sukulenty.estranky.cz

Sukulentáři tu situaci dobře znají. Pěstují nějakou rostlinu celá léta, a pak najednou zmizí z jejich sbírky, a oni zapomenou sehnat jinou. Vždyť říše sukulentů je tak pestrá, že bez té jedné jediné kytičky přece mohou docela dobře žít. Nebo jejich sbírku zasáhne nějaká ta módní vlna, která odplaví některé kytky stranou zájmu, aby se ve správný čas znovu vynořily. V případě nádherné Euphorbia aeruginosa to u nás byla kombinace všech možných příčin. Přitom si vzpomínám, že jsme ty rostliny svého času vydatně množili, prodávali i rozdávali kamarádům. Když jsem se po ní začal znovu pídit, s překvapením jsem zjistil, že rozhodně není k mání na každém kroku. Teprve zjara se na mne konečně usmálo štěstí, a stal jsem se majitelem dvou rostlin, z nichž jsem měl podobnou radost jako kdysi dávno, když jsem jim podobné získal úplně poprvé.
Euphorbia aeruginosa z jihu Afriky je rostlina opravdu mimořádně krásná. V podzemí skrývá výrazně ztloustlé kořeny, z nichž vyrůstají vzpřímené stonky až do výšky 15 centimetrů. Stonky hojně větví i bez zásahu pěstitele, a tak rostlina vytváří poměrně brzy nádherně husté keříky. Povrch těl je pokryt šupinkami, způsobujícími charakteristické šedavé zbarvení, ostře kontrastující s tmavými skvrnami na čtveřici (někdy i pětici!) výrazných žeber. Ty rozdělují stonky na barevná pole, a bývají zdobeny červenohnědýmu trny různé délky, které vyrůstají vždy ve dvojicích šikmo vzhůru a postupně dřevnatějí.
Většinou to bývá přírodou zařízeno tak, že nápadně zbarvené a mimořádně krásné rostliny kvetou nenápadně. Také drobná žlutá cyathia (květy) by na kterékoliv jiné rostlině musela působit vcelku všedně, ale v kontrastu s pestrobarevnými těly rostlin se v době květu pěstiteli naskýtá v případě E. aeruginosa vskutku nevšední podívaná. V přírodě prý kvete na podzim, zatímco v kultuře často i zjara.
Podobně jako ostatní druhy euforbií, také E. aeruginosa vyžaduje spíše nárazovou než pravidelnou zálivku od jara do podzimu. V substrátu s větším obsahem říčního písku, perlitu nebo pemzy je větší jistota, že kořeny budou po každé zálivce stát zase rychle v suchu. Zimovat ji lze i v chladnějším prostředí (10-12°C), ale pouze za předpokladu naprostého sucha, nebo opravdu ojedinělé zálivky v období mimořádně příznivé předpovědi počasí. V teplejší místnosti samozřejmě musíme rostlinám čas od času trochu vody poskytnout.
Množení je poměrně snadné řízkováním z bočních větví. Oproti mnohým jiným druhům rodu Euphorbia koření tato vcelku snadno a rychle, zvláště pokud je v době zakořeňování teplo, a rostliny byly před řezem napité.
Kdysi jsme pěstovali více  různých forem Euphorbia aeruginosa, lišících se jak zbarvením trnů, tak i jejich délkou. Některé z tehdejších rostlin jsem získal od Ády Tomandla, který v Prostějově pěstoval vskutku pestrou škálu nejrůznějších typů těchto keříčkovitých pryšců. Jedna z těchto rostlin s výrazně dlouhými trny dokonce nesla za latinským názvem i jméno tohoto moravského města, které díky Adolfovi a jeho manželce Janě vždy bývalo (a bezesporu stále je)  významným poutním místem všech sukulentářů.
Euphorbia aeruginosa je rostlinou velice vhodnou pro okenní pěstitele, zvláště pokud jí mohou poskytnout místo na parapetu okna směřujícího na jih nebo jihovýchod. V létě může být rostlina i venku, ale vždy na chráněném stanovišti, protože trvalejší přemokření může snadno způsobit při ranních poklesech teplot a současné vlhkosti substrátu hnilobu kořenů. 
Latinský druhový název znamená „modrozelená“ nebo „jakoby měděnkou potažená“. Zvláště druhý význam je naprosto přiléhavý, a jen těžko hledat nějaký ještě výstižnější pro barvu většiny ploch na stoncích Euphorbia aeruginosa. Rostlina je to překrásná, takže není divu, že odedávna poutá pozornost laiků i zkušenějších pěstitelů. Je naprosto nezaměnitelná, a dá se o ní bez nadsázky říci, že svým zjevem je to kytka veselá. Zvláště když ještě vykvete!
Po úvodním snímku E. aeruginosa s jarními květy následují tři pohledy zblízka. Z  posledních dvou je patrné, jak tato rostlina sama větví bez přičinění pěstitele.