sukulenty

O této velice zajímavé jihoafrické miniatuře z čeledi Aizoaceae a jejím tvarování jsem psal podrovněji v článku pro přátele v Plzni, na jejichž stránkách ho naleznete v rubrice „články od přátel“ (www.zelenelisty.estranky.cz), a kteří se pěstováním mesemb s tlustými kořeny také zabývají.
Takže vám vlastně jenom chci ukázat ještě druhou rostlinu, kterou pěstuji a tvaruji stejně dlouho jako tu, která je vyobrazena ve zmíněném článku. Byla to na delší dobu její poslední fotografie s listy. Článek jsem posílal někdy na Silvestra, a krátce po Novém roce jsem provedl její radikální řez. Není na ni teď příliš povzbudivý pohled, ale po nějakém čase uvidíte na našich stránkách, jak se z toho bude postupně dostávat a oblékne úplně nový kabát. Už nějaký ten řez v minulosti prodělala, a tak je pouze otázkou, o kolik se tentokrát zase zmenší její listy a jak dlouho bude trvat, než její koruna bude mít zase hezký a zcela nový tvar. Samozřejmě je zde i možnost uhynutí rostliny, ale k tomu by došlo i bez radikálního řezu, pokud by se rostlině něco na našem pěstování nezdálo. Už jsem podobný řez prováděl mnohokrát, především u rostlin r. Trichodiadema, ale ještě se nestalo, že by rostlina následně uhynula. Stane se, že je řez proveden do příliš starého místa stonku, takže nové výhony se objeví po až po velmi dlouhé době, v horším případě se neobjeví vůbec. Pak dostávají více prostoru výhony ze sousedních větví, takže místo v koruně rozhodně nezůstane prázdné.
Aby byla proměna rostliny dokonalá, dostala také čerstvý substrát, aby měla více sil k regeneraci větví. Rostliny z čeledi Aizoaceae s tlustými kořeny přesazování milují. Zatímco ostatní rostliny na různě dlouhou dobu zastaví růst, pokud tedy nebyly přesazeny s celým a neporušeným kořenovým balem, rostliny rodů Nananthus, Trichodiadema, Marlothistella nebo Delosperma tento zásah snášejí velice dobře. Už bych řez provedl dříve, ale stále jsem doufal, že obě staré rostliny pokvetou. Letos si obě shodně daly pauzu, zatímco ostatní rostliny téhož druhu (o něco mladší) kvetly všechny do jedné jako o život. Zřejmě proto, že jsou mladší a mají tudíž více energie, nebo to prostě matka příroda takhle chtěla.