sukulenty

Rostlina s opravdu exoticky znějícím názvem byla ještě před lety  pojmenována o něco obyčejněji jako Pleiospilos hilmarii (od r. 1931), ale na základě určitých odlišností (tvar listů a semeníků) pro ni byl společně s dvěma dalšími druhy (T. archeri a T. prismatica) ustanoven rod Tanquana (1986). Všichni zástupci minirodu pocházejí z provincie Západní Kapsko a v mnohém se podobají svým příbuzným z rodu Pleiospilos. Lokality jejich přírodního výskytu se rozkládají na poměrně malém prostoru, což z těchto rostlin činí mnohem výrazněji ohrožené druhy.
Tanquana hilmarii za své nezvyklé pojmenování vděčí oblasti Tanqua (Tankwa), kde se nachází i známý přírodní park, a samozřejmě že v těchto pustinách rostou i mnohé sukulenty. Jedná se o místa s minimem srážek a kamenitým terénem, s nímž drobné rostlinky barevně i tvarově splývají. Příroda se tak sama postarala o jejich částečnou ochranu. Druhové jméno rostlina získala na počest botanika Hilmara Alberta Lückhoffa (1916-1994). Mnoho rodových i druhových názvů sukulentů i jiných rostlin nese stopy příjmení této slavné botanické rodiny (luckhoffii, příp. Luckhoffia).
Tanquana hilmarii se v květuschopné velikosti vejde docela pohodlně i s rezervou do květináčku o průměru 5,5 centimetru, v němž jsou zasazeny i rostliny na fotografiích v tomto článku. Kyjovité listy narůstají v páru, podobně jako je tomu třeba u pleiospilosů, a dosahují délky jen 2,5cm při šířce asi o centimetr menší! V kultuře zůstávají rostliny často ještě menší! Zajímavé je jejich zbarvení, které je směsicí zelené, hnědé a červené, doplněnou množstvím drobných bodů po celém povrchu silně dužnatých listů. Zbarvení měkkého povrchu těla se během roku mění podle množství a intenzity slunečních paprsků, ale také v závislosti na dávkách vody, kterou rostliny dostávají jak celoročně mírnou zálivkou, tak uprostřed léta i občasným ranním rosením.
Žluté květy dosahují průměru až 35mm, a objevují se většinou s příchodem podzimu. Někdy jich vyrůstá z jednoho páru listů i několik najednou! Otevírají se vždy v odpoledních hodinách a často zcela zakrývají drobnou rostlinu pod nimi. Zdá se že rostliny jsou samosprašné, protože všechny právě nyní vytvářejí plody (semeníky). Vzhledem k jejich kvetení na konci října je málo pravděpodobné, že by se hmyz ještě tou dobou angažoval, a my sami jsme je cíleně nesprašovali.
Pěstování je podobné jako u příbuzných rostlin rodu Pleiospilos (viz článek o Pleiospilos nelii v této rubrice). Od jara do podzimu zaléváme pravidelně, ale s rozvahou a v mírných dávkách, zatímco v zimě (5-12°C) takřka vůbec. Trochu vody na doplnění v pletivech dodáme rostlinám také 2-3x za zimu. V létě si také Tanquana hilmarii vybírá krátký oddychový čas, kdy je jí nejlépe v polostínu a  při mírné udržovací zálivce (nebo jen při zmíněném rosení). Množí se výsevem semen.
Pro okenní pěstitele je Tanquana hilmarii příjemným zpestřením a rozšířením již tak dosti pestré škály drobných sukulentů z čeledi Aizoaceae, které na parapetech nezaberou příliš místa a potěší přitom nádhernými květy v nejrůznějších ročních obdobích. Zatím se nejedná o druh příliš rozšířený, ale dá se předpokládat, že nám i tento exoticky znějící název jednoho dne zevšední! Poupata na našich rostlinách Tanquana hilmarii se objevila na počátku září, květy na fotografiích se otevřely v polovině října!