sukulenty

Když jsem Sedum pilosum asi před dvaceti lety poprvé spatřil ve skleníku i na zahradě pana Lothara Bönische v Žacléři, jeho krása a křehkost mne naprosto dostala. Samozřejmě jsem si tehdy přivezl nějaké rostlinky domů, abych se vzápětí pustil do jejich praktického pěstování. To ale skončilo velice záhy, přestože  mi rostliny nádherně kvetly a až do svého velice náhlého zániku působily vcelku svěžím a zdravým dojmem.
Mé pěstitelské nezdary jsem přičítal začátečnické neznalosti, rostlinu si zaškatulkoval jako příliš choulostivou a dále se po ní nijak zvlášť nepídil. Také příliš často k vidění nikde nebyla, takže jsem ji pustil na dlouhá léta z hlavy. Až když jsem se chystal po dlouhých šestnácti (Ivana dokonce po dvaceti!) letech navštívit skvělého pěstitele a člověka Lothara Bönische, vzpomněl jsem si na tu droboučkou a křehkou nádheru. Protože jsem si název už nepamatoval, pouze jsem doufal, že tam tento asijský rozchodník ještě najdu. Můj sukulentářský „Guru“ samozřejmě nezklamal má očekávání, o čemž se zanedlouho dočtete v rubrice o sbírkách našich přátel, a tak jsem mohl rostliny nejenom vidět v plném květu, ale také si jich pořádnou kolonii odvézt domů.
Sedum pilosum roste v kamenitém terénu na Kavkaze, ale jeho výskyt zasahuje také do Malé Asie a severního Íránu. Protože roste ve značných nadmořských výškách, jedná s o rostlinu vcelku odolnou a vhodnou pro pěstování venku na plném slunci. Mnozí dokonce tvrdí, že je mrazuvzdorná, což je nepochybně  pravda, ale  bohužel ne v podmínkách vlhkých plískanic naší zimy. Poklesy hluboko pod bod mrazu rostlina snese bez újmy, ale jenom pokud je chráněná. Nabízí se tedy v jejím  případě zimování v nevytápěném skleníku.
Sedum pilosum je rostlina monokarpická, což znamená, že kvete a plodí pouze jednou za svůj krátký život. Často bývá rostlina označována za dvouletku, patrně proto, že vykvete následující rok po výsevu a poté hyne. Jenomže pokud některý jedinec z nejrůznějších důvodů nevykvete, stává se z něj trvalka. Rostlina po odkvětu hyne bez toho, že by vytvořila boční odnože, jak tomu bývá u spousty jiných sukulentních rostlin (např. mexického Sedum hintonii). Na dostatek  potomstva ale  Sedum pilosum pamatuje množstvím semen, které se po vyzrání sypou všude po okolí rostliny. Samovýsev je v jejím případě naprosto spolehlivý, a je důležité včas si povšimnout droboučkých semenáčků a přenést je na zimu pod střechu. V následujícím roce pak tyto semenáčky obvykle již kvetou, někteří vitálnější jedinci to stihnou ještě v témže roce pozdě na podzim.
V kultuře připadá období květů na konec dubna až počátek léta, vše je v tomto případě v rukou přírody a závislé na termínu vyklíčení té které rostlinky. Růžice droboučkých lístků dosahují průměru 2-4cm, ale nezřídka kvetou i menší jedinci. Růžice zůstávají po celý život přízemní a svěže zelené. Jakmile se však připravují k násadě květensví, začínají nabírat takřka kulovitý tvar a jejich zbarvení se mění do červena přes různé odstíny růžové. Růžové kvítky vyrůstají na poměrně dlouhých  stvolech, které mají především za deštivého počasí sklon k poléhavosti, protože květenství bývají poměrně těžká. Při bližším pohledu jsou kvítky takřka k nepoznání od známého kultivaru Crassula „Springtime“, o kterém jsme psali článek v této rubrice 28. ledna.
Sedum pilosum lze samozřejmě pěstovat i v bytě, pokud mu ovšem dopřejeme maximum slunce. Protože se jedná o rostlinu s krátkou životností a poskytující množství semen, je snadné udržet si malou kolonii těchto nádherných miniatur kdykoliv se nám zachce. 
Skalničkáři si s jejím pěstováním určitě dávno vědí rady, protože bývá čas od času k dostání na jejich výstavách a akcích. Pěstují ostatně spoustu druhů zajímavých sukulentních rostlin z velice vzdálených krajin, které snesou i pořádné mrazy, ale ne naši upatlanou zimu.
Pohled na spoustu rozkvetlých jedinců Sedum pilosum byl nádherným zahájením návštěvy, kterou jsme tak dlouho odkládali a na níž jsme se nesmírně těšili. Tahle drobná a jemná kytička z asijských hor mi bude připomínat horskou stráň, na níž pěstuje své sukulenty v Žacléři pan Lothar Bönisch.
Úvodní fotografie je pořízena již u nás. Z Žacléře dovezené rostliny jsou přesazené do své nové misky, aniž by jakkoliv reagovaly na převoz i přesazení. Následují snímky nekvetoucích rostlin a jedné, jejíž zbarvení a zárodek květního stvolu naznačují, že o nádherné květy u nás letos nebude nouze po celé léto. Na závěr jeden pohled do alpinkářské části skleníku pana Bönische v Žacléři, kde si přijdou na své nejenom milovníci sukulentů, ale také ortodoxní skalničkáři.