Při pověstné české šikovnosti je tedy dost možné, že všechny rostliny Trichodiadema densum pocházejí z jediného (nebo několika málo) původního zdroje, protože jejich semena tehdy v nabídkách nebývala.
Vegetativní množení trochodiadem je snadné, ale ani zdaleka ne tak rychlé jako třeba u většiny sukulentů čeledi Crassulaceae. Řízky trichodiadem necháváme vždy několik dnů zaschnout. Na vlhkém perlitu se nejdříve nějaký čas neděje vůbec nic, ale pak najednou začne stonek v místě řezu výrazně tloustout, jakoby chtěl předznamenat další vývoj rostlinky. Jakmile se začnou v místě zduření objevovat podélné praskliny, je nejvyšší čas sázet do připraveného květináčku, aniž bychom čekali až se objeví kořínky. V oněch prasklinách začíná prosvítat zelená, až dosud se skrývající pod světlou borkou. S podobným jevem se setkáváme po radikálním řezu těchto rostlin, kdy na některých místech větví (mnohdy i velmi starých) začně jejich světlý povrch praskat a zelená místečka signalizují kde v blízké budoucnosti můžeme očekávat nové výhony. Zajímavé je, že nejrychleji zpravidla koření řízky odebrané z nejstarších a nejvíce dřevnatých větví!
Malý tlouštík samozřejmě putoval bezprostředně po kontrole kořenů do květináčku, jak můžete vidět na druhém snímku. Minimum substrátu a umístění kořenů pod povrchem zaručuje jejich maximálně rychlé tloustnutí. Jak už bylo řečeno, trichodiademám vše trvá poměrně dlouho, takže alespoň takto může pěstitel přispět k částečnému urychlení zdárného vývoje kořenů. Než dosáhne rostlinka rozměrů té z fotografie  v závěru článku, bude to ještě nějaký čas trvat. Protože pod zemí tloustne, a nahoře již zároveň kvete, zdá se že je na dobré cestě.