sukulenty.estranky.cz

Jen těžko bychom hledali v říši sukulentů rostlinu tak odolnou, a přitom snadno tvarovatelnou, jako je Senecio barbertonicus. Pochopili to i majitelé velkopěstíren, kteří rostlinu začali ve velkém množit a na cestu k zákazníkům ji vypravili opatřenou nelogicky znějícím komerčním názvem Senecio 'Himalaya'. Rostliny většinou prodávají sice už částečně tvarované , ale díky výraznému dopingu živinami značně přebujelé, takže sukulentní stromečky nepřipomínají ani omylem.
Senecio barbertonicus získalo svůj název podle místa svého nálezu. Městečko Barberton leží v severovýchodní části JAR při hranicích se Svazijskem a Mozambikem. Koncem 19. století zažila tato oblast zlatou horečku, a právě do tohoto období spadá i objev (1890) a následný popis této rostliny. Areál přírodního výskytu Senecio barbertonicus je ale o mnoho rozsáhlejší, a zahnuje kromě Jižní Afriky také Zimbabwe, Mozambik a Svazijsko.
V přírodě je Senecio barbertonicus keř, dorůstající výšky až dvou metrů. Dužnaté stonky získávají na plném slunci fialové zbarvení, zatímco listy zůstávají stále svěže zelené. Jsou válcovité, široké jen půl centimetru při délce 6-10cm, a odspodu postupně zasychají a opadávají. Při poškození nebo řezu rostliny roní bezbarvou, silně aromatickou šťávu.
Senecio barbertonicus sice samovolně větví, ale zdaleka ne tolik jako při pravidelném řezu. Květy se v přírodě objevují od června do září, zatímco v kultuře na počátku nebo uprostřed naší zimy. Voňavé květy žluté barvy jsou drobné, poskládané v typických květenstvích, a zdobí obvykle všechny vrcholy rostliny. Zatímco v přírodě lákají k opylování především motýly, uprostřed naší zimy mají s opylovači smůlu!
Pěstování je snadné, podobně jako množení zakořeňováním vrcholových řízků ve vlhkém perlitu nebo říčním písku (po zaschnutí rány i ve vodě). Co se týče světla, není rostlina příliš vybíravá. Snese plné slunce stejně dobře jako polostín. Jen barva dužnatých listů a jejich velikost se mění v závislosti na množství slunečních paprsků. Rostliny na plném slunci mají fialovohnědé kmínky, světleji zelené a menší listy. V polostínu pěstovaní jedinci mívají listy o poznání mohutnější a také tmavší. Se stínem se to ale nesmí přehánět, protože pak hrozí při neopatrném zalévání příliš bujný nárůst s řídkým olistěním, a následně sklon rostliny k poléhavosti. Pouze maximum světla po celý rok je však zárukou kvetení!
Vodu Senecio barbertonicus miluje jako málokterá sukulentní rostlina. Od pozdního jara do podzimu zaléváme dvakrát týdně, vždy shora do korun rostlin, odkud přebytečná voda postupně stéká dolů do chudšího substrátu s větším podílem písku. Právě tento substrát je zárukou, že růst díky jeho rychlému vysychání nebude nikdy příliš živelný. Na podzim zálivku postupně omezujeme, a se zásobami vody v listech rostliny stěhujeme do chladnějšího zimoviště ve skleníku. V této době jim dopřejeme  maximum světla a také vodní půst, trvající od příchodu podzimu často až skoro do vánoc. Jakmile pozorujeme na vrcholcích rostlin násadu poupat, začneme s občasnou zálivkou v mírných dávkách. V té době už rostlina v rámci půstu obětovala značnou část spodních listů a veškerou vodu a živiny již soustředila pouze do těch nejmladších při vrcholcích. Po odkvětu už zaléváme pouze nárazově pokud pozorujeme výraznější sesychání listů, a především pak svrašťování těch nejmladších.
Senecio barbertonicus je ideální rostlinou pro netrpělivé milovníky sukulentních bonsají. Ti se u této vitální rostliny mohou výsledku dočkat překvapivě rychle ve srovnaní s většinou jiných sukulentů, včetně oblíbených a hojně tvyrovaných tlustic. 
„Nebát se a řezat“ platí u této rostliny se vším všudy. Stačí ostrý nůž, který je možno použít prakticky kdykoliv kromě podzimu, pokud nechceme přijít o zimní květenství. Při rychlosti nárůstu nových výhonů a následném zacelení prořezané koruny je možno tento zásah provádět během jediné sezóny i opakovaně!
Stačí si pouze představit budoucí tvar koruny, a pak už nic nebrání v krácení větví. Opět platí pravidlo, že v čím silnějším (starším) místě řežeme, tím více odnoží rostlina vzápětí vytvoří. Několik dnů po řezu naše rostliny nepoléváme shora, aby se voda nedostala do čerstvých ran. Jakmile ze řezné rány zacelí souvislým povlakem, což trvá obvykle asi týden, můžeme opět pokračovat v předchozím způsobu zálivky přímo na listy. Nové výhony se okolo řezné rány objevují obvykle již po týdnu a při pravidelné zálivce a dostatku světla zanedlouho dorostou a vytvoří nádherně kompaktní korunu. Rostliny se zkrácenými vrcholy jsme v teplých měsících zalévali klidně  i třikrát týdně!
Nepamatuji, že by některá rostlina Senecio barbertonicus při tomto způsobu pěstování někdy uhynula na hnilobu, nebo se při jejím pěstování vyskytly jakékoliv jiné problémy. Pokud je teplo, vysají rostliny vodu ze substrátu nejdéle za dva dny (ale většinou ještě dříve!). Když na ně s vodou zapomeneme, pouze částečně zredukují listy, což jim paradoxně mnohdy ještě přidá na kráse a každopádně na kompaktnosti tvaru koruny.
Senecio barbertonicus se pěstuje především kvůli tvarování, protože jinak není v bezkvětém stavu příliš atraktivní. Krátit větve můžeme kdykoliv se nám zlíbí, ale pokud se chceme dočkat květů, poslední řez provádíme na konci srpna, aby nové výhony stačily do zimy pořádně narůst a vyzrát! Rostlina tím sice dočasně ztratí tvar koruny, což se ale dá po odkvětu velice snadno a rychle napravit dalším řezem.
Senecio barbertonicus je rostlinou velice vhodnou pro všechny, kteří ještě mají stále strach z radikálního řezu sukulentů. Je typem rostliny, která v tomto ohledu přesvědčí i ty největší skeptiky, trpící obavami o zničení rostliny. V případě Senecio barbertonicus si mohou i začátečníci perfektně osvojit základy tvarování sukulentů, o nichž jsme psali v jiné rubrice našich stránek (Tvarování a aranžování/ 20.12.09).
Koruna rostliny na úvodním snímku je hustě zarostlá po radikálním řezu, zatímco ta z druhé fotografie už by skoro potřebovala další řez. Obě rostliny byly pěstovány v polostínu. Plnému slunci byla naopak vystavena rostlina z třetí fotografie, a je to patrné ze zbarvení jejího kmene, větví i listů. Také ona už je zralá k dalšímu řezu! Opad listů na čtvrtém snímku je typickým průvodním jevem suchého podzimu a přípravy ke kvetení. Na počátku zimy se objevují první poupata, která zůstávají ve vrcholcích do poslední chvíle důkladně skryta (obr.č.5). Na šestém snímku jsou květenství na jednom z vrcholů, a na poslední fotografii mladá rostlina z letního řízkování, která ještě musí „nabrat výšku“, aby mohl následovat první tvarovací řez jejího vrcholu.