Pachyveria 'CLAVIFOLIA'
Když je řeč o křížencích, člověk má skoro pocit, že se musí jednat o něco nového. Někteří pěstitelé dokonce invazi kříženců a kultivarů sukulentních rostlin považují za znak dnešní doby (odkud to sem přišlo?), ale zrovna kytka z dnešního článku je živoucím důkazem, že tomu tak není. Zahradnické katalogy ji totiž nabízely již v roce 1874, stejně jako mnoho dalších kříženců, jejichž duchovním otcem byl muž jménem Jean-Baptiste A. Deleuil (1825-1906). Tento zahradník a šlechtitel, žijící ve francouzském městě Marseille, se nezabýval zdaleka jen křížením sukulentů rodu Echeveria a Pachyphytum, ale také třeba begonií, rostlin rodu Yucca nebo Amaryllis. Za výsledky své štechtitelské činnosti byl mnohokrát oceněn a dodnes v sukulentářských sbírkách po celém světě kolují možná i desítky jeho kříženců.
Pachyveria 'Clavifolia' údajně vznikla křížením Pachyphytum bracteosum a Echeveria rosea, ale protože nenese v podstatě žádné výraznější znaky druhého z ro
dičů, panují určité pochybnosti, že to tehdy všechno mohlo být úplně jinak. Každopádně je tu rostlina s kompaktními růžicemi, jejíž listy jsou kyjovité (clavifolius = s kyjovitými listy, resp. listy podobajícími se kyji), pokryté silnou vrstvou vosku a zbarvené podle ročního období a podmínek pěstování od modrozelené po modrošedou, mnohdy ještě na koncích přizdobenou nádechem růžové nebo bronzové. Jemně růžové mohou být za jistých okolností i květní stvoly, objevující se zpravidla zjara nebo v létě a nesoucí květenství velice se podobající těm, jaké známe u rodu Pachyphytum. Kvítky jsou sice drobné, ale barevně nesmírně efektní. Drobné žluté skvrny se na nich míchají s červenými a společně vytvářejí oranžové zbarvení, variabilní podle množství světla v době kvetení. Květy se otevírají postupně, jak jsme tomu u rostlin rodu Pachyphytum i Echeveria zvyklí , a bývají velice trvanlivé. A to i v době letních veder, o čemž jsme se měli opakovaně možnost přesvědčit zrovna během letošní sezóny. Přitom stejné rostliny kvetly před třemi nebo čtyřmi lety v naší sbírce již v polovině dubna, zatímco letos až v samém závěru prázdnin. Tehdy byly jejich květní stvoly takřka růžové, zatímco ty letošní letní měly téměř stejnou barvu jako listové růžice rostlin.
Dědictvím po rodu Pachyphytum je i postupné vyholování kmínku. Pachyveria 'Clavifolia' může narůst až do výšky 15cm, přičemž potom mívá listy jenom při vrcholech. Pokud chce mít pěstitel rostliny kompaktní a přízemní, nezbývá 
mu nic jiného, než vždy po nějakém čase přistoupit k jejich zmlazení. Zároveň může využit spodních listů k snadnému množení. Koření rychle a na jejich koncích brzy narostou miniaturní listové růžice, které jsou dokonalými zmenšeninami dospělých rostlin. Protože Pachyveria 'Clavifolia' odnožuje jen málo, je množení z jednotlivých listů asi tím nejčastějším a zároveň i nejefektivnějším způsobem. I zde ovšem existují výjimky, potvrzující pravidlo. Jednu takovou můžete vidět i na poslední fotografii tohoto článku.Už samotný vzhled rostliny naznačuje, že jen maximum slunečních paprsků vykouzlí to nádherné ojínění listů i kompaktní růžice. Od jara do podzimu můžeme zalévat pravidelně každý týden, pokud rostliny letníme pod širým nebem, snesou vody ještě mnohem více a staneme se navíc svědky mnoha barevných proměn jejich listů. Ideálem zimování je chladné světlé místo, kde by rostlina přečkala nasucho třeba i celou zimu, byť se ztrátou několika spodních listů. Občasnou zálivkou (např. jednou za měsíc) jejich opad ještě výrazně omezíme.
Tento kříženec se díky své odolnosti rozšířil do sukulentářských sbírek i za okna domácností po celém světě, často také jako Echeveria elegans 'Gray Red'. Není to rostlina neobyčejná, a nedá se označit ani jako naprosto nezaměnitelná, protože velice podobných kříženců existuje hned několik. Od 'Clavifolia' se liší jak velikostí listových růžic, tak i barvou nebo odstínem květů. Pachyveria 'Clavata' je robustnější, Pachyveria 'Scheideckeri' velikostí sice velice podobná, ale hojněji odnožující, s listy zbarvenými více do růžova a květy světleji oranžovými nebo i téměř čistě žlutými.
Pachyveria 'Clavifolia' je vhodná ke společným výsadbám do tzv. sukulentních zahrádek, protože díky pomalejšímu nárůstu neutlačuje své sousedy a oproti přírodním druhům rodů Pachyphytum nebo Echeveria podobného zbarvení je nesrovnatelně odolnější vůči rozmarům počasí.
Jen pro úplnost je nutno dodat, že správné (a oficiální) pojmenování této rostliny zní x Pachyveria 'Clavifolia', ale mezi pěstiteli se to „x“ na počátku obvykle vypouští, protože ti co rostlinu už pěstují vesměs moc dobře vědí, že se jedná o křížence. A díky stále narůstajícímu množství informací už dokonce i vědí, odkud sem „přišel“.
