sukulenty

Věřili byste, že v daleké Paraguayi žijí Indiáni českého původu? První zprávy o jejich existenci dorazily do České republiky někdy v roce 2000, kdy se do této jihoamerické země vypravila dvojice českých filmařů. Alice Růžičková a Martin Čihák se tehdy vydali po stopách cestovatele A.V.Friče, inspirováni příběhem Indiána Čerwuiše Piošáda Mendozy, o němž byla minulá recenze v této rubrice (ČERWUIŠ aneb Z PACHECA DO PACHECA OKLIKOU PŘES STŘEDNÍ EVROPU).
Filmaři zjistili, že v osadě Puerto Esperanza i na několika dalších místech, ležících na západním břehu řeky Paraguay, žijí Indiáni kmene Čamakoko, používající příjmení Fric (vyslovují Frik). A že nejstarší osoba z této rozvětvené rodiny se jmenuje Herminia (Hermína), a je považována za dceru slavného českého cestovatele Alberta Vojtěcha Friče (a indiánské dívky Lorai), který na počátku 20. století mezi Čamakoky v Gran Chacu opravdu pobýval na jedné nebo dvou z mnoha svých botanických a etnografických výprav do Jižní Ameriky.
 Fričové v České republice poté navázali písemný kontakt se svými novými příbuznými, který vyvrcholil v roce 2002 třídenní návštěvou cestovatelova vnuka Pavla Friče a jeho manželky Yvonny v nehostinném a těžko dostupném Gran Chacu. Spatřili tak na vlastní oči co A.V. Frič barvitě popisoval ve svých knihách i článcích v novinách a časopisech, ale především se setkali s tetou Hermínou a jejími potomky. Příbuzenské vztahy byly navázány. Paraguayští Fričové tvrdili, že Hermína v příjezd příbuzenstva z daleké Evropy věřila celý život, a i díky tomu se dožila ve zdraví tak vysokého věku. V době prvního setkání jí bylo již 97 let!
Toto setkání by už samo o sobě stačilo na happy end, a dostat ten příběh do rukou producenti a scénáristé v Hollywoodu, asi by z něj radostí skákali metr vysoko! Jenže to byl teprve začátek událostí, které sa daly do pohybu o další dva roky později, kdy vzniklo CHECOMACOCO!
Podnětem ke vzniku tohoto občanského sdružení byl dopis Rodolfa Ferreiry Frice (nejstaršího žijícího syna Hermíny), adresovaný českým příbuzným, v němž je žádal o pomoc. Povědomí paraguayských Čamakoků o životě v srdci Evropy bylo sice chabé, ale příliš se nemýlili v tom, že oproti jejich úrovni života se musí jednat o hmotný i duchovní ráj na zemi. Obyvatele České republiky (i celé Evropy) tedy právem považovali za zemi bohatých a vzdělaných lidí. Snad i proto si dovolili své nedávno poznané příbuzné o pomoc požádat. Mezi Indiány je navíc rodinná solidarita hluboce zakořeněna. Když A.V. Frič pobýval na počátku 20. století mezi Čamakoky, navrhovali mu, aby s nimi už zůstal. Vysvětloval jim tehdy, že se musí vrátit domů, protože tam má rodiče. Indiáni mu bez váhání nabídli, ať je klidně přiveze s sebou, že se o ně dobře postarají!
Paraguay je rozdělena stejnojmennou řekou přibližně v polovině. Drtivá většina obyvatel této jihoamerické země žije na východ od řeky, zatímco směrem západním se rozléhají jen nekonečné a málo úrodné pláně Gran Chaca, osídlené jen minimálně, a když, tak především původním obyvatelstvem. Civilizace navíc zasadila této již tak nehostinné oblasti další těžkou ránu odlesňováním v důsledku živelné těžby dřeva. O Gran Chaco vedla ve třicátých letech minulého století Paraguay vítěznou válku se sousední Bolívií, ale už dávno před tím planinami putovali Čamakokové. Tradiční nomádský život jim ukradla civilizace. V cestě jim najednou stály ploty, jimiž byly obehnány pozemky, a časem jim byl znemožněn i lov, odedávna další tradiční zdroj jejich obživy.A také jich postupně ubývalo, jak je decimovaly nejrůznější nemoci, provázející civilizaci a chudobu. V osmdesátých letech Čamakokové definitivně zanechali nomádského způsobu života a usadili se u řeky Paraguay, kde získali od státu pozemky, zbudovali svá skromná obydlí a snažili drobným zemědělstvím a rybolovem začít nový život. Jedna z osad se jmenuje Puerto Esperanza, a vznikla v roce 1986. Vede ji náčelník, volený vždy na pět let. Právě zde žije většina Indiánů, v jejichž žilách koluje i česká krev. Čeští Čamakokové - CHECOMACOCO.
Jejich příbuzní na druhém konci světa se začali radit, jak co možná nejúčinněji pomoci, aniž by se  jim při tom snažili vnucovat cokoliv cizorodého, a sebeméně tím narušovali jejich způsob života a zvyklosti, tedy přesně v duchu myšlenek A.V. Friče! Přizvali k tomu nadšence z řad odborníků z nejrůznějších oborů, kteří se vydali na dalekou cestu, aby v Puerto Esperanza zjistili, v čem by budoucí pomoc měla především spočívat. Společně pak určili priority a vymysleli systém pomoci, který by obyvatele Esperanzy dovedl k soběstačnosti, a minimalizoval tak jejich závislost na státní podpoře, která je v Paraguayi odjakživa značně nejistá.Občanské sdružení CHECOMACOCO začalo shánět finanční prostředky a postupně realizovat pečlivě promyšlené projekty. Vše o tomto dění, a spoustu zajímavosti z historie i současného života Čamakoků, se můžete dozvědět na webu sdružení CHECOMACOCO - www.checomacoco.cz. Zde naleznete také informace, jak se můžete případně i vy podílet na dalších krocích, vedoucích k dosažení cíle sdružení. Při čtení jednotlivých článků a prohlížení fotografií budete možná stejně jako já fascinováni, jak efektivně může fungovat lidská solidarita, když se to dělá promyšleně, zcela nezištně a především s jasnou vizí cíle. A možná, podobně jako já při čtení těch řádků, konečně pochopíte skutečný význam onoho kouzelného slůvka „smysluplný“, které do našich končin kdysi přinesl Václav Havel, a které se svého dokonalého naplnění dočkalo v posledních letech právě na západním břehu řeky Paraguay.
KRÁVY jsou pro mne synonymem slova „naděje“ od chvíle, kdy jsem se o pomoci tohoto občanského sdružení dozvěděl více. VODA, VZDĚLÁNÍ, ZDRAVÍ pak tvoří společně s nimi osu lidského dobra, vedoucí ze srdce Evropy až do daleké Paraguaye, k lidem, kteří pomoc opravdu potřebují a moc si jí váží. Indiáni s českou krví věří, že s pomocí svých příbuzných na druhém konci světa, všech dobrých lidí, a především vlastním přičiněním budou jednou žít stejně jako všichni ostatní civilizovaní Paraguayci!
Doňa Hermína zemřela v březnu roku 2009 ve věku 104 let. Dočkala se tedy příjezdu svých blízkých z daleké Evropy, o jejichž existenci byla přesvědčena, a v jejichž pomoc doufala. Vedle její hrobky symbolicky roste opuncie. Kaktus tam zasadili její pravnuci z úcty k ní i jejímu otci A.V.Fričovi, přestože dodnes nemohou pochopit, že právě kvůli takovému roští vážil jejich prapředek Alberto kdysi dávno tak dlouhou cestu.
Čamakokové s českou krví a příjmením Fric vedou svůj každodenní boj o důstojný život v nehostinném Gran Chacu. Také český kmen Fričů odedávna oplýval množstvím statečných bojovníků, kteří úspěšně válčili na politických kolbištích, a vynikali také na poli literatury, přírodních i technických věd, umění a prostřednictvím A.V. Friče i v cestovatelsví a etnografii. Cestovatelův vnuk Pavel Frič se stal náčelníkem občanského sdružení CHECOMACOCO a společně se svojí manželkou Yvonnou i dalšími nadšenci se pustil do nelehkého boje. Jestli Alberto Vojtěch Frič sleduje jejich počínání z onoho kaktusovo-indiánského nebe, je docela určitě šťastný, tak jako býval kdysi dávno mezi Indiány kmene Čamakoko!
Obr.č.1 - Doňa Hermína ve věku 101 let, obr.č.2 - typická krajina v Gran Chacu, obr.č.3 - Puerto Esperanza, obr.č.4 - část rodiny, první a čtvrtá žena jsou dcery Hermíny, obr.č.5 - krávy jsou v Gran Chacu symbolem naděje a prosperity, obr.č.6 - hrob doňy Hermíny s vysazenou opuncií, obr.č.7 - slibnou budoucností Čamakoků jsou studenti středních a vysokých škol, studující s podporou sdružení Checomacoco a českých dárců (na fotografii v hlavním městě Asunciónu společně s náčelníkem Pavlem Fričem a jeho manželkou Yvonnou), obr.č.8 - symbolické foto na závěr - indiánská holčička v náruči paní Yvonny Fričové se jmenuje Draga, na počest české manželky cestovatele (a jejího pradědečka ) A.V. Friče!