sukulenty

Už dlouho jsme na našem webu o broméliích nepsali. Pravda je taková, že vlastně ani nebylo o čem, protože těch pár rostlin u nás přežívá už léta na okraji zájmu, dá-li se tomu tak říci. Veškerý čas nám totiž během sezóny zabere péče o sukulenty. Ještě že bromélie rodu Tillandsia jsou rostliny opravdu skromné a bez naší pravidelnější péče se docela dobře obejdou. Jenže loni zjara nás navštívili Zdeňka a Honza Gloserovi a kromě spousty dalších kytek nám přivezli i tři nádherné trsy tilandsií. Všechny jsme okamžitě zavěsili na jednu z našich jabloní, kde dostaly lehce rozptýlené slunce a neustálý přísun čerstvého vzduchu. Vzhledem k zvláštnímu průběhu loňského jara, které ve své většině připomínalo spíše léto, už bromélie na svém novém stanovišti zůstaly bez jediného stěhování až do pozdního podzimu. A jedna z nich dokonce na dvou vrcholech zároveň uprostřed toho dlouhého léta vykvetla.  Proto právě o ní je toto povídání.

Pochází z daleké Bolivie, kde roste ve skalnatém terénu v nadmořské výšce okolo 2700 metrů. To ji svým způsobem předurčuje k jisté otužilosti. Jmenuje se Tillandsia edithae, což naznačuje, že druhovým pojmenováním vzdával v roce 1974 slavný německý botanik  Werner Rauh hold ženě. Tou byla manželka jeho krajana Alfreda Blasse, známého pěstitele bromélií z Mnichova, který tento  druh v Evropě šířil a právě v jeho sbírce i poprvé vykvetl. Autoři knihy „Pěstujeme tilandsie“ (Ježek, Gratias, Blovský) uvádějí, že Tillandsia edithae byla v době vydání publikace (2001) známa pouze z jediné přírodní lokality v provincii Lajecara. 

Tillandsia edithae patří mezi středně velké druhy s prodlouženým stonkem, na němž tuhé listy narůstají v mnoha řadách velmi hustě. Jejich silné žlábkovitě prohnuté čepele jsou trojhranné, dlouhé 6-7 cm a hustě pokryté šedobílými šupinami. Díky nim může rostlina docela snadno  čelit plné sluneční palbě a zároveň i déletrvajícím dešťům. Stonky mohou dorůstat až 30 cm délky a narůstají zprvu zpříma, později bývají už převislé. To ale až po dlouhých letech, protože nárůst nových listů neprobíhá  nikterak ohromujícím tempem. Díky tomu je jasné, že dárek od přítele Honzy Glosera musí být pořádně starý. Když jsme jeho skleník navštívili v předvánočním čase roku 2017, těchto i jiných tilandsií tam bylo k vidění obrovské množství. Docela upřímně jsem tehdy konstatoval, že podobně krásné a čisťounké tilandsie jsem v českých sbírkách ještě neviděl. To ostatně platilo také o všech sukulentech v Honzově péči, mezi nimiž dominovaly lány živých kamínků rodů Lithops a Conophytum.

Během loňského léta u nás panoval neskutečný shon, způsobený především neustálým zaléváním, protože pršelo velice málo. Nebýt toho, že mne Iva někdy v polovině července upozornila na kvetoucí Tillandsia edithae, býval bych tu nádheru ani nezaregistroval, protože místo jejího pobytu se nacházelo mimo moje obvyklé trasy se zalévacími konvemi v rukou. Sukulentů přitom u nás kvete každé léto opravdu hodně, zatímco kvítky tilandsií jsou pořád spíše vzácností. Ta zářivě červená zakončení vrcholků Tillandsia edithae byla poděkováním Ivaně za její péči, protože přes léto máme každý z nás na starosti svůj okruh rostlin a vše co visí na stromech má na starosti ona. Trojice broméliových trsů od Honzy Glosera tedy nouzí o vodu rozhodně netrpěla a v rámci možností byla po večerech kropena výhradně dešťovkou, schraňovanou jinak především pro masožravky. Svůj podíl měla určitě i ranní rosa, které byla loni kupodivu hojnost. Přestože bylo léto tak dlouhé a pršelo během něj opravdu jen málo, tropická noc u nás nastala snad pouze jediná!

Tilandsie tohoto typu ale snesou bez problémů i když na ně majitel delší dobu zapomene, protože v tuhých silných listech je přece jenom pořádná zásoba vody na horší časy. V zimě pobývají tilandsie v prosklené verandě, kde se teploty pohybují nejčastěji v rozmezí 15-18°Celsia. Jednou za týden je pokropíme vodou, když zaléváme zde zimující sukulenty. Vše nasvědčuje tomu, že se zde broméliím docela líbí. Jakmile ale zjara přestanou vyhrožovat přízemními mrazíky, budou se okamžitě stěhovat na své místečko v koruně jabloně, kde nám loni především Tillandsia edithae udělala tolik radosti dvojicí květenství sice drobných, zato naprosto nepřehlédnutelných. Dvojnásob to potěšilo, když jsme se z pera autorů zmíněné knihy o pěstování tilandsií dočetli, že kvetení tohoto druhu je v našich podmínkách stále ještě vzácnou událostí. Tu zachytila dvojice červencových snímků, na třetím je velký trs Tillandsia edithae ve skleníku štědrého dárce Honzy Glosera.