sukulenty

Jsou si navzájem velice podobné, a vypadají jako korálky, navlečené na dlouhé živé niti. Zatímco jedny mají listy sytě zelené a naleznete je takřka v každé sukulentářské sbírce, druhé jsou modré a skoro nikdo je nepěstuje. Obě rostliny patří do rodu Senecio a čeledi Compositae (složnokvěté) a domovem obou je jih Afriky (Kapsko, Namibie).
Známější je zelené Senecio rowleyanus, které je hojně pěstováno a šířeno mezi sukulentáři díky velice snadnému množení ze stonkových řízků. Stonky připomínají zelenou nit, na níž jsou takřka kulovité listy navlečeny střídavě jako korálky. Listy jsou zakončeny špičkou a po jejich obvodu je průsvitný pás, kterým je vidět do jejich nitra. Stonky jsou tenké a ohebné, takže od počátku rostou poléhavě a později převisle. Tahle zajímavá kytka plné slunce zrovna nemiluje, a nejlépe  je jí v polostínu. Přežije klidně i dále od okna, ale ani v jejím případě se nic nemá přehánět, protože nové listy pak začínají ztrácet původní tvar a jejich zbarvení se stává nezdravě zeleným. Květy se objevují nepravidelně, často i uprostřed naší zimy. Protože Senecio rowleyanus roste po celý rok bez výraznějších přestávek, také květy se objevují podle nálady té které rostliny a momentálních pěstitelských podmínek. Květy jsou bělavé, drobné, ale v kombinaci se zelenou záplavou korálkovitých lístků jsou docela nápadné.
Senecio citriformis má listy modrozelené, pokryté voskovitou vrstvou, na níž je možné pozorovat řady souběžných proužků. Vzhled listů napovídá o tom, že se jedná o rostlinu slunce milující a vyžadující maximum světla po celý rok. Stonky této rostliny rostou po nějaký čas vzpřímeně, a dokonce postupně dřevnatějí, takže rostlina získává při občasném krácení výhonů keříčkovitý charakter. Květy podobné jako u předchozího druhu vyrůstají na tenkých stopkách uprostřed našeho léta nebo na podzim. 
Obě rostliny vyžadují dostatek vody po celý rok, dodávané pravidelně a v mírnějších dávkách. Zatímco Senecio citriformis přečkává období sucha poměrně dobře, zelený druh je na tom v tomto ohledu mnohem hůře, a při delším vodním půstu stonky silně prosychají. Obě senecia jsou háklivé na trvalejší přemokření v kombinaci s nízkými teplotami, kdy dochází k častým hnilobám kořenů. Proto i jejich zimování je vhodnější v teplém prostředí bytů nebo vytápěných verand či zimních zahrad (min. 15°C). 
Tyto zvláštní rostliny odjakživa budí zájem pěstitelů sukulentů, ale také laiků, kteří o rostlinách tučnolistých do té doby třeba ani neslyšeli. Zvláště Senecio rowleyanus si již získalo značnou oblibu, které odpovídá i jeho bohaté využití v interiérech. Může být pěstováno jako klasická převislá rostlina v závěsných nádobách, ale stejně tak i jako ampulová rostlina v nádržce s vodou. Je neuvěřitelné, že při tomto způsobu pěstování ani zdaleka tak nehrozí hniloba jako v případě přemokřeného substrátu v květináči. A nakonec se z ní při troše trpělivosti dá vytvořit nádherný živý závěs či záclona, jenom manipulace s ní je ale mnohem obtížnější než s tou  textilní.
Obě senecia jsou vítaným oživením pro teplé, ústředně vytápěné interiéry, protože tyto podmínky dobře snášejí, aniž by utrpěly na své nevšední kráse s nádechem exotiky.
Na prvních dvou snímcích můžete vidět Senecio citriformis a S. rowleyanus. Na dalších pak už pouze méně pěstovaný druh S. citriformis  s květenstvím, poupaty i květy.