sukulenty

Na některých rostlinách se příroda vskutku vyřádila, a sukulenty v tomto ohledu nejsou výjimkou. Euphorbia woodii z jihoafrického Natalu je bizarní i v normální podobě, ale coby kristáta (hřebenová růstová forma) je to zrůdička k pohledání. Dnes už je to rostlina mezi pěstiteli sukulentů vcelku rozšířená, ale když jsem ji kdysi dostal darem, jednalo se ještě o vzácnost nesmírnou. Daroval mi ji před lety pan Jaroslav Bittman při jedné z návštěv jeho zahradnictví v Dymokurech, a koukal jsem tehdy na to nadělení s vyvalenýma očima, protože jsem do té doby něco podobného jaktěživ neviděl.
Po špatných zkušenostech s několika choulostivými kristátami rodu Euphorbia, které jsem zahubil v době svých sukulentářských začátků, jsem se zpočátku choval k té vzácnosti se značnou opatrností. Jenomže po nějakém čase jsem zjistil, že pěstování kristátní Euphorbia woodii je stejně jednoduché jako u rostlin s normálním růstem. Ty patří mezi tzv. medúzovité euforbie, jejichž základ tvoří kulovitý kaudex, zdobený po obvodu dlouhými, tenkými výhony (viz článek o Euphorbia esculenta na našich stránkách). 
Rostlina se spokojí i s polostínem, ale nejlépe je jí na plném slunci. V létě jí svědčí pobyt na čerstvém vzduchu, v zimě zase snáší vcelku obstojně i poklesy teplot až k 5°C. Pokud se jedná o starší rostlinu, pak vydrží nasucho celou zimu. V nouzi totiž postupně přečerpává živiny i vodu do kaudexu právě z oněch dlouhých výhonů, připomínajících chapadla. Ty pak ztrácejí zelené zbarvení, a bývají nějaký čas žlutooranžové, než docela uschnou. Pak se dají odstranit docela snadno a bez násilí jemným kroutivým pohybem, takže po nich na kaudexu nezůstanou takřka žádné stopy. Toto odstraňování je nejenom estetickou, ale zárověň i ryze praktickou záležitostí, protože mezi zasychajícími výhony se ráda drží vlnatka. Právě ona je snad jediným úskalím, provázejícím pěstování této mimořádně odolné rostliny z čeledi Euphorbiaceae (pryšcovité). Pěstování kristátní růstové formy je naprosto totožné.
Kristáta tohoto druhu je skutku podivné zjevení, nemající mezi sukulenty obdoby. Zatímco místo kulovitého, či mírně sloupovitého kaudexu vznikne hřeben, připomínající v zemi napůl zabořenou pneumatiku, dužnaté výhony zůstávají stejné jako u normálních rostlin! Jen nejsou uspořádány pravidelně po obvodu, jak jsme tomu zvyklí, ale vyrůstají v hustých řadách po obou stranách zmíněné „pneumatiky“. Tak je tomu ovšem pouze do určité velikosti rostliny. Později se najednou začně hřeben různě vlnit, a dosavadní pravidelnost nárůstu je tatam. Pak už je velice obtížné nějak smysluplně a výstižně popsat ten tvar, a mnohem schůdnější mi připadá podívat se na fotografii té podivné rostliny.
Euphorbia woodii f. cristata je rostlinou mimořádně odolnou, a přitom zcela nevšední. Utkví na ní pohled takřka každého návštěvníka našeho skleníku, ať už se jedná o naprostého laika, nebo zkušenějšího pěstitele. Pro milovníka bizarností je to ovšem naprostá lahůdka.
Na prvním snímku vidíte jak to pokaždé začíná. Hřeben rovný a zelené výhony po obou stranách. Na druhé fotografii už je hřeben v pohybu, a na posledním snímku vidíte výsledek. Myslím že jsem nelhal, že něco podobného se dá jen těžko stručně a výstižně popsat. Pokud si při pohledu na to monstrum nemůžete uvědomit, jak vypadá normální Euphorbia woodii, pak doporučuji vyhledat zmíněný článek o Euphorbia esculenta a podívat se na závěrečnou fotografii.