SEDUM cv. Spiral Staircase
Tento drobný kříženec z čeledi Crassulaceae patří do naší sukulentářské sbírky zcela neodmyslitelně už od chvíle, kdy jsme začínali tučnolistým rostlinám teprve přicházet na chuť. Je to rostlina mimořádně skromná, a pokud se dostane přes léto ven na plné slunce, tak i krásná. Protože takřka neustále vytváří množství bočních odnoží, je v kultuře v podstatě nevyhubitelná.
V literatuře není příliš údajů o původu vzniku tohoto křížence rodu Sedum, ale lze uvěřit, že jedním z rodičů by mohlo být mexické Sedum moranense. Každopádně je výsledkem křížení drobná rostlina s tenkými stonky, na nichž úzké lístky svěže zelené barvy narůstají přesně ve stylu točitého schodiště. Název křížence je tedy naprosto výstižný.
Na plném slunci lístky v krátké době výrazně mění zbarvení. Zesvětlají a jejich špičky jsou posety drobnými červenými body, které se uprostřed léta slévají ve větší celky. Bílé kvítky jsou v poměru k rostlině docela velké, bývá jich značné množství, a rostlinu zdobí v nejrůznějších obdobích roku dle nálady rostliny (ponejvíce však koncem léta). Květy jsou přisedlé, a vyrůstají nejčastěji v horních partiích stonků. „Spiral Staircase“ vyžaduje tvrdé pěstování, má-li růst vzpřímeně a být kompaktní. Jakmile dostává příliš vody, olistění řídne a mohutní, takže dosud vzpřímené stonky mají sklon k poléhavosti. Totéž lze od rostliny očekávat na přistíněném stanovišti.
Od jara do pozdního podzimu pěstujeme tohoto křížence venku na plném slunci, a zaléváme nárazově podle počasí. Pokud jsou teplé dny bez dešťů, pak jednou týdně, ale jinak klidně dva týdny vodu vynecháme. Vodním půstem lze také dokonale regulovat růst rostliny, a umravnit i značně přerostlé stonky. Pokud už jsou příliš dlouhé, pak je zkrátíme, a ony bez problémů v krátké době vytvoří spoustu odnoží. Vrcholky používáme k snadnému množení. Bílé průsvitné kořínky se často objevují již po několika dnech.
Tvrdý pěstitelský režim s vodou je jedinou cestou, jak tuto rostlinu udržet v přijatelných mezích, a navíc ji vidět opravdu ve vší parádě. Rostliny pěstované venku málokdy přesáhnou výšku 7-8cm, hojněji odnožují, takže tvoří husté přízemní keříčky. Snesou v pohodě i přízemní mrazíky, pokud zrovna nestojí dlouho v přemokřeném substrátu.
V zimě mohou teploty klesnout až k bodu mrazu, a nasucho rostliny v chladnějším prostředí klidně přečkají takřka celou zimu. V bytě je musíme alespoň sporadicky zalévat, ale stejně se zjara nevyhneme zmlazování příliš protáhlých stonků. Rostlinu je možné pěstovat také jako převislou v závěsných nádobách. Pokud se tak děje na plném slunci, pak se jedná o velice dekorativní záležitost. V zemích s teplejším podnebím je “Spiral Staicase“ hojně využíván k pokrývání plochých střech, společně s dalšími drobnějšími druhy rodu Sedum.
U nás mezi pěstiteli dlouho koluje pod chybným názvem Villadia batesii, ale kdo jednou pěstoval opravdové viládie a viděl je tudíž zblízka, ten si s nimi tuto rostlinu nikdy nesplete. Každopádně je Sedum „Spiral Staircase“ rostlinou mezi pěstiteli notoricky známou, a často i tak trochu opovrhovanou, což je škoda. Kdo její opravdovou krásu spatří uprostřed českého léta, těžko odolá. Zvláště působivá je tato rostlina, pokud ji pěstujeme v mělkých miskách mezi kameny. Ke škodě našich skalničkářů není úplně mrazuvzdorná, ale oni mají k dispozici hned několik vizuálně velice podobných rostlin rodu Sedum, které u nás zimu přečkají naprosto spolehlivě.
