sukulenty.estranky.cz

Při svých pokusech s letněním sukulentů hojně využíváme také mexických rozchodníků rodu Sedum. Mezi nimi už léta figuruje nádherný kříženec, kolující mezi pěstiteli pod názvem „Joyce Tulloch“. Nevím takřka nic o jeho původu, zato barevné proměny tohoto keříčkovitě rostoucího křížence sleduji každým rokem s velkým nadšením. První rostlinu jsme zakoupili kdysi dávno v jednom jihlavském supermarketu, kde byla součástí nějaké holandské sukulentní směsice, zasazené v silně proschlé vláknité rašelině. Vysvobodili jsme neznámou kytku z těchto svízelných podmínek a přesadili ji do normálního substrátu, v němž pěstujeme všechny ostatní sukulenty v naší sbírce.
Po nějakém čase se nám ta zelená rostlinka začala doslova měnit před očima, a ještě téhož roku s příchodem podzimu poprvé vykvetla. Hned následující jaro jsme první namnožené řízkovance vystěhovali ven na čerstvý vzduch, aby si rostlinky zvykaly na český způsob léta, který tolik svědčí jejich mexickému příbuzenstvu. Letní proměny tohoto nádherného a kompaktního kultivaru na sebe nedaly dlouho čekat. Od té doby se rozchodník „Joyce Tulloch“ stak neodmyslitelnou součástí našich letních her se sukulentními barvami.
Sedum „Joyce Tulloch“ dorůstá výšky do 10cm, hojně odnožuje i bez zásahu pěstitele, a ještě o poznání více při občasnému zkrácení výhonů. Tvoří pak kompaktní keříčky, které získávají již na konci jara červenorůžový nádech. Nejvýrazněji se ovšem zbarvují teprve s příchodem podzimu a při omezené zálivce, kdy se zvolna chystají k násadě množství bílých kvítků.
Tento kultivar je samozřejmě vhodný na plné slunce. Od jara do podzimu rostliny zaléváme každý týden, ale spolehlivě přečkají i hodně dlouhá období sucha, aniž by odspodu prosychaly a opadávaly. V zimě snese  „Joyce Tulloch“ poklesy teplot k bodu mrazu za velice střídmé zálivky. Při pěstování v bytě potřebuje vody přece jenom více, a proto je vhodné ještě před příchodem jara provést zmlazení rostliny řezem. Nové výhony narůstají vcelku spontánně, a záhy zakryjí řeznou ránu i její okolí (viz článek o zmlazování). Množení je snadné zakořeňováním vrcholových či stonkových řízků, ale také jednotlivých lístků. Množení z lístků je v případě „Joyce Tulloch“ velice efektní, protože z každého zpravidla vyrůstá hned několik rostlinek najednou. Zpočátku zůstávají poměrně dlouhou dobu růžice přízemní, a teprve později se stonky začínají zvedat, což bývá často již předzvěstí budoucích květů.
Mezi letněnými sukulenty má tento kříženec zvláštní postavení, protože jeho letní a podzimní zbarvení je naprosto odlišné od všech ostatních rostlin z čeledi Crassulaceae. Při pěstování ve společných nádobách zůstává dlouho přízemní, a dosahuje obvykle sotva poloviční výšky oproti rostlinám pěstovaným v samostatných nádobách. O to více ale odnožuje, a jeho keříčky bývají takřka neprostupně husté. Rostlina není křehká, a její listy neopadávají při neopatrném dotyku, jak jsme tomu u některých mexických rozchodníků zvyklí.
Sedum “Joyce Tulloch“ lze doporučit všem pěstitelům, kteří rostlině mohou dopřát celoročně maximum světla, a zároveň budou trochu šetřit vodou. Opravdovou krásu křížence ovšem poznají pouze ti, kdož mu dopřejí přes léto pobyt na plném slunci a čerstvém vzduchu. V době podzimního kvetení pak spatří rostlinu opravdu pozoruhodnou a krásnou.
Na úvodním snímku vidíte „Joyce Tulloch“ v plné podzimní parádě ještě před násadou poupat. Na druhé fotografii je trs růžic při letnění uprostřed svého příbuzenstva z čeledi Crassulaceae. Na třetím snímku je rostlina v květu uprostřed listopadu, kdy už letní barvy z listů částečně vyprchaly. A na závěr dva pohledy na bohatá a krásná květenství, která se v případě Sedum „Joyce Tulloch“ rok co rok objevují s železnou pravidelností.