sukulenty.estranky.cz

Pokud hledáte v pestré řííši sukulentních rostlin opravdové nezmary, pak v případě gastérií jste na správné adrese. Většina lidí příslušníky tohoto rodu považuje za aloe, s nimiž jsou rostliny rodu Gasteria blízce příbuzné příslušností k čeledi Liliaceae (liliovité). Domovinou gastérií je jih Afriky a Namibie.
Gastérie znám od malička, protože byly pěstovány takřka ve všech domácnostech panelákového sídliště, kde jsme s rodiči bydleli. Připadaly mi všechny stejné, a domníval jsem se tehdy, že je to způsobeno vzájemným předáváním odnoží z jedné domácnosti do druhé. Tento typicky český fenomén vládnul u všech pokojových květin, které bylo možné vegetativně docela snadno množit. Byl to důsledek chabého výběru rostlin v tehdejších květinářstvích kombinovaný s pověstnou českou šikovností.
Když jsem začal pěstovat sukulenty, zjistil jsem, že rostliny rodu Gasteria jsou si ve většině případů podobné jako vejce vejci, a kdo se v nich dokonale vyzná, musí být velice pozorný a disponovat značnou rozlišovací a porovnávací schopností. Jak jsem postupně nosil domů různé gastérie, bylo mi při pohledu na ně jasné, že se v nich nevyznám nikdy. Ani už po tom nijak neprahnu, takže vlastně nevím, zda pěstujeme ty úplně nejobyčejnější, nebo máme ve skleníku nějaké vyložené špeky. Samozřejmě ale poznám několik druhů, které se svým vzhledem výrazně odlišují od všech ostatních (např. Gasteria armstrongii, nebo G. glomerata).
Podstata krásy těchto odolných a pěstitelsky nesmírně vděčných rostlin tkví v nejrůznějších kombinacích zelené a bílé barvy. Vždycky si při pohledu na ty kytky říkám, že už přece příroda musela vyčerpat veškeré své kombinační schopnosti, a pak přinesu nějakou novou gastérii, a vidím jak hluboce jsem se mýlil. V posledních letech trávím stále více času pohledy na nejrůznější detaily našich rostlin, kterých jsem si dříve ve své pěstitelské eufórii nevšímal. Gastérie jsou opravdovou pastvou pro oči, a zároveň by mohly být obrovskou inspirací třeba i pro módní návrháře.
Protože jsem upustil od rozlišování jednotlivých druhů, jsem rád, že alespoň jejich nároky na pěstování jsou shodně skromné a prakticky stejné. Na rozdíl od většiny jiných sukulentů nevyžadují gastérie příliš světla, a přímé slunce pro ně může být někdy i velice nepříjemným společníkem. O tom se pěstitel přesvědčí velice záhy, protože až dosud pestře zbarvené listy zfialoví, rostliny částečně nebo zcela omezí růst a v horším případě se na jejich listech objeví nehezké spáleniny. Jak rychle vznikají, tak dlouho naopak trvá jejich úplné zmizení  z rostliny. Listy gastérií totiž narůstají velice zvolna, a stejně pomalu odrůstají a schnou ty staré. Jsou ovšem tací pěstitelé, které se bravúrně popasují s pěstováním gastérií na plném slunci. Výsledek takového pěstitele můžete vidět na posledním snímku, který jsme pořídili ve skleníku pana Josefa Zemana v Ondřejově.
Ideálním stanovištěm je tedy polostín nebo i místo, kam slunce nezasvítí po celý rok. Vody gastérie příliš nepotřebují, protože díky tuhým listům se silnou povrchovou vrstvou s ní umějí náležitě hospodařit. Zálivku proto doporučuji pouze nárazovou, a po vyschnutí substrátu nechat po nějakou dobu rostliny ještě nasucho. Při chladnějším zimování (min. 5°C) je nezaléváme vůbec, v bytě jednou za dva až tři týdny bohatě postačí. 
Většinu gastérií tvoří páry listů, narůstající vějířovitě na dvě strany, a teprve později se stáčející do spirály. Zatímco povrch některých druhů je hladký a dokonce i lesklý, jiné mají listy drsné a hrbolkaté. Pro spirálovitý růst má nádherný výraz Oskar Smrž ve své knize o kaktusech a sukulentech z roku 1929: „Zřídka je mívají slabě do růžice.“
Květy gastérií jsou drobné, a narůstají na vysokých stvolech. V  sukulentářské literatuře je často uváděno, že ačkoliv v přírodě kvetou v zimě, v našich podmínkách pro změnu v létě. V našem skleníku ještě nikdy žádná gastérie v létě nekvetla! Ty poslední většinou ukončují kvetení prakticky současně s příchodem opravdového jara, což na Vysočině bývá koncem dubna. Výjimkou v našem skleníku každoročně bývá gasteria armstrongii, v jejíž růstových středech se zárodky kvěnenství začínají objevovat až počátkem léta.
Stejně jednoduché jako pěstování je také množení gastérií, protože většina druhů vytváří dříve či později množství odnoží. Drobnější druhy jich mívají obvykle více než ty robustnější, ale existují i druhy, rostoucí soliterně takřka po celý svůj život. Příkladem je Gasteria armstrongii, mezi lidmi známá také jako „čertův jazyk“. Jedná se o rostlinu s ostatním absolutně nezaměnitelnou, kterou je však nutno množit generativně výsevem semen. Pokud ostatní gastérie rostou pomalu, pak tato ještě o mnoho pomaleji. Je to kytka drobná, ale nádherná. Většinou si po celý svůj život udržuje maximálně dva páry hrbolatých listů!
Gastérie jsou pro laiky rostlinami stejně známými jako aloe lékařská (Aloe arborescens), tlustice (Crassula ovata) nebo voskovka (Hoya carnosa). A protože jsou povědomé široké veřejnosti, lidé si je neustále rádi pořizují, protože jim prostě věří! V naší prodejně v Zoo jsme toho každoročně svědky.
Při pěstování gastérií se občas můžeme setkat s nárůstem listů tvarově i barevně odlišných. Některé přírodní výtvory s částečnou ztrátou chlorofylu jsou velice zajímavé, ale pokud žlutá barva převládne, neměly by poznat opravdové slunce. Je pozoruhodné, kolik odlišných rostlin můžeme pozorovat v jediném trsu gastérií. 
Klasifikace rostlin rodu gasteria je oříškem nejenom pro pěstitele, ale také pro botaniky a systematiky, kteří prý počet gastérií zredukovali z původních asi osmdesáti druhů na 10-15. To tedy musela být fuška. Připomíná mi to jednu pohádku Járy Cimrmana, kterou režisér později musel upravit. Tím že snížil počet mrtvých z více než stovky na pouhých několik, podařilo se mu nakonec prosvětlit celkově chmurnou atmosféru děje.
Protože pěstujeme množství obyčejných druhů sukulentů, v článcích je často označuji jako vhodné pro začátečníky. Možná to může už znít jako otřepaná fráze, když totéž napíši také u těchto nenáročných rostlin z jihu Afriky. Jenomže zde by bylo na místě spíše upozornění, že kdo opakovaně zahubí právě tyto rostliny, měl by si raději pořídit zeleň umělou. Hranice mezi odolností gastérií a rostlin umělých je totiž neuvěřitelně tenká.
Na úvodním snímku jsou naše gastérie, sesazené ve společné míse. Z té spleti zelenobílých těl trochu vystupuje jedna enormně vysoká rostlina, o které se domnívám, že by mohla být G. pulchra. Její rodící se květenství můžete vidět na druhé fotografii. Na trojici dalších jsou pak pohledy do té jihoafrické džungle tvrdých listů. Předposlední snímek je věnován na plném slunci pěstované gastérii ve skleníku pana Josefa Zemana v Ondřejově. Na závěr jeden pro gastérie typický kvítek, připomínající miniaturní lampión. Patří druhu Gasteria glomerata, ukončujícímu právě nyní po dlouhé době své kvetení.