SEDUM COMPACTUM
Tento droboučký, a trochu křehký mexický rozchodník připomíná spíše klasické skalničky. Některým z nich se v mnohém podobá, a proto svádí k pěstování venku, spojeným s testováním mrazuvzdornosti. Protože Sedum compactum roste v mexickém státě Oaxaca (jih Sierra Madre) v nadmořských výškách až 2400m., slabší nebo nárazový mráz bez souběžné vlhkosti spolehlivě snese. Opravdovou českou zimu, provázenou plískanicemi a hustým sněžením však nepřežije.
Pokud dostane Sedum compactum co má, pak se jedná o rostlinu dekorativní, jejíž svěže zelené stonky tvoří neprostupný koberec, postupně schopný pokrýt poměrně značné plochy. Protože stonky dosahují obvykle délky do 15mm a mírně poléhají, jedná se o typickou „kobercovku“, jak říkávají zahradníci s oblibou rostlinám podobného typu. My už Sedum compactum pěstujeme s krátkými přestávkami téměř dvacet let, a ponejvíce jej využíváme jako efetkní podrost pro vyšší rostliny, především starší tvarované tlustice.
Sedum compactum je rostlina velice křehká, a její stonky i lístky se snadno lámou. Letněním sice část z této lámavosti odpadá, ale i tak musíme být při manipulaci s rostlinou opatrní. Především přesazování je trochu problematické, přitom neskutečně snadné. Stačí rozdělit hustý trs na několik menších, ale musíme se vždy smířit s množstvím odpadu, který při takovém počínání pokaždé vznikne. I při přesazování celých trsů se je snažím pokud možno uchopit s co možná největším kořenovým balem a zbytečně se křehkých stonků nedotýkat.
Je to rostlina sice na plné slunce, ale v nevětraných prostorách ji můžeme spálit dříve než se nadějeme. Po slunečních paprscích pak zůstanou bílá místa uprostřed trsů, která však po nějakém čase znovu zarostou. Při letnění něco podobného nehrozí.
Ačkoliv se jedná o naprostou miniaturu, je Sedum compactum rostlina vcelku žíznivá, takže od jara do podzimu ji zaléváme klidně i dvakrát týdně. Pokud je pěstovány venku, alespoň jednou za týden jí přilepříme k občasné dešťové závlaze. Mírně a méně često zaléváme v zimě, kterou rostlina tráví v nejchladnější části skleníku (5°C) a takřka neroste. Na sklonku zimy ji také většinou množímě dělením trsů, jejichž kořenový systém je vělice mělký a řídký, takže se opět dostáváme k oné avizované křehkosti. Množení z jednotlivých stonků je samozřejmě také možné, ale jedná se o příliš titěrnou a neefektivní práci. Odlomené stonky necháváme ležet poblíž přesazených trsů, brzy samy zakoření a jak se postupně rozrůstají, zanedlouho se spojí s hlavním trsem.
Bílé kvítky na krátkých stvolech se objevují většinou na počátku léta, ale někdy překvapí třeba i uprostřed zimy. Do té doby nenápadná rostlinka se v té chvíli stává vcelku efektní kytkou, na níž je radost pohledět. Suché stvoly po odkvětu odstraňujeme, protože se mohou snadno stát objektem vyhledávaným vlnatkou, která jinak Sedum compactum příliš nenapadá. Pro okýnkáře je tu další tip na možného adepta do jejich prostorově omezené sbírky. Musí si dát pozor, aby nezaměnili Sedum compactum s velice podobným žlutokvětým druhem S. humifusum, který potřebuje „celé nebe“ a v bytě se obvykle nehezky vytahuje za světlem. Ani tento druh není zcela mrazuvzdorný!
Pro pěstování obou druhů jsou vhodné mělké nádoby, naplněné písčitým substrátem s malým obsahem živin, které mohou v příliš velkém množství změnit obě rostlinky z dalekého Mexika takřka k nepoznání. Pěstitelé pokojových bonsají mají díky této droboučké rostlině po starostech se „zatravněním“ ploch pod jejich stromečky. Rostliny na snímcích jsou zasazeny v květináčcích o průměru 5,5 centimetru!
