sukulenty

Když jsem minulý rok (22.2.2008) psal článek o Pachyphytum compactum, jeho závěr zůstal otevřený. Nebyl to ani tak článek pěstitelský, jako spíš o pokoření jedné rostliny, která u nás celá léta odmítala vykvést. Ten článek končil úvahou, zda tolik očekávané květy budou oranžové, jak je psáno v Jacobsenově  sukulentářském lexikonu, nebo žluté, jakých je naopak bezpočet k vidění na internetu. Nakonec byly oranžové, a rozkvetly až na počátku května.
Pěstujeme asi tři typy rostlin, které jsou zaručeně Pachyphytum compactum, ačkoliv se svým vzhledem na první pohled značně liší. Loňské prolomení smůly jakoby nakoplo tyto slunce milující rostliny s nádhernou kresbou na listech k ještě intenzivnějšímu kvetení. Snad je to tím, že jsem se jim začal více věnovat, a především jsem je už třetí rok ponechal na takřka stejném místě skleníku. 
Odměnou mi byly letos květy nejenom oranžové, ale také žluté, oboje o více než měsíc dříve než ty loňské. Je to div, když pomyslím, jak tmavá a ponurá byla uplynulá zima. Přesto vykvetly dva nejkrásnější typy Pachyphytum compactum takřka současně, a všechny rostliny hned několika stvoly. Protože jsou jejich květy mimořádně trvanlivé, spatří je na vlastní oči ještě i všichni návštěvníci letošních dnů otevřených dveří.
Pachyphytum compactum už svým vzhledem naznačuje, že slunce miluje v jakémkoliv množství. Kresby na listech, kombinované s voskovitou vrstvou, nemají mezi tlusticovitými rostlinami obdoby. Na svém místě ve skleníku dostávají slunečních paprsků maximální dávky, a to i v zimě. Zato vody méně než sousední rostliny, protože voda v přílišném množství kazí jejich přirozený vzhled. Snažím se alespoň částečně přiblížit jejich vizáž té přírodní, i když na mexické slunce to české nikdy mít nebude. Proto se snažím sluneční deficit vyrovnávat co možná nejpomalejším růstem, prokládaným neustálým čekáním rostlin na vodu. Jen tak lze dosáhnout kompakního nárůstu listů, a nepřipravit se v případě Pachyphytum compactum o ty nádherné kresby na listech.
První typ Pachyphytum compactum má listy zelenější i na sluneční palbě, a teprve uprostřed léta získávají výraznější fialovohnědý nádech. Druhý typ má na povrchu listů více vosku, a listy jsou jeho vlivem šedobílé, nepostrádající zmíněné kresby. Tyto rostliny jsou o poznání robustnější než ty zelené. Mají nejenom světlejší listy, ale také zárodky květenství, a následně i květy. Jakoby na těchto rostlinách mohutná voskovitá vrstva intenzitu zbarvení všeobecně  utlumila.
Květy Pachyphytum compactum připomínají miniaturní lampiony či lucerničky. Jsou zářivě zbarvené, a doslova svítí i v pestré změti nejrůznějších květů okolních echeverií. O jejich trvanlivosti jsem se už zmiňoval.
Pachyphytum compactum velice dobře snáší letnění na plném slunci, které však má svá úskalí v podobě občasné hniloby kořenů vlivem dlouhodobějšího přemokření substrátu. Dříve jsem je letnil i za cenu tohoto rizika, ale od chvíle, kdy jsem spatřil loni poprvé ty nádherné  květy, už to nedělám. Tak trochu v tomto rozhodnutí hraje roli pověrčivost. Chovám se jako fotbalový trenér, který nerad mění vítěznou sestavu. A tak rostliny zůstávají přesně tam co v zimě, a bezstarostně je mohu od jara do podzimu zalévat v malých dávkách každý týden, v případě špatného počasí i méně často. V zimě jednou za měsíc urdžovací zálivky bohatě postačí, ale při svých zásobách vody v dužnatých listech by ji rostliny docela spolehlivě přečkaly i zcela nasucho.
Z fotografií je patrné, že i za málo práce může být docela slušná odměna. Loni v únoru jsem toužil po květech oranžových, které patří k rostlině z úvodního snímku, ale ty žluté z šedobílých rostlin jsou také nádherné.