sukulenty

Už dávno nejsem hledačem sukulentních špeků, ale občas se přihodí, že se v našem skleníku ocitne rostlina, která není k vidění příliš často. Když jsem rostliny získal, netušil jsem o jaký druh se jedná, protože jsem až doposud nic podobného neviděl v literatuře ani v našich sbírkách. Že se jedná o Senecio (Kleinia) mi bylo jasné podle tvaru těla a jakési pavoučí kresby na jeho povrchu, kterou už jsem v trochu modifikované verzi kdysi viděl u jiného zástupce rodu.
Rostliny jsem měl tři, a tak jsem jednu z nich daroval kamarádovi a kaktusáři Vlastovi Janouškovi (viz sbírky přátel), abychom v případě pěstitelských nezdarů měli alespoň nějakou pojistku. Asi po půl roce mi hlásil, že jeho rostlina to má zřejmě za sebou, a totéž potkalo později jednu z těch mých. Hniloba přišla bez varování a ztrátu rostliny jsem zjistil až když se začala podezřele naklánět v květináči. Zatímco spodní část těla byla ztracená, horní dva přírůstky jsem zachránil, stejně jako část hlízkovitých kořenů hruškovitého tvaru. Řízky jsem dal na perlit, a zdá se, že brzy zakoření. Oběma řízkům dokonce začaly narůstat listy. Také Vlastovi se podařilo části rostliny zachránit, takže nějaký pud sebezáchovy v sobě tahle nádherná kytka přece jenom má.
Senecio (Kleinia) butleri pochází z hornatých oblastí sultanátu Omán, kde byly rostliny nalezeny v provincii Dhofar. V roce 2004 rostlinu popsali John Lavranos a Tom McCoy, a pojmenovali ji zřejmě na počest botanika a znalce rodu Sansevieria Alana Butlera, známého také mezi pěstiteli rostlin z čeledi Asclepiadaceae. Ten byl také s největší pravděpodobností v roce 2001 spolunálezcem rostliny (společně s Gerhardem Lauchsem). Na stránkách známého pěstitele pana Coka (NL) jsou fotografie dvou mladých rostlin s následujícími údaji lokality : Shatt Cliffs, Oman, 1000m. Na internetu jsem o pěstování tohoto druhu příliš informací nenalezl, ale viděl jsem několik fotografií. Všechny rostliny na nich jsou výrazněji sloupovitě rostoucí (nejsloupovitější je možné nalézt na stránkách Stavros a Panos, ta vypadá že byla skoro po tmě), ale jinak mají habitus naprosto stejný jako ty naše. Vybarvení pokožky je zřejmě dost závislé na množství světla, protože je možné vidět rostliny tmavě zelené i takřka stříbrnošedé. U nás mají rostliny polostín s trochou přímého ranního slunce, takže jsou jaké je vidíte na fotografiích. Kresba připomínající nohy sklípkanů pramení vždy ze světlých výrůstků, které na těle zůstávají jako stopy po zaschlých listech. Soukvětí drobných kvítků připomíná např. známé Senecio fulgens, jenomže v oranžovém provedení.
Z mých dosavadních zkušeností vím, že rostlina má tzv. obrácený cyklus, takže listy vyrůstají právě nyní, ale na rostlině vydrží sotva do konce jara nebo počátku léta. Jsou drobné, úzké a tmavší než tělo rostliny. Teplé měsíce rostlina přečkává v bezlistém stavu. Mírně ji zalévám na přistíněném stanovišti i od jara do podzimu, ale nepozoruji nějaké výrazné přírůstky. Při delším období sucha tělo rostliny trochu měkne, což se napraví zanedlouho po zálivce. Vody dávám malé dávky, protože rostlině vždycky trvá dost dlouho, než si s ní poradí. Zakořeněné řízky jsem se rozhodl ponechat už natrvalo v zimní zahradě, kde vytápím minimálně na 16°C, protože mám dojem, že příliš chladu jim asi moc nesvědčí.
Také jsem zvědav co provedou kořeny, zasazené do normálního substrátu. Zatím tam stojí, vysají vodu a nepozoruji žádné změny, kromě toho, že většina jich uhnila těsně po zasazení při akci na záchranu zbytků rostliny (zřejmě byly už zasaženy hnilobou). Jsou to zvláštní brambůrky, zužující se směrem nahoru, takže trochu připomínají maličké hrušky. Svazek vlasových kořínků vyrůstá z jejich nejsilnější části. Hlízek bylo pod zemí více a vzájemně byly propojeny úzkým, ale pevným kořenem. Snad právě díky nim povede cesta k množení, protože jinak rostlina odnožuje pouze zřídka.
Na internetu jsem objevil mladé rostliny v nabídce jedné firmy po 10 euro s upozorněním, že se jedná u žhavou novinku a prodávají jen velice omezený počet rostlin. Jestli se mi podaří vyrovnat se s požadavky této zajímavé rostliny, první potomstvo věnuji rád případným zájemcům, aby rostlina zůstala už navždy v našich sbírkách, protože zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se na její masivní množení vrhly západoevropské pěstírny. Kytka je to nádherná, a módní návrháři mají při vzorování textilií zase o čem přemýšlet.