sukulenty.estranky.cz

O rostlině z dnešního článku už jsme na našich stránkách psali v jednom z botanicko-cestopisných článků z ostrova Tenerife. Monanthes laxiflora zatím u nás není běžně pěstovanou rostlinou. Přitom k tomu má všechny předpoklady, podobně jako již ve sbírkách hojně rozšířená M. muralis. Ty dvě rostliny jsou si totiž  v mnohém podobné.
Plné slunce snášejí o mnoho lépe než ostatní zástupci rodu (především M. laxiflora), a navíc mají keříčkovitý růst, i když v přírodě spíše převislý. Jejich stonky postupem času dřevnatějí, a rostliny zároveň hojně větví, což je předurčuje k velice snadnému tvarování. Jejich miniaturní rozměry jsou důvodem, proč by měli zbystřit pozornost především okenní pěstitelé.
Monanthes laxiflora roste na čtveřici velkých Kanárských ostrovů (Lanzarote, Fuerteventura, Gran Canaria a Tenerife), a k tomu ještě na menším ostrově La Gomera. A právě na zbývajících dvou (La Palma a El Hierro) zase roste Monanthes muralis, jakoby měly tyto dva druhy s podobným způsobem růstu v Makaronésii odedávna rozdělena teritoria svého vlivu.
Na první pohled si ale příliš podobné nejsou, protože známá a hojně pěstovaná M. muralis má lístky i stonky tmavé (mnohdy takřka černé), zatímco voskovitá vrstva na listech a stoncích M. laxiflora vytváří světlý povrch. Zároveň tato různě silná vrstva chrání rostliny před palčivými slunečními paprsky a zbytečným odpařováním vody z nitra listů a stonků. Proto můžeme Monanthes laxiflora nalézl v přírodě na stanovištích s plným osluněním, kde jiní zástupci rodu vydrží jen s obtížemi.
„Laxiflorus“ znamená „s řídkými květy“, což je pojmenování vcelku výstižné. Květy jsou díky takřka bílým listům rostliny výrazně kontrastní. Velikost i zbarvení listů je značně variabilní. Jenom na lokalitách ostrova Tenerife jsme nalezli množství nejrůznějších typů rostlin, zbarvených voskem do všelijakých odstínů takřka bílé, šedé až zelenošedé. Výrazně kolísá také velikost listů (3-15mm) i jejich tvar od úzkých, zakončených špičkou až po takřka kulaté, na jejichž povrchu vytváří voskový povlak  kresby hodné galerií moderního umění.
Právě s udržením voskovité vrstvy na povrchu listů je v kultuře trochu problém. Přes zimu sice rostliny odpočívají (zčásti uměle), a přirůstají při sporadické zálivce pouze minimálně nebo vůbec. Horší je to v předjaří, kdy se probouzejí k životu, a podobně jako ostatní druhy prožívají až do příchodu léta nejintenzivnější období růstu, zakončené při troše štěstí i množstvím drobných, ale nádherných kvítků.
U nás však v té době ještě stále není tolik světla, na kolik jsou rostlinky zvyklé z přírody. Proto je nutné přesunout je co možná nejblíže slunečním paprskům. Jinak při neopatrné zálivce hrozí narušení kompaktního tvaru, a příliš živelný růst může rázem změnit až dosud vzhledné a kompaktní keříčky  v řídké převisy zeleného zbarvení. Totéž platí o květních stvolech, které při necitlivé zálivce značně přerůstají, v horším případě ovšem nevyrostou vůbec! Na našich rostlinách jsme se prvních květů dočkali na přelomu dubna a května, což v podstatě odpovídá  době kvetení Monanthes laxiflora v přírodě Kanárských ostrovů.
Oproti všem ostatním druhům je možné Monanthes laxiflora v pohodě letnit na plném slunci. Lístky tohoto druhu jsou přece jenom tvrdší, takže slimákům nechutnají ani zdaleka tak jako měkké druhy (např. M. polyphylla, M. brachycaulos, M. pallens). Kvůli rychlému vysychání substrátu po zálivce (venku po dešti) je důležité sázet rostliny do chudšího substrátu s větším podílem písku (třeba i polovinou), který zároveň částěčně brzdí příliš živelný nárůst nových výhonů. Ty však můžeme v případě potřeby kdykoliv krátit.
Také jsou k sázení vhodné mělké nádoby. Napomáhají svým dílem k rychlému vysychání substrátu, a zároveň rostlinám simulují přírodní podmínky. Na Tenerife jsme loni měli možnost na mnoha místech pozorovat obrovské koberce Monanthes laxiflora, vyrůstající z jednoho či dvou základních stonků, uchycených pouze v úzké skalní prasklině s minimem zeminy.
Delší období bez vody je vhodné načasovat na konec podzimu a začátek zimy. Rostliny mají v té době v listech nastřádány dostatečné zásoby vody z pobytu venku i pravidelné letní zálivky, takže bez další vláhy v pohodě vydrží poměrně dlouho. Zálivku zpravidla obnovujeme teprve v okamžiku, kdy se jejich listy začínají svrašťovat. Toto klidové období (alespoň do vánoc!) je důležité pro jarní násadu poupat.
S pěstováním Monanthes laxiflora jsme na samém začátku, takže nemá význam dělat nějaké dalekosáhlé závěry. Po více než roce jejich kultivace je možno knstatovat, že jsou to rostliny odolné, schopné bez újmy snášet o poznání delší období sucha než jiné druhy rodu Monanthes. Vcelku snadno se množí zakořeňováním vrcholových řízků, a jak jsme zcela náhodou zjistili, tak i z jednotlivých listů! I uprostřed léta snáší M. laxiflora plné slunce a vysoké teploty, zatímco v zimě mohou teploty klesat k 5°Celsia, ale světla jim musíme dopřát opravdu maximum!
Teprve v příštím roce se chystáme učinit první pokusy s opravdovým letněním bez jakékoliv ochrany rostlin proti dešti a slunci, protože jedině tak lze u M. laxiflora dosáhnout silného voskovitého potahu na povrchu listů, a tudíž i nádherného letního zbarvení rostlin. Jakmile z vegetativného množení získáme dostatek potomstva, můžeme zahájit také  pokusy s tvarováním Monanthes laxiflora, na což se obzvláště těším. Podnětem k tomu bylo pozorování rostlin na ostrově Tenerife, kde ty nejkrásnější z nich rostly v takřka nepatrných puklinách skal. Právě tam byly jejich tvary kompaktní a zdřevnatělé kmínky dosahovaly několikanásobné síly oproti mohutným a živelněji rostoucím jedincům v humózní zemi. 
Pokud se s touto nádhernou a k tvarování jako stvořenou (přestože v přírodě převislou) rostlinkou vše bude dařit podle mých představ, okýnkáři se mohou těšit na další miniaturu, která se bude na jižních či východních oknech ústředně vytápěných bytů cítit jako doma.
Na trojici fotografií v úvodu jsou tři odlišné typy rostlin Monanthes laxiflora  na podzim, kdy bývá voskovitá vrstva na povrchu jejich listů nejsilnější. Čtvrtý snímek je z předjaří, kdy už začínají narůstat první čerstvé lístky, a kdy je třeba zvýšené opatrnosti s vodou a zároveň musíme rostlinám dopřát maximum světla. Pátá fotografie rozkvetlé rostliny je z  počátku května, stejně jako následující pohled zblízka. Poslední fotografie byla pořízena ještě na Tenerife. Na strmých skalách nad městečkem Los Silos podobných trsů Monanthes laxiflora visely stovky. Všimněte si, že celý ten trs vyrůstá z jediného, a ještě vlivem povětrnostních podmínek silně poškozeném stonku! Příští rok už možná poroste na skalní terásce o metr či dva níže!