sukulenty.estranky.cz

V únoru jsem po dlouhé době navštívil teraristickou a chovatelskou burzu „Živá exotika“, která se už nějaký čas nyní koná v kulturním domě Ládví, ležícím v těsné blízkosti stanice metra stejného jména. Protože vydávám knihy pro teraristy, a sám jsem dlouho býval jedním z nich, toto prostředí mne kvůli své fantastické atmosféře neustále přitahuje. Pokud jste tam ještě nebyli, určitě to zkuste, protože i botanici a pěstitelé si tam přijdou na své. Kdo si nedovede představit atmosféru, která na každé burze už léta panuje, a zároveň byl někdy na zavírání kaktusářské sezóny v Chrudimi, tak v hale Transporty panuje oproti Živé exotice docela klidná a poetická atmosféra.
Z té únorové burzy jsem se nevrátil s prázdnou, ačkoliv jsem měl dost značné obavy, zda zakoupené bromélie přežijí mrazík, který ještě venku panoval, když jsem je nesl v batohu do metra. Všechno ale dobře dopadlo, jak můžete vidět na fotografiích.
Velkou radost mi udělalo, když jsem mezi nabízenými epifytickými broméliemi objevil nádhernou Neoregelia spectabilis. V brazilské přírodě tato rostlina s tuhými  a po okrajích značně řezavými listy roste v korunách stromů i na pobřežních skalách v okolí Rio de Janeira. Olivově zelené listy mohou dorůstat délky takřka 40cm při šíři pěti centimetrů. Jejich povrch je na horní (vnitřní) straně takřka hladký, venkovní plocha je pak zdobena výraznými vodorovnými pruhy různé šířky, způsobenými jemňoučkými šupinkami. Nejzajímavější ozdobou rostliny jsou kromě drobných, přisedlých  květenství se světle modrými listeny především výrazné růžovofialové body na koncích listů, které doslova září, takže jinak vcelku nenápadná rostlina je díky nim nepřehlédnutelná.
Pokud je Neoregelia spectabilis v kultuře pěstována epifyticky, dorůstá podstatně menších rozměrů. Protože se jedná o klasický typ nálevkovité rostliny, je schopna v úpatích svých listů zadržet neuvěřitelné množství vody, které hospodárně zpracovává v případě delšího období sucha. Prostory mezi listy jsou úzké a takřka uzavřené, takže fungují jako kaskády miniaturních vodních nádrží. Jednou jsme byli asi tři dny mimo domov, a když jsme se vrátili, obrátil jsem při prohlížení rostlinu vzhůru nohama. Vody z ní teklo tolik, že by s ní musela vydržet ještě minimálně týden, aniž by jakkoliv výrazně změnila svůj vzhled.
Volba stanoviště nebyla lehká, protože jsem jen těžko odhadoval, kolik slunce vlastně snese. Zatímco s tilandsiemi si už docela poradím, tuto kytku pěstujeme poprvé. Pokud mají být listy jen trochu jiné než svěže zelené a jejich konce zářit do dálky, pak světla potřebuje poměrně dost, i když celodennímu působení slunečních paprsků ji rozhodně nevystavujeme. Svítí na ni pár hodin po ránu,ale po zbytek dne už je  v polostínu zimní zahrady. Pokud jsme doma, každé ráno dostává vodu v hojných dávkách z rozprašovače, přestože  na dně růžice a mezi listy má ještě vody dostatek. Protože žije přimontovaná na kousku kůry a její báze je pouze obaleny boulí směsí živého rašeliníku a nějakého mechu, každá kapka vody je pro ní přínosná.
Střídání vyšších teplot ve dne s nočními poklesy bere se stejným povděkem jako zmíněné tilandsie, a podobně je to i s přísunem čerstvého vzduchu, který mají ale rády snad všechny rostliny bez výjimky. Protože na tvorbu květenství je zřejmě ještě mladá, nijak ji nepřihnojujeme, přesto nové listy zatím stále přirůstají rovnoměrně a přirozeně, a navíc jsou ty nové mnohem pestřeji zbarvené. Pokud bychom pozorovali jejich postupné zmenšování, určitě bychom s dodávkou živin neotáleli.
Mezi pěstiteli bromélií je rostlina známa pod názvem „Malovaný nehet“, což je pojmenování vcelku příhodné a výstižné. Mám radost, že v naší sbírce se po dlouhé době objevila zase nějaká rostlina ze země, jejíž fotbalisté jsou mými největšími miláčky a oblíbenci již osmatřicátý rok! Tak jako se zanedlouho bude stěhovat na čerstvý vzduch jejich sukulentní krajanka Chorisia speciosa, i tato bromélie ze země fotbalových „kanárků“ a samby poputuje do koruny některé z jabloní na naší zahradě. Když už jsem zmínil chorisii a použil fotbalovou terminologii, tak tahle nádherná, byť na prostor  záhy dost náročná kytka je kromě Brazílie domovem také v Argentině a Uruguayi, takže roste výhradně v zemích, jejichž fotbalisté se mohou chlubit tituly mistrů světa v nejkrásnější hře, kterou znám.
Aby jí u nás při aklimatizaci z jistě mnohem příznivějších podmínek vlhkého skleníku nebylo smutno, z Ládví jsem společně s ní přivezl ještě nádherně pruhovanou Vriesea glutinosa, jejímž domovem jsou Venezuela a Trinidad. Podmínky naší zimní zahrady a pravidelné ranní dávky vody snáší zatím také velice dobře, takže společně s kolegyní se staly milým zpestřením naší miniaturní sbírky rostlin z čeledi Bromeliaceae.