sukulenty

Opravdu nevím, co vlastně vedlo botaniky či zahradníky k podivnému názvu tohoto nádherného kultivaru. Já si pod tím slovem pořád vybavuji dunivou ránu a hordy opilých mužiků, valících se branou Zimního paláce. Je to ale kytka náramná, hlavně když na ni pořádně zasvítí sluníčko.
Je to kultivar známého mexického rozchodníku, který na slunci získává také intenzivní červené zbarvení, ale trochu jiného odstínu. Zatímco nominální druh má v zimě listy zelené jako brčál, Aurora zůstává jemně růžová, někdy až skoro bílá. Ale jakmile jen trochu zasvítí, rychle začne červenat. Totéž dělá i uprostřed zimy, pokud je držena delší dobu nasucho. V překonávání extrémního sucha je rostlina  přeborníkem, přestože vodu má od jara do podzimu docela ráda. Její pěstování je jednoduché, ale oproti tradičním rostlinám je přece jenom trošičku choulostivější. Čas od času některá i uhnije, ale je schopna se dokonce i spálit. To se stává, když je chlorofylu v jejích listech už příliš málo.
Právě částečná ztráta zeleného barviva v povrchové vrstvě listů způsobuje to neuvěřitelně růžové zbarvení. Zatímco tradiční Sedum rubrotinctum má v létě červenou pouze slupku listů, zatímco jejich nitro je zelené, u tohoto kultivaru to bývá často půl na půl. Na jediné rostlině jsou některé stonky postižené ztrátou chlorofylu mnohem více než ostatní (příklad je na fotografii č. 2). Někdy se objeví mladý výhon, který chlorofyl postrádá zcela, čímž se na slunci velice brzy stává kandidátem blížící se smrti. Sluneční paprsky spálí během chvilky růstový střed do hněda, a stonek už se z tohoto šoku nikdy nevzpamatuje.
Někdy se stává, že listy narůstají dokonce dvoubarevné (stejně jako stonky!), ale jedná se o jev přechodný. Svého času jsem se tím dost zabýval v domnění, že by se tyto barevné odchylky mohly vegetativně množit, ale zjistil jsem, že u nich žádná dědičnost neexistuje. Akci jsem si nazval ve stylu FBI jako 3M (Moji Milí Mutanti), ale skončila fiaskem.
Další pěstitelskou odlišností je náchylnost Auror k úhynům z důvodů nízkých ranních teplot, což se stává především na konci podzimu při letnění. Ani nasucho by Aurory nepřežily teploty kolem bodu mrazu, které nominální druh snáší s přehledem.
Kultivar Aurora je naší oblíbenou rostlinou, kterou už nějakých patnáct let používáme k sesazování s odlišně zbarvenými sukulenty do našich „sukulentních zahrádek“. Uprostřed českého léta jsou na naší zahradě Aurory nepřehlédnutelné, jak je patrné s posledních dvou snímků. Na prvním z nich jsou společně vysazeny Sedum rubrotinctum (v popředí) a jeho kultivar Aurora v přírodní prohlubni zvětralého mramoru. Na druhém pak Aurory ve vytryskaném křemeni.