sukulenty

Kanárské ostrovy sice nenabízejí sukulentářům ani zdaleka takovou škálu druhů jako třeba jih Afriky, Madagaskar, Mexiko nebo Sokotra, ale díky izolaci ostrovů od africké pevniny většinu zdejších sukulentů jinde nenajdete. Rod Monanthes sice není nijak početný, ale o to větší  v něm panuje zmatek ohledně zařazení jednotlivých druhů. Rostliny tohoto rodu mají ale jeden společný znak, který je předurčuje pro pěstování v našich domácnostech. Jedná se totiž o rostlinky velice drobné, přesto náramně dekorativní i v době, kdy zrovna nejsou obaleny množstvím květů.
Věrny přírodním zvykům, i v kultuře tyto drobné rostlinky vyhledávají spíše polostín nebo alespoň rozptýlené světlo, i když i mezi nimi se najdou druhy  plné slunce dobře snášející, či dokonce přímo milující.
Díky tomu je mohou s úspěchem pěstovat všichni, kdož nedisponují velkými  prostory a jižním oknem nebo skleníkem či zimní zahradou. Monanthes polyphylla patří společně s M. muralis k nejčastěji pěstovaným druhům, které si už dávno nalezly své místo v sukulentářských sbírkách. Podle výše uvedených informací by se mohlo zdát, že jejich pěstování je snadné, ale tak tomu přece jenom tak docela není. Rostlinky jsou pěstitelsky sice takřka nezničitelné, ale pokud je chcete mít hezké, vyžadují určitou dávku pěstitelského citu. V opačném případě se z kompaktních a takřka kulovitých hlav stanou nevzhledné a poloopadané měchuřiny, visící na tenkých stoncích přes okraj květináče.
Nejdůležitější je nalézt pro ně zdravý světelný kompromis. Při nedostatku světla nejsou těla Monanthes polyphylla kompaktní a takřka kulatá, a nebývá  na ně zrovna povzbudivý pohled. Jakmile ovšem mají slunce nadbytek, reagují žloutnutím listů a následným zastavením růstu, provázeným občas také úhynem následkem popálenin měkkých lístků.
V zimě to má pěstitel snadné, protože může poskytnout rostlině maximum světla z toho mála, které u nás bývá k dispozici. K tomu přidá pouze mírnou a občasnou zálivku, na kterou rostliny v každém období reagují spontánně zvětšením objemu. Vydrží samozřejmě bez vody i dlouhá období, protože jejich droboučké lístky jsou vody plné, ale nic se nemá v jejich případě přehánět.
Nejlepším obdobím pro Monanthes polyphylla je konec jara a počátek léta. Světla už je dost, takže i při pravidelné zálivce (asi 1x týdně podle počasí) nepřirůstají živelně, ale nehrozí jim ani popálení. Navíc jejich enormnímu nárůstu brání střádání sil k nadcházejícímu kvetení, které je nejen dlouhé, ale především nesmírně bohaté. Přitom rostliny nikterak nevysiluje, jak tomu bývá u spousty jiných druhů sukulentů z čeledi Crassulaceae (tlusticovitých). Květy vyrůstají z růstových středů na dlouhých, tenkých stopkách a bývá jich neuvěřitelné množství. Bezprostředně po odkvětu je vhodné veškeré pozůstatky po nich z rostlin odstranit. Umožníme tak nárůst četných odnoží, které se již na počátku kvetení objevují na mnoha místech drobných těl. Jejich způsob nárůstu a dělení od mateční rostliny v mnohém připomíná některé druhy  drobných tlustic (např. Crassula pyramidalis nebo C. cv. Buddha's Temple).
Od počátku léta je vhodné rostliny uklidit na přistíněné místo, kde v době veder přečkávají při omezené zálivce jakési období klidu, kdy sice zvolna přirůstají, ale zdaleka ne tak intenzivně jako koncem jara. V té době také získává povrch listů mírně narůžovělou barvu, kterou si rostliny udržují až do podzimu. Letnění je sice možné, ale pouze na stinném stanovišti, kde zároveň můžeme uchránit jejich křehké lístky proti nočním nájezdům slimáků a hlemýžďů. Také ptáci občas v době veder vyhledávají šťavnaté lístky, a v květináči tak v obou případech zůstanou jenom nejstarší a nejhůře stravitelné stonky.
Na podzim je nutno rostliny uchránit proti nízkým ranním teplotám, pokud jsou zrovna zalité. Zálivku ale v té době už beztak omezujeme, protože rostliny se ukládají ke krátkému období klidu. Najdou se ale mezi nimi jedinci, kteří se v tuto dobu rozhodnout znovu vykvést (nebo teprve). Nestává se to sice často, ale setkáváme se s tímto jevem u několika rostlin  každoročně.
V přírodě mají rostliny mnohem krásnější zbarvení, kterého v kultuře asi nikdy nedosáhneme, ale to se stává u více druhů sukulentů. Když se na přelomu září a října poštěstí, naleznete snímky Monanthes polyphylla z přírodních lokalit na našich stránkách. Do té doby se musíte spokojit s tím, co vám nabízíme nyní. Pro ilustraci o těchto nádherných miniaturách to snad stačí.
Ještě zbývá  uporornit pro lepší představivost těch, kteří se s Monanthes polyphylla dosud v praxi nesetkali, že jednotlivá, takřka kulovitá těla dosahují pouze výjiměčně průměru patnácti milimetrů!
Na úvodní fotografii z poloviny května můžete vidět právě rozkvétající trs Monanthes polyphylla, následuje detail květu, připomínajícího malé sluníčko nebo miniaturní slaměnku. Můžete ho porovnat s květy, které se na jedné z rostlin k našemu překvapení objevily počátkem prosince loňského roku a jsou na třetí fotografii. Barevná odlišnosti by prý mohla  být způsobena rozdílnými světelnými podmínkami, což mi sdělil při své nedávné návštěvě u nás Petr Pavelka, jehož sukulentní království budete mít zanedlouho možnost trošičku poznat prostřednictvím článku v rubrice Sbírky našich přátel. První jarní poupátka se objevila letos již koncem března, a také ostatní květy se rozvinuly se značným časovým předstihem oproti předchozím rokům. Zahanbit se samozřejmě nenechal ani Monanthes muralis, o čemž se můžete přesvědčit na posledním snímku.