sukulenty.estranky.cz

Záhadná pro mne je tato rostlina se zimními květy proto, že se stále nemohu dopídit k jejímu skutečnému názvu. Mohl bych jí pro klid duše nějaké libozbučné jméno vymyslet, protože v názvech těchto kříženců rodů Pachyphytum a Echeveria je už tak docela slušný zmatek, a jeden nový název by se v té záplavě odlišností a nesrovnalostí spolehlivě ztratil. Na internetu najdete k jedné rostlině i pět různých názvů, a každý je považován v jistě dobré víře za ten zaručeně pravý. A obráceně pod jediným názvem naleznete často diametrálně odlišné produkty z rukou šlechtitelů.
Rostlinu z tohoto článku pěstujeme už řadu let, a zpočátku jsem se domníval, že se jedná o jednu z mnoha forem Pachyphytum compactum. Jenomže jak rostla, dosáhla  postupem času rozměrů, jakých zmíněná mexická rostlina dorůstá sotva z poloviny. Tehdy jsem nabyl dojmu, že musí být Pachyphytum compactum v tomto případě šmrnclé  něčím robustnějším. Dodnes mi tedy zůstává identita druhého z rodičů záhadou, takže proto ten název článku.
Letos jsme se konečně dočkali světle žlutých květů, které v kombinaci se zelenou (a později i růžovou) tvoří docela hezký a neokoukaný celek. Jedna z našich rostlin vytvořila rovnou čtyři květní stvoly najednou, a jak už to u rodů Echeveria i Pachyphytum bývá, nijak tyto stvoly s množstvím zvonkovitých kvítků rostlinu nevysílily ani nerozhodily naprosto kompaktní uskupení listů. Právě v dokonale těsném poskládání listů se tato pachyverie nápadně  podobá Pachyphytum compactum, stejně jako tvarem listů a trošičku i kresbou na jejich povrchu. Ta však není u křížence ani zdaleka tak výrazná.
U listů Pachyphytum compactum bývá udávána délka 2-4cm (a také ve skutečnosti taková většinou bývá), což tato rostlina výrazně přesahuje. Podle barvy květů se zdá, že druhým z rodičů by měla být některá ze žlutokvětých echeverií. Květy Pachyphytum compactum jsou totiž spíše oranžové (nebo oranžovožluté chcete-li), trochu jinak poskládané v květenství a především se objevují podstatně déle než u tohoto křížence. Také květní stvol P. compactum bývá takřka dvojnásobně vysoký! Všechny naše žlutokvěté pachyverie poprvé vykvetly hned na počátku února. V té době se poblíž růstových středů Pachyphytum compactum teprve začaly objevovat první růžové zárodky budoucích květenství (u pachyverie byly v tomto stádiu zelenožluté).
Pěstování je stejné jako u rostlin rodů Echeveria či Pachyphytum. Základem je maximum světla po celý rok, a od jara do podzimu jim svědčí pobyt venku na plném slunci. Vzhledem k obrovský zásobám vody v mimořádně tlustých listech není pro tuto rostlinu problém přežít dva měsíce nasucho prakticky v jakémkoliv období, aniž by nějak výrazně změnila vizáž. Nic se ale nemá přehánět, protože vodu má rostlina kam ukládat, takže od jara do podzimu ji zaléváme jednou týdně. V případě špatného počasí klidně libovolně dlouhou dobu vodu vynecháme. V zimě stačí zálivka v mírných dávkách, v závislosti na pžezimovací teplotě. Ve skleníku (5-12°C) zaléváme jednou za měsíc, v bytě je vhodné  po troškách, ale častěji. Nic na tom nemění ani květní stvoly, které po odkvětu odstraníme, protože zbytky květů jsou obrovským lákadlem pro vlnatku.
Dvě z našich rostlin pocházejí z holandských velkopěstíren, kde se prodávají pod obchodním názvem Pachyveria (nebo Pachyphytum) „Scheideckerii“. Na internetu ovšem pod tímto označením bývají k vidění zase úplně jiné rostliny. O jejich nizozemském původu se zmiňuji proto, že se na jedné z rostlin objevila její  kristátní (hřebenová) růstová forma, což je v tomto případě zřejmě způsobeno množstvím chemie, používané v těchto pěstírnách. Další příčinou vzniku kristát v pěstírnách je časté množení z jednotlivých listů, které tvorbu hřebenových růstových forem podporuje, což máme ověřeno z vlastní praxe.
U této pachyverie zůstávají hřebeny přízemní, a listy v hřebenu jsou na sobě namačkány snad ještě hustěji než u normálních rostlin. Také jsou o poznání menší, takže kristáty se již v mnohém podobají  zmiňovanému Pachyphytum compactum.
Množí se snadno dělením hřebenů, stejně jako normální rostliny odlamováním bočních odnoží a jejich následným zakořeňováním (tradiční P. compactum odnožuje podstatně méně). Samozřejmě lze množit i z jednotlivých listů nebo z vrcholových řízků. Pachyfyta i echeverie patří shodně k vůbec nejsnáze kořenícím rostlinám, což kříženci samozřejmě převzali ve značné míře po nich.
Pro mne jsou pachyverie příjemným obohacením tvarové pestrosti našich sukulentů, a v mnohých případech i barevným přínosem do sukulentních zahrádek, které z jednotlivých barev skládáme. Rostlina z dnešního článku výrazněji nemění zbarvení ani na plném slunci, kde se pouze zvýrazní vzorování na povrchu listů. Zatímco vše okolo se barví do nejrůznějších odstínů červené, fialové či žluté, robustní kříženec zůstává i nadále zelený. Protože takových rostlin není mnoho (ještě např. Sedum hernandezii), stává se v letních hrách se sukulentními barvičkami vítaným zpestřením. 
Na rostlině z úvodního snímku je patrné, jak hojně tento kříženec odnožuje. Rostlinu z druhé fotografie už zdobí poměrně nízké květní stvoly. Následuje dvojice snímků květenství, z nichž to první je z počátku kvetení. Růžové zbarvení na poupatech a rozvíjejících květech se objevuje až později a můžete ho vidět na dalším snímku. Ve stejné době se u Pachyphytum compactum teprve objevují zárodky budoucích květenství, jak můžete vidět na předposlední fotografii. Květní stvoly jsou dvojnásobně vysoké, jejich vývoj je pomalý, takže s oranžovými květy z poslední fotografie se můžeme setkat většinou až na přelomu dubna a května