NOVOROČNÍ POSELSTVÍ z městečka DUCHŮ
Pokaždé se mezi našimi sukulentíky najde nějaká rostlina, která své květy otevře v samém závěru roku a jimi ozdobena společně s námi vstoupí do toho nového. Je to jakési novoroční sukulentní poselství, dávající nám na vědomí, že i v právě začínajícím roce se můžeme těšit na spoustu krásy, kterou se nám rostliny odměňují za naši skromnou péči a trochu vody. Letos se novoročním poslem stala jihoafrická Marlothistella uniondalensis. Na její kvetení v předvánočním čase jsme zvyklí z let minulých, ale jen málokdy se natolik zpozdila, že jsme se z jejích nádherných kvítků radovali ještě v novém roce. Už mnoho let pěstujeme a taky se snažíme v rámci možností i tvarovat rostliny obou známých druhů miniaturního rodu Marlothistella. Většinou rozkvetou během předvánočního času obě takřka současně, nebo se alespoň jejich kvetení po většinu času překrývá. Naposledy tomu bylo jinak. Zatímco všechny rostliny Marlothistella stenophylla svorně vykvetly už na přelomu listopadu a prosince, náš novoroční posel měl tou dobou na svých vrcholcích pouze nenápadné zárodky poupat. Květy se poprvé otevřely až bezprostředně před Štědrým dnem a bez ohledu na věčně zataženou oblohu se potom otevíraly den co den až do počátku roku nového. 6. ledna u nás konečně nastalo aspoň trochu slunečné počasí, abychom mohli květy zvěčnit a uložit ve fotoarchivu na horší časy. 
Marlothistella uniondalensis své pojmenování získala po městečku Uniondale, v jehož blízkosti se nacházely první populace rostlin, objevené botaniky někdy v druhé polovině 20. let minulého století. Samotné městečko s 4500 obyvateli vzniklo v roce 1856 spojením dvou vesnic Hopedale a Lyons. Jeho obyvatelé se zabývají především chovem hospodářských zvířat a pěstováním jabloní. Uniondale se nachází na jihovýchodním okraji provincie Western Cape (Západní Kapsko), v oblasti zvané Little Karoo. Toto nevelké území je opravdovým rájem pro milovníky sukulentů, především těch z čeledi Aizoaceae (dříve kosmatcovitých). Aridní oblast s ročním úhrnem srážek v rozmezí 150-250mm, z nichž drtivá většina spadne během zimy, nabízí celou škálu druhů, včetně několika zástupců našich oblíbenců z rodu Trichodiadema. Navíc zde mnoho rostlin tvoří obrovské populace. Vcelku nezáživná pustina po deštích ožije a díky květům zmíněných rostlin se jako mávnutím kouzelného proutku promění v pestrobarevnou přírodní paletu. Nevelké území Little Karoo poutá pozornost botaniků i amatérských pěstitelů z celého světa už hodnou dobu. Jeho pomyslnou východní hranici tvoří silnice vedoucí z Uniondale do Wilowmore, městečka vzdáleného jen něco přes šedesát kilometrů, ale nacházejícího se již na území sousední provincie Východní Kapsko (Eastern Cape). Zatímco přítomnost mnoha zajímavých druhů sukulentů asi místní příliš nevzrušuje, ta silnice je středem jejich pozornosti už bezmála padesát let. 
A nejenom jejich, protože události z dubna roku 1968 odstartovaly věhlas městečka Uniondale v rámci celé Jihoafrické rebubliky, přesahující však často i daleko za její hranice. 12.4. 1968 projížděli touto silnicí mladí snoubenci ve svém broukovi (Volkswagen Beetle). Byl Velký pátek, právě začínal velikonoční víkend a venku řádila silná bouře, která také patrně byla příčinou, že jejich auto neplánovaně opustilo vozovku. Na jeho zadním sedadle v době nehody spala Maria Charlotte Rouxová, kterou vymrštil z auta prudký náraz. Dívka nehodu nepřežila a jejímu vážně zraněnému snoubenci zachránil život jeden z farmářů, který ho dopravil do nejbližší nemocnice. Zatímco dívčiny ostatky byly uloženy do hrobu v Riversdale, její snoubenec se časem z následků havárie zotavil a přibližně rok poté se oženil. 
Po nějakém čase se začaly dít podivné věci. Z okolí Uniondale se množily zprávy řidičů, kteří spatřili u silnice N9 postávat dívku v černém, vzhledově navlas podobnou mrtvé slečně Rouxové. A nejen to. Ta dívka stopovala a když řidiči zastavili, usedla a stručně jim sdělila cíl své cesty. Když s ní poté chtěli pokračovat v rozhovoru, dívka byla najednou pryč a ve vozidle po ní zůstal jen nezvyklý chlad. Samozřejmě že se zjevovala v oblasti, kde se udála zmíněná autonehoda. A logicky se tak nejčastěji stávalo o velikonočních víkendech. Duchaři okamžitě vyrukovali se dvěma hlavními důvody, proč se u silnice zjevuje právě Ria, jak dívce říkali doma a jak je také vytesáno na jejím náhrobku. Jedním z nich bylo, že havárii zaspala a vlastně si ani nestihla uvědomit, že při ní zemřela. A za druhé že je takzvaným neklidným duchem, dalo by se říci, že i dost naštvaným, protože na ni její snoubenec tak rychle zapomněl a brzy se oženil. Obojí zní z duchařského hlediska vcelku logicky.
Noční stopařka Ria občas nepohrdla ani motocyklem. Jeden mladík potom ještě celý vyděšený líčil v místní kavárně, co se mu nedaleko městečka Uniondale přihodilo. Ten sice stopařku na krajnici nespatřil, zato ho náhle za jízdy zezadu objaly její ruce. Když zrychlil, inkasoval několik úderů do helmy jako výstrahu, aby okamžitě zpomalil. Teprve při stokilometrové rychlosti se ho nakonec přízrak pustil a zmizel stejně rychle jako se zjevil. A podobně vylekaných motocyklistů bylo více. 
Asi nejkurióznější případ se stal v roce 1976. Pan Anton Le Grange byl z náhle zmizelé stopařky natolik konsternován, že se o celou událost rozhodl podělit s policisty na místní stanici. Ti zpočátku vše brali jako pouhé zpestření stereotypní služby. Nakonec se však nechali vyděšeným panem Le Grangem přemluvit a vydali se s ním na místo, kde údajná stopařka zmizela jako duch. Le Grange řídil svoje auto, za nímž jeli ve služebním zvědaví policisté. Později popisovali jak na vlastní oči viděli, že se za jízdy otevřely a zase zavřely zadní dveře páně Grangeova auta přesně ve chvíli, kdy se blížili k inkriminovanému mísu. Poté se všichni společně vrátili na stanici, kde pan Le Grange vypověděl, že dívka se v jeho autě cestou objevila znovu a zmizela přesně v okamžiku, kdy policisté pozorovali pohyby zadních dveří jeho auta. Vyděšený řidič poté policistům zmizelou dívku podrobně popsal. V následujících dnech při poradě na stanici policisté zjistili, že jeho popis přesně odpovídá podobě dívky, která před osmi lety zahynula při zmíněné autohavárii. Od té chvíle už se duch z Uniondale stal definitivně i mezinárodní záležitostí a nových „svědectví“ začalo kvapem přibývat.
V roce 1984 zemřel snoubenec Marie Rouxové, shodou okolností při další autohavárii. Podle některých zdrojů se jmenoval M.G. Pretorius, podle jiných zase Giel Oberholzer. Tak či tak se prý od jeho smrti přestal duch dvaadvacetileté Marie Rouxové u silnice N9 zjevovat. Její příběh ale žije dál. Třeba v celovečerním filmu, inspirovaném skutečnou událostí z roku 1968 i následnými duchařskými příhodami z okolí městečka Uniondale. Jihoafrický film „Die Spook van Uniondale“ byl do kin uveden v roce 2014 a hlavní ženskou roli v něm ztvárnila modelka a herečka Tanya van Graan. Krásná žena byla pro tuto roli žádoucí, protože i samotná Ria Rouxová byla mimořádně pohledná. Alespoň tomu napovídá jediná její fotografie, kterou jsem na internetu nalezl.
Letos v dubnu tomu bude padesát let, co dívka zemřela. Divil bych se, kdyby si lovci duchů nedali v městečku Uniondale velikonoční dostaveníčko v očekávání, že by se mohl duch Marie Rouxové alespoň na chvilku znovu objevit. Přiznám se, že bych tam o velikonocích taky docela rád pobyl. Na rozdíl od milovníků přízraků bych nebyl ani moc zklamán, kdyby se Ria neukázala. Porozhlédl bych se rozhodně po okolí a při troše štěstí spatřil domorodé příbuzenstvo našeho novoročního posla, jemuž dalo městečko Uniondale jméno. Ria stopující u krajnice nebo nějaká ta zajímavá trichodiadema už by byly jen vítaným bonusem.
Na úvodním snímku z konce loňského října je náš novoroční posel ještě bez náznaků květů. Na druhé fotografii, pořízené 6. ledna 2018, už je stejná Marlothistella uniondalensis v plné kráse. Další dvojice obrázků patří pohledům do její rozkvetlé koruny. Pátý snímek městečka Uniondale nám zapůjčil Otakar Melichar, světoběžník, nadšený milovník sukulentů a dobrá duše sukulentářských srazů ve Skochovicích, který v době dokončení tohoto článku v okolí městečka zrovna pobýval. V pozadí se táhne slavná silnice N9! A na závěr ještě jedna ilustrační fotka, protože měsíc takřka v úplňku k duchařině prostě patří. Tenhle fešák se objevil na obloze nad Pávovem 29. ledna letošního roku!
