sukulenty

 Člověk se pořád něčemu učí. A to i s rostlinami notoricky známými, jejichž letitá pojmenování považoval za neochvějná a které pěstuje třeba i více než třicet let. Jednou takovou je Crassula ovata f. monstrosa, známá také pod zlidovělým názvem „Shrekovy uši“. Její listy svým zvláštním tvarem opravdu připomínají uši známého zeleného obra, jen české slunce je dovede zbarvit do červena, zatímco ty obrovy zůstávají stále zelené. My jim doma s oblibou také říkáme „prsťáci“, protože listy některých z nich připomínají spíše tenké prsty. Jsou to ideální kytky k tvarování, pro začínající pěstitele možná jedny z vůbec nejvhodnějších z celé té pestré a tvarově bohaté říše sukulentů.

Protože je pěstujeme dlouho, a skoro stejně dlouho se je pokoušíme i tvarovat, nemohla nám uniknout skutečnost, že jejich zvláštně zdeformované listy bývají různé. Zprvu jsme tomu nevěnovali pozornost a zdánlivě nepatrné odlišnosti přisuzovali jen rozdílným podmínkám u předchozích pěstitelů. Jenomže ty odlišnosti nezmizely ani ve chvíli, kdy jsme všechny naše rostliny z této skupiny shromáždili po celé léto na jediné místo v makroloňáku. Nejprve jsme zaznamenali dva odlišné typy prsťáků, a teprve když k nim před několika lety přibyl ještě třetí, vzbudilo to přece jenom náš zájem dozvědět se o těch  kytkách trochu více. A během loňského dušičkového období nastal konečně ten správný čas. 

Při prohlížení mého oblíbeného sukulentářského webu www.crassulaceae.ch jsem narazil na odkaz, upozorňující na práci anglického milovníka kaktusů a jiných sukulentů Roye Mottrama z roku 2013, nesoucí název „Crassula ovata Tolkien Group“. Článek doprovázejí fotografie, z nichž jsou opravdu velmi patrné zmíněné rozdíly mezi různými typy rostlin, kolujícími v našich sbírkách jako Crassula ovata f. monstrosa. V úvodu svého pojednání se autor věnuje obecnému popisu těchto rostlin a jejich hojnému uplatnění k tvarování. Zavrhuje možnost, že by se v jejich případě jednalo o výsledek křížení Crassula ovata a Crassula lactea, o čemž se v minulosti také mnohokrát spekulovalo. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení vzniku těchto zvláštních růstových odlišností uvádí napadení rostlin nepohyblivými bakteriemi, postrádajícími buněčné stěny, které jsou známy jako mycoplasmata. Tyto bakterie napadají člověka, zvířata i rostliny. V případě nejznámější tlustice Crassula ovata údajně právě ony způsobují zmíněnou deformaci listů. Autor dále uvádí, že rostliny takto postižené bývají menšího vzrůstu než klasická tlustice stejného druhu a že odlišné růstové formy nebývají ustálené a občas se vracejí k původnímu (tj. normálnímu) růstu. Nutno dodat, že s něčím podobným jsme se zatím v naší sbírce za třicet let pěstování nikdy nesetkali, a to nám monstrózních rostlin Crassula ovata prošly rukama opravdu stovky, ne-li tisíce.

Různé typy těchto rostlin, které autor nazývá mutacemi (mutanty?), dostaly postupem času i své obchodní názvy, z nichž některé mají souvislost s dílem slavného anglického spisovatele J.R.R. Tolkiena. Větve tří nejčastěji pěstovaných a zároveň nejvíce symbolizujících zmíněné rozdílnosti jsou pak ve zmíněném článku na společné srovnávací fotografii. Jsou to přesně ty tři, které pěstujeme i my. 'Gollum', 'Hobbit' a 'Ladyfingers' zní jejich jména, ale v článku se objevuje i několik dalších pojmenování, užívaných buď souběžně pro stejné typy rostlin, nebo i pro další, většinou již opravdu jen nepatrně odlišné ('Convoluta', 'Coral', 'Red Coral', 'Red Hobbit', 'Skinny Fingers' a další). Tyto drobné odlišnosti však mohou být podle názoru autora  opravdu způsobeny třeba jen rozdílnými podmínkami u různých pěstitelů.

HOBBIT prý je oficiálně znám nejdéle, původně ale ještě jako 'Hobit'. Do naší sbírky se ale z této trojice dostal až jako poslední a na jmenovce měl tehdy uvedeno Crassula ovata f. monstrosa 'Nana'. Většina listů těchto rostlin je na horní straně téměř stejně plochá jako u klasické tlustice. Listy jsou však menší, úzké a na spodní straně více či méně prohnuté. Část z nich disponuje na spodní straně  podélným výstupkem, táhnoucím se téměř přes celou délku listu jeho středem. Listy 'Hobbitů' na slunci výrazně červenají na většině svého povrchu, zvláště intenzivně pak s příchodem podzimu, pokud jsou rostliny pěstovány pod širým nebem nebo pod tenkým makrolonem, postrádajícím filtr. Stejně jako u všech ostatních mutací existuje i u této na jediné rostlině více druhů listů. Zatímco většina jich je typických pro zmíněnou mutaci (kultivar, chcete-li), některé mohou být i nápadně podobné listům druhých dvou typů. 'Hobbit' hustě větví bez výraznějších pěstitelových zásahů. K účelům tvarování se proto zdá být ze všech tří nejideálnější a již u relativně mladých rostlin můžeme dosáhnout pozoruhodných výsledků.

GOLLUM pěstujeme ze všech tří nejdéle. Právě jeho válcovité listy svým zakončením připomínají uši zeleného obra Shreka. Většina jich má na koncích mělkou prohlubeň, jejíž okraje se na slunci zbarvují do červena, mnohdy ve velice sytých až kýčovitých tónech, zatímco zbytek listů obvykle zůstává tmavě zelený a některé z nich zase mívají koncovou plochu rovnou jako deska. Také 'Gollum' je velice vhodný k tvarování, jen jeho větve někdy bývají dosti těžké a svojí hmotností se jejich konce začnou ohýbat. Rostliny z toho důvodu vyžadují občasné krácení větví, kterým rostlinám alespoň částečně odlehčíme a zároveň vylepšíme jejich tvar. Při delších obdobích sucha (např. během naší zimy) jim prosychá a opadává mnohem více listů než u předchozího typu. Kromě různolistosti můžeme pozorovat v jejich korunách i listy velice odlišných velikostí. Naše nejstarší rostlina 'Gollum' pochází ze zahradnictví pana Bittmana v Dymokurech a máme ji už déle než dvacet let. Za tu dobu prošla několika radikálními řezy, zbylé roky jsme do její koruny zasahovali pouze sporadicky právě kvůli odlehčení ohýbajících se větví. Ze všech tří typů mívá právě 'Gollum' nejsilnější kmeny.

 

LADYFINGERS má oproti předešlým dvěma typům listy tenké, válcovité a zakončené tupou špicí. Za dobrých světelných podmínek bývají listy světleji zelené než u obou předchozích typů, na koncích výrazně červenají a připomínají tenké dámské prstíky, jak vyplývá i z jejich komerčního pojmenování. K hojnějšímu větvení jim pomáháme občasným řezem a jsou z nich také docela hezké stromky, i když většinou vícekmenné kvůli brzkému větvení již nízko nad zemí. Mezi tenkými hladkými listy se občas objevují i typické „gollumovské“ s prohlubněmi na koncích, nebo alespoň jejich náznaky. Zprvu jsme si při pohledu na tyto kytky mysleli, že jsme v péči o ně něco zanedbali a teprve časem jsme si začali uvědomovat, že se v jejich případě jedná o setrvalý stav. Také 'Ladyfingers' pěstujeme hezkou řádku let a některé naše rostliny už vytvořily docela hezké a poměrně široké koruny. 

Za ta léta jsme samozřejmě občas byli svědky výskytu dalších odlišností, kterým jsme však z výše uvedených důvodů nevěnovali příliš pozornosti. Prošly nám rukama rostliny s listy vskutku trpasličími, natěsnanými v korunách takřka neprostupně a připomínající sukulentní čarověníky.

 Jiné zase získávaly na slunci extrémní zbarvení, diametrálně odlišné od okolo stojících rostlin stejného druhu a typu. V letním shonu ale nikdy nebyl čas se jim věnovat, zkusit z takových rostlin namnožit potomstvo a nějaký čas potom pozorovat, jak moc ustálená tato drobná odchylka vlastně je. Množení těchto rostlin je velice přitom snadné jak z vrcholových řízků, tak i ze stonkových. Často získáváme během léta i moc hezké rostlinky z jednotlivých listů, které odpadnou z nejrůznějších důvodů z letněných stromků a samovolně zakoření v jejich bezprostředním okolí. 

Snadné je i samotné jejich pěstování a tvarování, o němž jsme na našem webu již v minulosti také psali (Pěstitelská praxe/9.10. 2009).  Proto už jen pár praktických poznámek na závěr. Radikální řez je nejvhodnější načasovat na předjaří (přelom února a března), protože zvláště u starších rostlin následné obrůstání nějaký čas trvá a naplno začne probíhat teprve v době, kdy už slunce obvykle bývá dostatek a dny jsou výrazně delší. Také se nevyplácí sázet mladé rostliny rovnou do keramických misek a teprve poté je začít tvarovat. Mnohem výhodnější je poskytnout jim na nějaký čas dostatek substrátu v normálních květináčích nebo mělčích plastových miskách a umožnit tak jejich rychlejší nárůst. Teprve silné a již částečně tvarované rostliny později přesazujeme do keramických nádob, v nichž je pak musíme více zalévat, protože substrát v nich mnohem rychleji vysychá. 

Z korun stromků průběžně odstraňujeme vše suché, protože právě zde se nejčastěji objevuje vlnatka, která nachází na těchto rostlinách neuvěřitelné množství úkrytů. Jakmile pozorujeme v koruně výskyt vzdušných kořenů, je něco špatně. Většinou se jedná jen o nalomenou větev, ale příčiny mohou být i jiné. Pokud se zmíněný jev vyskytuje současně na více místech, může to být způsobeno i dlouhodobým  nedostatkem vláhy. Jakmile je to pouze výjimka v jinak zdravé koruně, pak je nejlepší takovou větev v místě se vzdušnými kořínky odstranit, protože je nezdravá nebo fyzicky poškozená a beztak by zanedlouho sama odpadla. 

 Do čerstvých ran po řezu by se nějaký čas neměla dostat voda, která by mohla způsobit následnou hnilobu nebo plísňová onemocnění. Také průběžně odstraňujeme zárodky nových výhonků, narůstající na hlavním kmeni. Časem to rostliny přestane bavit a nové již v těchto místech nevytvářejí. V počátečním stádiu postačí odstranit takové výrůstky prstem. Rostliny tohoto typu se vyplácí nepřihnojovat (my nehnojíme žádné sukulenty, s výjimkou již kvetoucích adenií), protože následkem přebytku živin ztrácejí svoji přirozenost a někdy se jejich listy nejsou schopny vybarvovat ani na plném slunci. 

„Mutanti“ Crassula ovata jsou mezi pěstiteli stále populárnější. Právě z nich mohou i začátečníci vytvořit pozoruhodné stromky během relativně krátké doby. A stačí k tomu vskutku málo. Maximum slunce a dostatek vody od jara do podzimu je základem úspěchu. Přiměřeně velké nádoby a propustný substrát jsou už jen jeho pojistkami. Zdravé rostliny za splnění těchto skromných podmínek mají pevné a silné kmeny, jejich lesknoucí se listy jsou plné vody a od jara do podzimu hýřící barvami. 

Obr.č.1 – Hobbit a jeho srpnové listy zblízka, č.2 – malý stromek ve škrabané misce od Vladi Zatloukala, č.3 – a ještě jeden malý Hobbit v plastové misce o průměru 9cm, č.4 – červnové listy Hobbita v letním makroloňáku, č.5 – Gollum a jeho podzimní listy, č.6 – a ještě jednou, zase trochu jinak, č.7 – náš nejstarší Gollum vlevo, vedle něj jeden mladší a pak ještě Crassula 'Blue Bird' a Crassula ovata 'Minima' v podzimních barvách, č.8 – stromek 'Ladyfingers' v plastové misce o průměru 14cm, č.9 – a detail jeho podzimních listů, č.10 – a na závěr ještě obří strom 'Ladyfingers' na dvoře statku u Vladi Zatloukala v Oprostovicích